Článek
Sekta. Zajímavý pojem, kterým označujeme vše, co nám nevyhovuje. A je jedno, zda se jedná o život v nějakém světském společenství - rodina, rod, národ, lidstvo nebo se jedná o náboženské společenství - křesťanství, islám, budhismus, judaismus nevyjímaje. Všechny tyto organizace totiž splňují základní parametry Sektářství.
Člověk se rodí jako svobodná bytost. Bytost, která si sama volí svou cestu. Bohužel to trvá jen chvíli. Již brzy jsme totiž vychováváni ne k obrazu svému, ale k obrazu rodiny. A pokud vybočíme jsme náležitě usměrněni. No řekněte, není to známka Sektářství?
Každá rodina je součastí rodu a rody hrájí v životě rodiny velkou roli. Ovšem i rody mají své vůdce, svá pravidla a neposlušnost se trestá. Jasná známka Sekty.
Někdy některý rod ovládne jiné rody a vznikne národ. Opět je zde panovník, pravidla a neposlušnost se trestá. Národy území, které ovládají označí za své území a vznikají státy. Opět s jasně danýmy pravidly. Jen na mapu nakreslí pomyslnou čáru. Nikdo ji sice nevidí, jedná se pouze o psychologický natlak. Nelíbí se ti tady? Tak běž jinde. Vždyť ostatním to tady vyhovuje. Území sekty. I když se nám to nelíbí, časem si zvykneme a označíme to za Tradici. A tak, aniž si to uvědomujeme, na život v Sektě si zvykneme a nedáme na ni dopustit. A zvyk je železná košile. A pokud se někdo vzbouří i my sami rádi přispějeme k jeho zničení. Nechceme změnu. Chceme klid. Chceme pohodlí. A tak rádi žijeme ve vězení.
A má někdo problém s tím, že jsem velká současná náboženství označil za Sekty? Vždyť mají jasné parametry Sekty. Vznikly sice jako svobodné společenství svobodných lidí, jenže v okamžiku, kdy se z každého z nich stala organizace s vlasní hierarchií a s vlastními pravidly, staly se Sektami. Kdo se nepodřídí, je zničen. A lidé za ty tisíce let života v těchto společenstvích si již zvykli. A nechtějí změnu. Je to přeci tradice. A dědictví otců zachovej nám, Pane.
Jenže celý Vesmír je v neustálém pohybu. A tak se i lidská společnost neustále vyvíjí. A jednou za čas se stane nějaká v té době bezvýznamná událost. Událost, která v budoucnosti pohne nejen Vesmírem , ale i lidskou společností. A vše se opakuje.
Veškerá existence Vesmíru se neustále opakuje. Narození. Život. Smrt. A tak se i v životě člověka vše opakuje. Svoboda po narození. Vězení až do konce života. Jenže si opět zvykneme. Vždyť život v tom vězení není zas tak špatný. Byt svobodný to tak bolí. Každá změna bolí.
A tak si položme otázku: Chceme změnu? Někdo ano. Problém je v tom, že ve skutečnosti jen přecházíme z jednoho vězení do druhého. Z jedné sekty do druhé. Vždycky se totiž stanoví nová pravidla. A porušení se trestá. A rebely nikdo nemá rád. Sice rebely oslavujeme, ale stát se rebelem? To ne. Jsem rád ve vězení.
Přišel žák za Mistrem. Mistře, jak se mám osvobodit. Mistr : Najdi toho, kdo tě spoutal. Žák odešel a po týdnu se vrátil. Mistře, nikdo mne nespoutal. Mistr: Tak proč chceš osvobodit?
