Článek
Máme za sebou první utkání na MS v kopané. Prohráli jsme, a zcela zaslouženě. Že si hráči sypou popel na hlavu, je v dnešní době normální. Bohužel, od trenéra jsem žádnou sebekritiku neslyšel. Jako v případě pana Rulíka po MS v hokeji. Opět klasické: Za všechno můžou oni. To oni jsou hráči, co byli na hřišti.
V první řadě je třeba říci, že Brucknerův systém Vše na Kollera, fungoval tehdy, ne dnes. Hlavní rozdíl je v tom, že Koller nebyl sobec a míče sklepával dozadu na geniálního Rosického, Nedvěda či Baroše. Tito hráči dokázali útok podporovat, míč zpracovat a jít do zakončení. Schick i Chorý jsou tvrdohlaví sobečtí útočníci, kteří umí pouze zakončovat, ale ne přihrávat. Rozdíl je také a hlavně v záloze. Rosický i Nedvěd by byli hvězdami i v dnešním moderním fotbale. Svým pohybem, svou kreativitou. A takový záložník v současné době na českých stadionech není a tím chybí i v reprezentaci. Tomáš Souček je bojovník, ne kreativní tvořitel hry. A nejsou jimi ani ostatní záložníci.
Tady musím samostatně pohovořit o Pavlu Šulcovi. Jsou hráči, kteři se uplatní v několika herních systémech a jsou hráči, kteří se uplatní jen v některém herním systému. A současný styl nakopávaných míčů pro něj není to pravé ořechové. Ale něco z minulosti. Francouzský fotbalista a vynikající střelec J.P.Papin. 80 minut jste o něm nevěděli, ale pak byl v ten pravý okamžik na pravém místě. Rakouský fotbalista H.Krankl. V klubu Rapid Vídeň střílel góly jak na běžícím pásu. Došel do reprezentace a nic. Nedostával ty správné míče a jak sám řekl v jednom rozhovoru: Díky řevnivosti mezi Rapidem a Austrií mi zkrátka v reprezentaci nepřihrávali. Olympic Lyon se snaží o moderní fotbal- pohyb bez míče, přihrávky po zemi a na nohu spoluhráče. Tady v tomto systému Šulc právě díky své předvídavosti a pohybu bez míče i s míčem je vynikající. Ovšem v systému nakopávaných dlouhých centrů bez možnosti si s někým nakrátko přihrát je bez šance. Je utopený. Šulc je jiný, jak se o něm psalo před mistrovstvím. A v tom je jeho vyjímečnost. Ovšem i jiní vyjímeční hráči potřebují spoluhráče a systém hry, který mu umožní svou vyjímečnost prokázat a ukázat. Ale jak jsem napsal dříve, v tomhle systému nakopávaných míčů se jeho vyjímečnost ztrácí.
Nebudu se vyjadřovat ke všem hráčům jednotlivě. Nemá to cenu být generálem po bitvě. Ano, postoupili jsme na MS se štěstím, ne předvedenou hrou. A vede nás trenér ze staré školy. Je fakt, že FAČR v tom má také vinu. Fotbal se herně posunul někam jinam. A bohužel ani česká liga neprodukuje hráče nového typu. Jedním z důvodů je i velký počet mužstev jak v extralize tak v první lize. Tomu odpovídá i kvalita hráčů. To, co dnes u nás stačí na extraligu by jinde možná nestačilo ani na druhou. A body ze zápasu jsou důležitější než hra. A to se projevuje i v nižších soutěžích. A hlavně u mládeže. Znám to. Trénoval jsem žáky. Hlavní trenér taky zastával názor: deset vás bude bránit, pak to odkopnete dopředu, Pepa uteče a dá branku. A po zápase přišli kluci za mnou a ptali se : Pane trenére, proč máme pořád nahrávat Pepovi. My si chceme taky zahrát fotbal. Co jsem jsem na to měl říct? Vždyť měli pravdu. Jenže hlavní trenér rozhoduje.
V podstatě je mi jedno, jak na MS dopadneme. Mám raději předvedenou hru než hraní si na nacionalismus. Ať postoupíme ze skupiny nebo ne, je nutné, aby ryba, co smrdí od hlavy, našla sebereflexi a podívala se na současný stav celého českého fotbalu. K čemu je nám Slavie v Lize mistrů, když nevyhraje jediný zápas a v jejím kádru je víc cizinců než Čechů? Jen pro peníze?
Ano, je problém dostat dnes děti na hřiště. Mají dnes tolik možností jiné zábavy a jiných sportů. Již jich za branou stadionu nejsou stovky ani desítky. A možná to bude ještě horší. Ale právě u dětí je potřeba začít. Jeden nejmenovaný klub, díky sponzorovi nakoupil cizí hráče, z OP se vykopal až do KP. A dostal pokutu, že nemá mládežnické družstvo. A divili se, že na zápasy nechodí diváci. Tak jsem se jich zeptal: A čemu se divíte? Na dědině se rodiče chodí dívat na rodinné příslušníky, na děti. A když jim děti hrají v sousední obci, raději jedou tam. A ne každý dospělý z obce může hrát KP. A jde také do sousední obce a vezme tam i svou rodinu, aby se na něj podívala. Proč bych měl jezdit 40km na utkání KP, když ty hráče vůbec neznám. Bohužel je to realita. Možnost dočkat se pochvaly, se pro mnohé funkcionáře i mecenáše i na těch nejnižších urovních asociace je víc než výchova kvalitních nových hráčů. Dlouhé roky funguje ve Slovácku akademie, ale je k smíchu. Je to paskvil. Pak se nedivme, že se Slovácko ocitlo tam, kde je.
A to by stačilo.
