Jan Hus doplatil na svůj fanatismus

Je potřeba říct, že Hus na hranici skončit nemusel. On tam jednoduše chtěl. A jak se říká, kdo chce tam, pomožme mu tam. Ani jeho nejlepší přátelé jako umírněný lékař Křišťan z Prachatic (dojel do Kostnice osobně) ho nedokázali odradit. Stejně tak jako francouzští poradci inkvizičního tribunálu. Se slzami v očích Petr z Ailly (kněz, astrolog a pozdější kardinál) poslouchal Husa celou noc a nepřesvědčil ho. Hus byl zkrátka ztracená existence. Mimochodem, jako jeden z hlavních teologických hodnotitelů Husa na koncilu nebyl Petr z Ailly žádný zaslepený hlupák. Jeho kosmografická práce Imago Mundi pomohla mořeplavcům jako vodítko při odhadu velikosti Země.

Netřeba zde psát rámcový Husův životopis, ten si každý můžete najít na internetu. Podstatné je, co jej formovalo a co jej motivovalo k tomu, co dělal, a hlavně proč to dělal. Člověk může dělat dobré věci, ale ze špatného důvodu. A to pak nemá dobré výsledky. Jan Hus začínal jako prostý hoch z vesnice Husinec u Prachatic. A dotáhl to daleko, až na rektora Karlovy univerzity, a pak až do daleké ciziny na koncil, kde jeho jepičí kariéra skončila tak rychle, jak začala. Jedním škrtnutím sirky.

Krom náklonnosti k pití vína, což nebylo v té době zas tak neobvyklé, to byly právě sklony k bezuzdnému fanatismu, které byly černou skvrnou na Husově pověsti. Již za svých časů vesnického kněze kázal proti Němcům, přitom německé kněze na druhé straně akceptoval a národnostně nerozlišoval. Tak byl proti Němcům nebo ne? O co mu doopravdy šlo? To sám nevěděl.

Podstata fanatika spočívá v tom, že nikdy nemá jasno, a z hlediska chování se Hus očividně prozrazuje svým urputně odmítavým vztahem ke komukoliv, kdo podle něj trpí jinakostí. Jednou to byla církev, která měla svých problémů dost, pak zase němečtí učitelé na Karlově univerzitě. Když přišel Jan Hus na Karlovku, byl to nesmělý student, který se ještě rozkoukával, prosadil ho ale jeho soused Křišťan z Prachatic, který byl toho času rektorem. Kdyby nebylo jeho, ani by si neškrtnul.

Bohužel se svému učiteli dobře neodvděčil, byl to Hus, který svou nesnášenlivostí způsobil, že z univerzity odešli němečtí mistři a s nimi velká část intelektuálního potenciálu univerzity. Ta se ještě dlouho poté z tohoto kulturního šoku vzpamatovávala.

Pak Hus zaútočil na samotný jazyk, český jazyk. V jeho době byl blízký polštině, a díky tomu se dalo našim sousedům docela dobře i v psané podobě rozumět. To Husovi vadilo, násilím odstranil jazykové spřežky a přizpůsobil jazyk svému obrazu. Byl to až takový pedant, že jej musela poslouchat i samotná gramatika.

Něco takového se mu stane brzy osudným, když v roce 1415 v pouhých 46 letech shoří v Kostnici na popel.

Hus se však s tím, že rozvrátil Karlovu univerzitu a samotný český jazyk si násilím přizpůsobil sobě samému, nespokojil. Toužil po tom, udělat převrat ve společnosti. Uzpůsobit si ji podle svých vlastních představ. A tak přišel s teorií, kterou vymysleli už jiní, ale byl to právě on, kdo ji hlasitě prosazoval, že totiž svátosti udělované kněžími ve stavu hříchu neplatí. Kdyby na něco takového tehdejší společnost přistoupila, došlo by k sociální revoluci. Představte si ty stovky a tisíce lidí, které by začaly pod různými záminkami tvrdit, že jejich kněz nebyl úplně čestný a proto jejich sňatek neplatí.

K největšímu rozkolu společnosti ale mělo dojít po Husově smrti. Svým neutuchajícím tvrdohlavým zaměřením proti všemu, co podle něj bylo cizácké a utlačující, vychoval generaci kazatelů, kteří po jeho smrti spustili rovnou peklo. České země nakonec skončily v chaosu husitských válek, které si vyžádaly podle některých odhadů řadově víc než statisíce životů.

O co tedy celou dobu Husovi šlo, jaká byla ona pravda?

Dá se říci, že někdo být upálen na tehdejším koncilu musel, ale tak jednoduché to není. Koncil byl především o tom, že tehdejší církev byla rozdělená a měla rovnou dva, dokonce tři papeže. K tomu ještě někde v Čechách pobuřoval lid univerzitní mistr Jan Hus. Jako by království a vůbec celá Evropa neměla dost svých problémů, musel se tu ještě objevit někdo, kdo trval na své pravdě. A jaká vlastně byla? To s určitostí nikdo neví. Co Hus tak urputně hájil? Možnost preferovat Písmo svaté před papežem a klérem? Vždyť tohle už ustanovil Jan Viklef víc než sto let před ním a o hlavu kvůli tomu nepřišel.

A mimochodem teologicky je to, co Hus tvrdil, nesmysl. Bible samotná ustanovuje zároveň učitelský úřad, který slouží k její interpretaci. Buď si ji vyložíte sami, nebo to udělá někdo pro vás. V rané křesťanské společnosti to byly rady starších, poté biskupů. Ale vždy budete ponecháni nutné volbě ji interpretovat. Jak, to už je předmětem disputací, kvůli kterým je opravdu hodně hloupé přijít o hlavu.

Koncil trval od roku 1414-1418 a Hus v něm ve skutečnosti hrál jen malou epizodní roličku. Přijel, trval na tom, a byl upálen. Zpět k dalšímu bodu.

Dá se říct, že Husova účast na Kostnickém koncilu byla jeho posledním fanatickým projevem. Sebevražedná mise. Není divu, že Husovu ikonu používali tak notně a často komunisté jako příklad podobný své revoluci. Protože Hus má rozhodně blíž k fanatickému Leninovi než k mírumilovnému Ježíšovi.

Jaké vyplývá z Husova přístupu poučení? Že se dá snadno splést někdo, kdo jedná jako fanatik a někdo, kdo jedná z upřímné víry. Ale není to zas tak obtížné vyhodnotit, když člověka nahlížíte Ježíšovým prizmatem: strom se pozná podle ovoce. Ze semen, které zasadí fanatik, vyroste něco obludného, zatímco když umře člověk spravedlivý, ovoce jeho práce slouží mnoha generacím.

Po Husovi moc dobrého nezbylo. I tu češtinu nám zanechal jaksi okleštěnou, „husitská“ církev byla po jeho smrti jakýmsi slepencem, který se záhy rozpadl a nahradily ho jiné funkčnější protestantské elementy. Mimochodem pozdější Církev československá husitská (jediná, která má dosud Husa v názvu), ta regulérně vznikla až vzdoroodchodem kněží z katolické církve v roce 1920. 

Hus nám zanechal rozporuplné duchovní dědictví a špatný příklad člověka, který místo toho, aby jednal se světem s porozuměním, jal se jej odsuzovat do ohně pekelného, v němž nakonec skončil on sám.

Co tedy tento zmatený učitel z Prachatic světu po sobě zanechal? Podle mého názoru jen fanatický vzor zneužitelný pro jakoukoliv ideologii.

Co k tomu všemu říct nakonec? Možná to, že pravda vítězí, ale fanatismus jí v tom na cestě k jejímu triumfu hází klacky pod nohy.

Zdroje:

Mistra Jana Husi sebrané spisy. Svazek III., - Spisy latinské.

James Lenfant. The History of the Council of Constance. 2018. Gale ECCO, Print Editions.