Článek
Tohle není jen problém Čechů. To je problém celého světa. Ježíš Kristus je nedotknutelný. Sleduji pořad Vetřelci dávnověku. I když probírají zázraky v Bibli, tak i pro ně je Ježíš nedotknutelný. A ve své podstatě se dá nazvat Vetřelcem dávnověku, jinak řečeno potomek mimozemšťanů. Stačí se reálně zamyslet nad jeho zázraky. Jeho početí? Umělé oplodnění. Mohl by zázraky konat bez mimozemské technologie? Mohl by obživnout bez mimozemské technologie? Ne. A přesto je nedotknutelný.
Ale zpět k rovnici : Jan Hus = Ježíš Kristus = fanatismus. A stejně jako pro mé články tak i pro články jiných platí jednoduché pravidlo: To, co vidím, je můj úhel pohledu. To, co si myslím, jsou mé myšlenky. To, co říkám, jsou má slova. A to platí o každém člověku. Je otázkou, nakolik jsou myšlenky člověka, řečené jeho slovy, opravdu jeho. Každý člověk je souborem zrakových vjemů, které vidí. Slov, které slyší od rodiny, od komunity, ve které žije. A to ho utváří. V podstatě nikdy nic není nové. Jen si to myslíme. Ve skutečnosti se vše recykluje. I člověk je dán recyklací minulosti.
Ježíš Kristus byl fanatik. Proto se dobrovolně nechal ukřižovat. Vždyť do Jeruzaléma nemusel jezdit. Vždyť nemusel vběhnout do kostela a rozbíjet tam stánky. On vyloženě provokoval. Dokud jen kázal, tak na něj nemohli. Ale tohle?
I dobrá myšlenka se může stát peklem. Bohužel církev skutečné a pravdivé učení Ježíše Krista zahodila. Místo toho nám nám naservírovala Ježíše ukřižovaného. Ježíše trpícího na kříži. A hlavně nám dala pojem: On se za nás obětoval, aby nás vykoupil z věčného zatracení. Dala nám pojem nebe. A tím člověka poslala do pekla.
Ježíš Kristus byl fanatik. Jeho slova byla nová. A tvrdá pro člověka. Byla o vnitřní proměně každého z nás. Ano, z počátku měl vysokou návštěvnost. Ale ta klesala až k nule. Nakonec mu zbyla pouze rodina a učedníci. Proč? Lidé musí jíst a slovy se nenajíte. A tak lidé postupně odcházeli zpět do svých domovů, aby se věnovali své reálné obživě. Jíst se musí. A žádná mana z nebe nepadala. Byla tady jen slova.
A tak Ježíš odcházel do samoty. Nevěděl jak dál. Mohl se snad vrátit domů a být truhlářem? Nemohl a nechtěl. Mohl se stát jedním z desítek zapomenutých kazatelů? Nemohl a nechtěl. Co mu tedy zbývalo, aby nebyl zapomenut? Mučednická smrt. Smrt za své názory. Usmrcení všemu lidstvu na očích. No není to fanatismus? Je, v celé své kráse. A ty lidi, které dnes církev oslavuje a kteří zemřeli pro šíření křesťanství, také můžeme nazvat fanatiky. Ano, i dnes má církev své fanatiky. Ale to vlastně všechna náboženství.
Všechna náboženství v sobě mají, díky lidem, kteří je propagují, zárodek fanatismu. Není to ve slovech, které propagují. Je to v jejich činech, kterými tato slova uvádějí do skutečnosti. Mluví sice o toleranci vůči jiným, ale ve skutečnosti říkají: Jen my jsmte ta správná cesta. A všichni ostatní se musí probudit. Buď přejdou na naši víru, nebo zemřou.
Jak říkal Ježíš: Nepřinesl jsem vám mír. Přinesl jsem meč a oheň.
