Článek
Ježíš řekl: Když to, co máte v sobě, vyvoláte sami o sobě, pak to, co máte v sobě, vás zachrání.
Tak jsem chodil na základní školu. K tetě jsem již nechodil. Uměl jsem číst a knihy mne bavili mnohem víc. I televize. Se divíte, co? Ale Kamera na cestách, pro mne byla něco nádherného. Přeci jenom jsem našel nebo spíše jsem byl nalezen pro kolektiv. Zakládal se oddíl žákovské kopané, tak mne ukecali. Ovšem co chcete po dítěti, které tělocvik bere za nutné zlo. Navíc jsem měl problémy s dechem. Astma. Ovšem tehdy mi to žádný doktor neřekl. Prý jen mám horší plíce, je to dědičné a proto nemůžu dýchat.
Ve třetí třídě proběhl kurz plavání. Zvládnul jsem to. O prázdninách jsme se šli s pár kluky koupat do rybníka. Nebyl hluboký. Skákalo se do něj po nohou. A já málem nevyplaval. Netopil jsem se klasicky. Jen jsem ztratil pojem, co je nahoře a co dole. Tak jsem neustále šel ze stoje do dřepu a obráceně. Až mně kamarádi zastavili (Bude vysvětleno dále).
A chodil jsem ministrovat. Něco nádherného stát u oltáře a dívat se na kněze a na věřící. Silně mně to oslovovalo. Dokonce do té míry, že ve mně klíčila myšlenka stát se knězem. Jenže jako samotář jsem o tom s nikým nemluvil. Bylo to mé tajemství. A začal jsem číst čtení. To byl tak nádherný pocit. Lidé mne poslouchají. Mám zvučný hlas. Tehdy nebyly mikrofony. A můj hlas se nesl kostelem. A všichni mne slyšeli. Již nemuseli tzv natahovat uši, aby slyšeli slova čtení od mých kuňkajících ministrantských kolegů. Já jsem se stal slovem, poslem.
A přišlo Peklo. Najednou jsem při mších omdléval. Všechno bylo v pohodě a najednou jsem byl na zemi. Nikdo neřešil, zda to není Boží zkouška. Zkrátka přestaneš ministrovat. A tak jsem nejdřív zůstával v čele kostela a problémy neustávaly. Tak jsem postupně zůstával stále dál a dál od oltáře až jsem se ocitl u vstupních dveří a následně až venku. Má kostelní anabáze byla u konce. (Bude vysvětleno dále).
A alkohol? Nebyl. K tetě jsem nechodil. S partou jsem nikde nechodil, kde se učili pít a kouřit. Knihy a iluze byl můj svět. Pomáhat druhým, to byl můj svět. Pomáhat druhým i za cenu vlastní újmy. Vždyť Ježíš přece také trpěl. A tak již v dětství jsem poznal, jak toho někdo dokáže využívat. Ale mně to bylo jedno. Byl jsem slepý a hluchý.
Pokračování příště. O střední škole a vojně.
