Článek
Pane Bartoši. Chtít v době již širokého a celosvětového sledování všech a všeho nějakou regulaci, je utopie. A člověk si za to může sám. Lidská závislost na technice v podstatě znemožňuje zákaz sledování. Vždyť to sami chceme.
Chceme větší bezpečnost. Tak se všude nainstalují bezpečnostní systémy. Kamery jsou dnes všude. Na veřejných místech, doma, ve firmách. Jak tomu chcete zabránit?
Spotřebiče ovládáme přes internet. Další sledování lidské činnosti. Veškerá naše činnost je uložena ve virtuální realitě, kde si tyto údaje v podstatě může vyzvednout kdokoliv. Soudní zákazy tomu nezabrání.
Chceme soukromí, když všechno dáváme na sociální sítě? Do oken si instalujeme prosklenné stěny. Takže je nám vidět všude.
A budu tvrdit: Soukromí bude luxus. Soukromí a lidská činnost na sociálních sítích jsou v přímém rozporu. Soukromí a dnešní chválení se každou blbostí, jen abych měl sledovanost a výdělek, nejde dohromady. Soukromí již dlouho nemáme. Sice se zdržujeme doma , ale komunikujeme přes virtuální realitu. A vše se tam ukládá. Nikdy to nevymažete. A je jen otázkou času, kdy to někdo najde a zneužije.
Plošné šmírování již existuje. Všichni o tom víme. Jen je nám to jedno. Pohodlí zvítězilo nad svobodou. Kdyby jste otázku o bezpečnosti dětí dali do referenda, co myslíte, kdo by vyhrál? Rodiče by se dobrovolně vzdali svobody. Chceme přece pro děti to nejlepší. Místo aktivní rodičovské ochrany dětí, dobrovolně to odevzdáme komukoliv. Jen abychom měli klid. Klid na svůj život. Život v němž jsou děti rušivý element.
