Článek
Máme tady Velikonoce a s nimi každoroční oslavy smrti a zmrtvýchvstání muže jménem Ježíš Kristus. Tak nám to vtloukla do hlavy v průběhu staletí křesťanská církev. Zcela tím však zničila Ježíšovu úlohu. Ježíš přišel jako učitel. Musím však otevřeně říci, že bez ukřižování a zmrtvýchvstání by se křesťanské náboženství nestalo tím, čím je. I když je všechno špatně, tak je to vlastně dobře.
Ježíš, i když věděl, jak skončí jeho životní cesta, nepřišel s takovým prvotním úkolem. Přišel jako učitel. Přišel lidi učit, jako to v minulosti dělali jiné osobnosti. Položme si otázku : Co je důležitější - pomíjivé tělo nebo věčná Duše? Člověk, díky egu upředňostňuje tělo. Ježíš na první místo postavil věčnou Duši. A svými příběhy lidi učil. Učil člověka jak se má chovat sám k sobě, k bližnímu svému i ke svým nepřátelům. Na první místo postavil Boží lásku. Bůh miluje všechny a všechno bez rozdílu. Nikoho nevylučuje. Na rozdíl od lidské lásky, která si vybírá. Lidská láska je produkt ega. Ježíš říkal : Bůh vás miluje. Vždy a všude. Ego říká: Miluji tě, protože… .
Žák: Co je Láska? Mistr: Naprostá nepřítomnost strachu. Žák: Čeho se nejvíc bojíme? Mistr: LÁSKY !!!!!!!!!
Ten samý déšť dává vláhu květu růže i trní na jejím stvolu. A stejně tak i Bůh miluje všechny bez rozdílu. Nerozděluje lidi na dobré a špatné. Miluje všechny. V Lásce není žádný strach, ale dokonalá Láska vyháni strach ven. Kdo se však bojí, nedošel k dokonalostiv lásce.
Boží Království je uvnitř vás. Abychom ho našli,musíme se zbavovat hrubých emocionálních stavů ( hněv, závist, žárlivost…) a musíme kultivovat jemné stavy ( něžnost, laskavost, … ). Kromě fyzického tělesného srdce máme v sobě Duchovní srdce. Bioenergetický orgán odpovědný za produkováni emocí Lásky. Blahoslavení čistí srdcem, neboť oni Boha uvidí.
Milujte své nepřátele, žehnejte těm, kdo vás proklínají, konejte dibro těm, kdo vás nenávidí a modlete se za ty,kdo vás pronásledují. Nesuďte, aby jste nebyli souzeni. Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, Duši zabít nemohou. Kdo říká, že je ve světle, a nenávidí svého bratra, je dosud v temnotě. Nikomu neodplácejte zlo zlem. Nenech se přemáhat zlem, ale přemáhej zlo dobrem. Činnosti takového druhu vás nepřibližují ke spasení, ale přivedou vás k mravnímu úpadku, při kterém je zlodějství, lež a zabíjení považováno za odvážné jednání. Kdo je mezi vámi rozumný a moudrý? Ať své skutky prokáže dobrým životem. Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se a nelžete proti pravdě. To není moudrost přicházející shůry, ale pozemská, tělesná, ďábelská. Ty pak, proč soudíš bratra svého? A tak každý z nás bude skládat účet Bohu. Nesuďme již druhé, ale raději posuďte toto: abyste nekladli před bratra kámen úrazu nebo pohoršení. Každý dávej pozor sám na sebe, abys nebyl pohoršen. Neklaňte se modlám( křesťanští patroni jsou v podstatě obdoba pohanských model), neboť ony vás nevnímají. Dokud národy neměli kněze, řídil je přirozený zákon, a oni si udržovali neposkvrněnost Duší. Duše byly v Bohu, a k rozmlouvání s Bohem nepotřebujete zprostředkovatele, nějakého idola či zvířecí oběti.
Ježíš mluví o stavech vědomí. Bojovat proti zločincům lze i bez nenávisti, zuřivosti,… . V emocionálním klidu, po potlačení ega jsme schopni posuzovat skutečnost bez pekelných emocí. Emoce jsou naše peklo a pokud se jimi řídíme, jdeme peklem. Není větší lásky než ta, když někdo položí život za své přátele ( viz Jidáš. Obětoval se, aby to nemusel udělat jiný z učedníků). Člověk to nemá dělat v zuřivosti, nenávisti, ale v klidu a lásce, v zaměření své pozornosti na svůj nejvyšší Cíl- Otce Nebeského. Cílem pokání není vyprošování si odpuštění, ale zbavení se neřestí.
A tak Ježíš kázal a ukazoval osobní přistup každého jedince k Bohu. V počátku mél mnoho posluchačů. Nakonec mu zbyla rodina a učedníci. Dav vůbec nepotřeboval toto jeho učení, aby člověk vlastním usilím vešel do Království nebeského. Dav jen potřeboval uzdravení těla, ne Duše. A tak dav odešel. A Ježíš se ocitl v těžké depresi: Co mám udělat, aby mé učení nezapadlo? A zbývala mu jediná cesta : Přijmout roli předpovězeného Mesiáše a ukončit svou cestu touto existencí smtí na kříži.
A vše se pak odvíjelo, tak jak se stalo. Soud. Ukřižování. Zmrtvýchvstání. První věřící. Vznik církve. A z Ježíše vznikla Modla. A jeho pravá cesta, cesta Učitele byla odsunuta do pozadí. Takže z hlediska Ježíše je všechno špatně. Ale z hlediska člověka a církve je to dobře.
