Článek
Ve 49 letech jsem se ocitnul ve vězení jménem Protialkoholní léčebna. Samotným systémem léčení se nebudu zabývat. Ale byl jsem černá ovce. Lékaři nás nutili přijmout pravidlo: Nejdřív je alkohol a pak jsou problémy. O mém názoru, že je to obráceně: Nejdřív je problém a pak je alkohol, o tom se vůbec nechtěli bavit. A otázky byly zakázány. Jen slepá poslušnost. A tak jsem se hlavně zbavoval alkoholového oparu a řešil, co dál. Byl jsem rozvedený, bez rodiny, bez domova, bez práce. Co budu dělat, až mne propustí? Kam se poděju? A pak se TO stalo. Týden před koncem pobytu.
Bylo to nad ránem. A přišel Boží posel - Anděl. Nikdo ho neviděl jen já. Přinesl mi zprávu, že Bůh na mne nezapomněl. A v rukou měl knihu mého života. A ukázal mi úvodní stránku, co jsem měl za úkol. ( Existuje filosofie, že každá Duše, než se narodí v těle si stanoví úkol, který má v životě vykonat. Nebo je mu zadán Nejvyšším. A projde řekou zapomnění, aby si to nepamatoval. Životem musí jít nevědomý. A po smrti přijde zůčtování.) Ano, řekl jsem. Najednou jsem se ocitnul na Velehradě při slavnostech. Nebyl jsem mezi diváky, byl jsem nad nimi jako nějaký pozorovatel. Rozezvučely se zvony a z katedrály vyšel průvod kněží. A v tom jsem dostal šok. Po prvních kněžích jsem uviděl sám sebe ve slavnostním rouchu hlavního celebranta. To měla být má cesta. Rozplakal jsem se a slzy mi stékaly po tvářích. Anděl odešel a já ještě krátce usnul, než nás probudili.
Jenže já cítil, že je něco jinak. Cítil jsem se nabuzený, jako bych dostal nejvyšší možnou dávku endorfinů. Vůbec jsem nevěděl, co s tím. A ještě jedna změna. Uvnitř mé hlavy. Nějak se tam vyčistilo. Žádná mlha či prach zakrývající mé Vědomí. Bylo tam jen čisté Vědomí. Jenže s kým o tom mluvit? Co by se mnou udělali? A já se při tom cítil uplně božsky. Jako bych lítal. Naslouchal jsem vesmíru. Stromy, zvířata ke mně promlouvali. Rozumněl jsem jim. Povídal jsem si s nimi. Bylo to tak neuvěřitelné , tak fantastické.
A najednou jsem věděl, co dál. Pojedu do Olomouce. A pak se uvidí.
A skutečně jsem odjel do Olomouce. V okamžiku, kdy jsem vyšel z nádraží, jsem najednou měl zvláštní pocit. Tady jsem doma. A všechna nejistota ze mne spadla.
JSEM DOMA. Tady jsem doma. A vzpoměl jsem si na Ježíše. V dětství jednoho dne tajně odešel z domu. Matka ho dlouho hledala. Až ho našla v kostele. Jsem doma, řekl jí, u svého Otce. Tak jsem si připadal i já. Jsem doma.
A ubytoval jsem se na ubytovně. A přišly dny a týdny plné zázraků. Prožil jsem události, které jen můžu popsat. A stejně neuvěříte.
A bude článek číslo III.
