Článek
V dnešní době se v článcích hodně objevují dvě samostatná témata - spiritualita a závislost. A jsou zde prezentována jako samostatná témata. Na základě vlastní zkušenosti vím, že spiritualita a závislost jsou spojené nádoby. Jedno je příčinou i následkem druhého.
Když píšu články, tak je vždy dám do nějaké již zbudované sekce. Tak zkouším založit novou sekci Spiritualita a závislost. Napíši zde něco o vlastní zkušenosti i mé cestě. Snad se někdo přidá. Byl bych rád, pokud by se jednalo o osobní zkušenosti, poznání. Ne pouze opisované texty.
Spiritualitu máme v sobě každý. Není to pouze věc náboženství. Když to zjednoduším:
V Bibli se praví: Skrze Něho a v Něm jest všechno stvořeno.
Věřící s touto větou nemá žádný problém. Je s ní a v ní vychován. Ale co tzv nevěřící či ateista? Vždyť je to tak jednoduché. Jen zaměňme slovo Bůh za slovo Vesmír. A vše je stejné. Každý sám za sebe může dát slovům svůj význam, a tak je prezentovat. Jsme stvořeni skrze Boha či Vesmíru, oni nás stvořili a žijeme v Bohu či Vesmíru, to je vše kolem mne.
A v tomto článku teď napíši compilaci z textů skupiny Argema, kterou znám již od jejich počátků a její texty byly geniální. A každý jim může dát svůj význam. A dal jsem to dohromady tak, aby bylo vidět, že spiritualita a závislost jsou spojené nádoby.
Jen smůlu máš, zůstal jsi sám, hlavu plnou problémů, budoucnost svou nepoznáš, jeden krok propast bezedná. Začátek konce drogy jsou, chvíli úsměv potom pláč, na četné střepy život roztříštíš, nemáš sílu rvát se stále dál. Každá cesta musí mít svůj směr, každá chvíle svoji tvář, špatným směrem právě jdeš, cesta zpět je tak vzdálená.
Před kým dveře zavíráš,
proč se stále schováváš,
bojíš se prý nočních můr,
kam to utíkáš?
Neboj se jít kousek blíž,
konečně snad uvidíš,
je to jako v pohádkách,
blízko už je věčný ráj.
Zavři oči neváhej,
jenom kousek srdce dej,
polož srdce na mou dlaň,
teď už můžeš dívat se na sebe sám.
Tentokrát jsem já na kolenou,
zvedá mou hlavu zkrvavenou,
jak jsem jen mohl zapomenout ne Jeho zář.
Říká: Vstaň, život jde dál.
Zrnka pravdy k sobě skládám,
stanou se pestrou mozaikou,
odkud knih prý plamen změní,
myšlenka v hlavě přežívá,
co dříve zdálo se být věčné,
na prach se rozpadá.
Každý si svou cestu hledá sám,
všední den teď světu otvírám.
Plno rádců, slov a smetí,
jen ten řád tu věčně stojí,
zda je správný ještě nevím,
to se léty poznává,
Řád, který je ve mně schován a mám všechny lidi rád.
