Článek
Zabývat se vznikem života pouze na Zemi, je zavádějící. Někdo řekne : Byl to Bůh či Vesmír. A oba přestanou hledat. Stačí jim to. Vědec však hledá. A je jedno jestli je to v rovině teorie či vědeckých experimentů. Jenže nikdy nic nenajdou. Proč? Život vznikl v určitém čase v určitém místě za určitých podmínek. A tady je hlavní problém pro všechny. Nikdo nevíme kdy, kde a za jakých podmínek. A proto všechny simulace selhávají. To ovšem neznamená, že se to někomu může náhodou podařit. To je právě ten náhodný výběr z mnoha podmínek pro simulaci.
Ale jak jsem řekl na začátku. Chceme-li se dopátrat teorie, ne skutečnosti o vzniku života, musíme jít na počátek. Úplný počátek. Kde ho hledat? No přeci v čase před vznikem našeho Vesmíru. Nejdřív si lidé mysleli, že naše planeta je celý Vesmír. Pak byla Vesmírem naše Sluneční soustava. Pak Mléčná dráha. A teď jsou to miliardy galaxii, které vidíme díky moderním technologiím. A tady vidíme dvě skutečnosti. Je to jednoduchá logika.
Za prvé: Co tady bylo před Velkým třeskem? Za druhé: Jestliže se náš Vesmír rozšiřuje, musí mít své vnější hranice. A co je za nimi?
Pokud chceme aspoň trochu pochopit celý Vesmír musíme si položit otázku: Co tady bylo před? A v tento okamžik nám pomůže termín prostor. Co je to prostor? Prostor je něco, co nemůžeme ohraničit. Nemůžeme tvrdit, z čeho je tvořen. Jen můžeme říci : Prostor existuje. A tady je jasné, že to nemůže být žádná bytost, protože bytost je něco, co je ohraničené v prostoru. Prostor je nekonečný. Existuje vždy a všude. Hmota je tu jen dočasně. Vznikne v prostoru a z prostoru. A když zanikne, tak se opět stane součástí prostoru. Tím pádem nemůžeme tvrdit, že jakýkoliv Vesmír vznikl díky Bohu.
Z toho důvodu nemůžeme vědět kdy a kde a za jakých podmínek vznikl život, tak jak ho chápeme a jakým způsobem se dále šíří. Vesmíry vznikají a zanikají. Šíří se život šířením z předchozího Vesmíru nebo vzniká v každém novém Vesmíru znovu a znovu tak, jako vznikají a zanikají Vesmíry? Pokud se šíří z předchozího Vesmíru, je to díky obyvatelům předchozího Vesmíru, kterým se podařilo uniknout ze zanikající Vesmíru do nově vznikajícího Vesmíru? A je to díky živým bytostem tak, jak je chápeme a které považujeme za Bohy nebo je to přenosem některých prvků nutných pro vznik života. To se asi nikdy nedozvíme.
Pokud budeme uvažovat o vzniku života prostřednictvím Boha, pak je třeba si promluvit o pojmu Bůh. Bůh existuje v lidské mysli ve dvou rovinách, v hmotné a nehmotné. Nehmotný Bůh je vlastně virtuální realita. Všechno to, co nemůžeme pochopit, označíme slovem Bůh. A je to vlastně to samé, co pojem Vesmír. Jak je v Bibli a v modlitbách: Neboť skrze Něho a v Něm jest všechno stvořeno. A dál nepátrám. Hmotný Bůh se rovná mimozemšťanům, kteří v minulosti navštívili naši Planetu a genetickou mutací stvořili život. Je zajímavá otázka : Pochází tyto bytosti z jiné planety našeho Vesmíru nebo přicházejí ze zaniklého Vesmíru? A ať pocházejí z jakéhokoliv Vesmíru, jak vznikl život na jejich planetě? A takhle bychom se mohli ptát neustále dokola: A co bylo před tím ?
Takže závěr je jednoznačný : Prostor je vše viditelné i neviditelné. Prostor existuje sám o sobě. Ke své existenci nepotřebuje nic. Někdo ho nazývá Bohem, někdo Vesmírem. Hmota vyplňuje Prostor. Nemůže existovat bez Prostoru. Vzniká v Prostoru a z Prostoru. Narodí se. Žije. A zemře. A opět se stane součástí prostoru. Rodí se a zaniká znovu a znovu. A život tak jak ho chápeme? V podstatě ho vůbec nechápeme. Jen se dohadujeme a tápeme. A tak zde vždy budou názory na vznik Života jak teologické prostřednictvím Boha, tak i vědecké, hledajícím pravdu prostřednictvím experimentů. A v to počítám i vznik a vývoj člověka prostřednictvím Boha či Evolucí. Nic nemůžeme zavrhovat ani upřednostňovat. Je to na každém člověku.
A že se dnes objevují náboženské rychlokvašky ? Náboženství je dnes byznys jako vše ostatní. A každý člověk si svou cestu musí najít sám. Když se mu to nepodaří v tomto životě, bude mít příležitost v životě příštím s odkazem na životy minulé. Ovšem to neznamená, že pouze staré, tzv. věky osvědčené náboženství mají ve všem pravdu. Každé náboženství je pro člověka Peklem. V náboženství ztrácí člověk Svobodu a svobodnou Mysl. Musí se podřídit náboženské doktríně. To platí pro všechna náboženství.
Budoucnost je Víra v Boha bez náboženství. Bez uctívání model. Vždyť proti tomu bojoval Budha, Ježíš i Mohamed. A co se s jejich odkazem stalo? To vidíme sami. V minulosti i dnes.
P.S. Byl jsem vychován v křesťanství. V dětství jsem z kostela odešel. Věnoval jsem se budhismu bez učitele. Věnoval jsem se kabbale. Zajímal jsem se o islám, judaismu, mormony i jiná náboženství. Dnes díky internetu nemusíte čist desítky knih.
Když mi to před 10 lety v hlavě střelilo, viděl jsem své některé minulé životy. Byl jsem římským vojákem. Byl jsem mnichem v Tibetu. Žil jsem na jiné planetě. Byly to sice jen útržky, ale pořád se ptám : Opravdu to tak bylo nebo to byly jen fantasmagorie vytvořené mým mozkem a mým nevědomím? To se dozvím teprve v okamžiku mé Smrti. Jenže Ten nahoře mne pořád nechce. A nechce mne ani Ten dole. I když je to v podstatě jeden a ten samý. To pouze člověk si Boha rozdělil na Nebe pro spravedlivé a na Peklo pro hříšníky. Ake kdo je spravedlivý ? A kdo je hříšník? Kdo o tom rozhoduje ? Lidé ? Bůh ? Teprve okamžik smrti každému dá odpověď. Skutečná Smrt. Ne iluze smrti. Protože mrtví nemluví.
