Článek
Dětství a dospívání
Narodil se 25. června 1958 do arumunské rodiny ve Vădeni na východě Rumunska. Společně se svou rodinou byl komunistickými představiteli deportován do Bărăganské stepi, a to kvůli asociacím Arumunů s fašisty během druhé světové války.
Cesta nahoru
Ani deportace mu však nezabránila ve vystudování vysoké školy a následnému podnikání. Becali se stal milionářem na základě výměn pozemků s rumunskou armádou. Rumunská média a společnost tyto obchody označily za podivné, především díky tomu, že armáda odkoupené pozemky vůbec nepotřebovala, a ty, jež mu poskytla, měli mnohem větší hodnotu než ty, co on poskytl armádě. Ostatně, Becali se kvůli tomu několikrát stal tečem vyšetřování státních orgánů, a v konečném důsledku (nešlo jen o machinace s pozemky, ale třeba unesení osob, nebo korupci) strávil ve vězení přes dva roky.
Politika
Kromě podnikání se Becali angažoval i v politice. Poprvé v roce 2000, kdy kandidoval do parlamentu. V rumunském parlamentu jsou místa určená pro zástupce minorit, a právě Becali na jedno z nich kandidoval, a sice za stranu Liga italských komunit v Rumunsku. Úspěšný ale nebyl.
To stejné se dá říci o prezidentských volbách v roce 2004 a 2009, kde získal 1,8% respektive 1,91%.
Prostřídal mnoho stran a v naprosté většině voleb pohořel, ale nějaké úspěchy ve své politické kariéře přesto zaznamenal. V roce 2009 se kromě prezidentských voleb účastnil i těch do evropského parlamentu, kam se dostal. I přes prvotní zákaz plnění funkce rumunskými úřady (v souvislosti se zmiňovaným vyšetřováním) se tak nakonec v Bruselu angažoval.
O několik let později se mu konečně povedlo dostat i do rumunského parlamentu.
Vlastnictví FCSB
Už na začátku devadesátých let začal Becali skupovat akcie v historicky nejúspěšnějším klubu Rumunska, a v v roce 2003 vlastnil přes 50%. Později dokoupil dalších 15%.
Jedna z věcí, která ho nechvalně proslavila, a to i v nedávném dvojzápase se Spartou, je jeho narušování práce trenérů a funkcionářů, a dalo by se říct, absolutní moc a rozhodování nad vším.
Becali se poměrně často podílí na výběru sestavy, chodí o poločasových pauzách do kabiny, a nemá jediný problém svého hráče či trenéra veřejně zkritizovat a ponížit v mediích nebo vyhodit z týmu.
Ve FCSB tak narazili rumunské legendy i věhlasní zahraniční kouči či hráči. Buď se sami rozhodli, že spolupráce nikam nevede, anebo byli Becalim vyhozeni. Někdy pro neshody, někdy pro nepřesvědčivé výkony. Nutno podotknout, že kolikrát nedostali pořádnou šanci.
Spolupráci s Becalim byl například donucen ukončit bývalý hráč Realu Madrid nebo Barcelony, Gheorghe Hagi. Pohořel i současný trenér Rumunské fotbalové reprezentace Edward Iordănescu. U něj Becali udělal velkou výjimku, a dokonce i smluvně potvrdil že mu do jeho práce nebude „kecat“. Nakonec ho však už po 12 zápasech (k velké nelibosti kabiny i fanoušků) vyhodil. Sám to nakonec s posměchem okomentoval „V šatně bylo tolik slz, že jsem si na ně musel přinést mop“.
Řádění rumunského miliardáře se nevyhnulo ani českým fotbalistům. Je nutné si vzpomenout na Ondráška, v roce 2019 národního hrdinu, který vítězným gólem rozhodl zápas proti Anglii. Po angažmá v Plzni zamířil právě do rumunského hlavního města, ale o úspěšném působení nelze hovořit. Becali už po jednom odehraném poločase usoudil, že Ondrášek „nedosahuje naší úrovně.“ Po 110 odehraných minutách (ve třech zápasech) s ním rozvázal smlouvu.
V úvodu bylo zmíněno to, že na Becaliho je vždy upřená větší pozornost než na hráče nebo trenéra, a to ať hrají s kýmkoli kdekoli. Nic tomuto tvrzení nenahrává více, než to jakým způsobem se Becali vyjadřuje do medií a komentuje dění kolem svého klubu.
Pokud zrovna nekritizuje nebo nevyhazuje hráče a trenéry, rád pronáší do medií jedno sebevědomější prohlášení za druhým. O tom se ostatně přesvědčili i sparťané. Ale, jak již dnes víme, ne vždy se mu to vyplatí.
Homofobie, rasismus nebo sexismus
Vyjma absolutní moci nad děním ve svém fotbalovém klubu Becaliho proslavili jeho nevyhraněné a kontroverzní názory. Po celou dobu svého života je Becali kritický k homosexuálům, jiným rasám nebo ženám. Některé své názory, zejména ty na stejnopohlavní páry a styk, obhajuje svým silným náboženským založením.
V roce 2007 například prohlásil „Proč je tu tolik homosexuálů? Dám 2 nebo 5 milionů dolarů do referenda, abychom se jich zbavili.“ Taktéž se nechal slyšet, že za za jeho klub nikdy nebude hrát žádný homosexuál.
Jeho postoje k hráčům tmavé pleti jsou poměrně rozporuplné. Několikrát prohlásil že s nimi nerad pracuje a v roce 2012 odmítl podepsat francouzského hráče Florenta Sinamu Pongolleho, údajně protože byl „černý“. V současné době však dres rumunského velkoklubu obléká hned 6 hráčů původem z Afriky. Že by tak Becali svůj názor přehodnotil?
Změna názorů však rozhodně nenastala u žen. A zejména u těch, co mají co dočinění se sportem a fotbalem. Před zhruba půl rokem, během ligového zápasu FCSB, seděla u videa ženská rozhodčí. Ta několikrát intervenovala, a to v neprospěch FCSB (byť správně). Becali následně do medií vyhlásil, že „všechno jde do háje, když žena píská mužský zápas. Ať píská jen ty ženské!“ nebo „Ona, kdyby byla inteligentní… Ale, víte, je to žena, tak co čekat?“
Násilnosti, napadení a tresty
Když zůstaneme ještě u žen, je nutné připomenout Becaliho incident z roku 2006. Tehdy společně se svými bodyguardy po zápase FCSB napadl reportérku stanice Realitatea TV.
Mimoto mnohokrát napadl politiky, televizní moderátory, nebo novináře. A to ať už verbálně, nebo fyzicky.
Jeden z největších Becaliho prohřešků bylo držení několika lidí (proti jejich vůli), o nichž si rumunský miliardář myslel, že stojí za krádeží jeho auta. Za to byl odsouzen k měsíci vězení, ale už po dvou týdnech propuštěn. Navíc z vězení ještě stihl ohlásit kandidaturu do Evropského Parlamentu, kam se, jak už ostatně bylo zmíněno, dostal.
Mám prachy, můžu všechno!
Becaliho praktiky, činy, nebo názory (a to jich zde bylo demonstrováno poměrně málo, všechny by klidně vydaly na román) se opravdu vymykají. Jeho přístup a chování je vystavěno na penězích a na jeho pocitu, že může všechno. Na druhou stranu, to není jen pocit. I přes kritiku rumunské společnosti nebo medií, často i těch zahraničních, si Becali může dělat co chce. Se svým klubem, majetkem a a díky tomu jaký obří prostor v rumunských mediích dostává, tak i co se týká názorů (byť sebekontroverznějších) má naprostou volnost. A byť už dávno není ve formě v jaké býval a stárne, nic nenasvědčuje tomu, že by se měl změnit.
Zdroje: romania-insider.com, isport.cz, transfermarkt.com, fotbalportal.cz, www. independent.co.uk, www.theguardian.com, Wikipedia, Reddit
