Článek
Jsou lidé, kteří mají všechno, a přesto si pořád stěžují. A pak jsou ti, kterým osud nedal mnoho – a přesto září. Co je to za kouzlo, které umožní být šťastný, i když se nenaplní očekávání? Možná je to jen obyčejná… pokora.
Kdo ji v sobě má, netrpí tolik. Kdo ji v sobě má dost, může být šťastný, i když se mu třeba nedostává něčeho, co by si přál. Kdo žije v pokoře, přání nemá. Tomu se říká žití bez představ.
Lidé s představami to naopak mají tuze těžké. Konkrétně Pavel. Žije roky s hezkou, inteligentní ženou. Její předností je zodpovědnost a radost dělat cokoli pro rodinu. Oba mají dohromady – z předešlých manželství – osm vnoučat. Už jen domluvit se, jak se s nimi vídat, aby to bylo vyvážené, je umění. I to Pavlova partnerka Lída zvládá. Pavel má jistá omezení ve stravě, Lída s vařením pro něj nemá problém. A co dělá Pavel? Kudy chodí, tudy si stěžuje. Představoval si život jinak. Představoval si, že jeho dvě dcery budou žít jinak, než žijí. Jedna nedostudovala, ale má fajn rodinu a je spokojená, jen tátovi to nestačí. Druhá má malý byt, žijí v něm sice čtyři lidé, mají se rádi, jsou spokojeni, ale táta si představuje, že by měli mít větší, zeť by měl změnit práci, aby na to měli…
Zeť má svoji práci rád a jeho manželka to respektuje. Věčně nespokojený je jen tchán.
Lída je ochotná být tu i nejen pro svá, ale i pro Pavlova vnoučata. Jemu se to nelíbí. Kudy chodí, tudy si stěžuje, že má na něj Lída málo času. Představoval si to jinak…
Na rozdíl od Pavla je Lída zcela zdravá. Žije tím, co má ráda. Na to, čeho se jim nedostává, nemyslí. Pavel naopak. Dokola rozebírá, co by, kdyby… Má za sebou několik kolapsů, dvě operace, musí dodržovat diety. Hlavně však není šťastný.
Zdeňka. Vyrostla bez rodičů, matka jí zemřela velmi brzy, otec si pořídil novou rodinu a dceru strčil k sestře, která ji s manželem vychovala ve své rodině, ale to pravé pouto si niky nevybudovali. Vztahy udržují slušné, ale není tam to bijící srdce a láska kolující v krvi všech. Zdeňka má dvě děti, klidného manžela. Mají se rádi. Jejich potomci ovšem nikdy nebudou mít děti. Jedno je od puberty v invalidním důchodu. Postará se o sebe, ale to je vše. Druhé se rozhodlo dobýt svět, a tak je věčně někde v dáli a příležitost, kdy by rodičům udělalo radost vnoučaty, už je taky v nenávratnu.
Zdeňka se kamarádí s Lídou. Pochopila, že prostě vnoučata mít nebude, ale to přece neznamená, že musí být v životě nešťastná. Kromě Lídiných vnoučat může „muchlat“ ještě vnoučata svých dalších kamarádek. Je tedy několikanásobnou tetou, aniž svým potomkům nebo osudu cokoli vyčítá. A ještě s úsměvem dodává: „Kdo tady říká, že se nerodí děti?“
Lída a Zdeňka žijí v pokoře bez představ a jsou spokojené a zdravé. Jak snadné!
