Článek
Země Evropské Unie
O cestování bez pasu po členských státech Evropské Unie se není třeba rozepisovat, ale je dobré si členské státy zopakovat. Vyjma Česka mezi ně patří Belgie, Bulharsko, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Chorvatsko, Irsko, Itálie, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko a Švédsko.
Mimo Evropskou Unii
Jak jsou na tom státy mimo Evropskou Unii? Ze své zkušenosti asi víte, a nebo alespoň tušíte, že bez pasu se s klidem dostaneme nejen do zemí Evropské Unie, ale i do těch jež jsou součástí Evropského sdružení volného obchodu. Těmi jsou Švýcarsko, Island, Norsko a také Lichtenštejnsko. Avšak tímhle seznam daleko nekončí! Mnohé, i zkušenější cestovatele možná překvapí fakt, že pouze s občankou jsou nám přístupné i Albánie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Gruzie, Kosovo, Severní Makedonie, Moldavsko, Monako San Marino, Srbsko a Vatikán. Jedná o kandidátské země EU, potencionálně kandidátské země a nebo mikro státy.
Britská území
Mimo Evropskou Unii je i Velká Británie, jež už několik let není její součástí. Přesto se do několika jejích částí se dostanete bez pasu. Tou nejznámější je Gibraltar, britské zámořské území v Andalusii, a oblíbený cíl turistů cestujících po Jižním Španělsku. V mnoha českých průvodcích či cestopisech se dočtete, že se na jeho území bez pasu nedostanete, ale pravda to není.
Totožná situace panuje na Normanských Ostrovech (mezi ty největší patří Jersey a Guernsey) ležících mezi Velkou Británií a Francií. Tyto oblasti netvoří část Velké Británie, ale jsou, podobně jako ostrov Man (mezi Anglií a Severním Irskem), dependencí britské koruny. A jak už tedy vyplývá, na rozdíl od vstupu do ní, zde není třeba pas.
Mimo Evropu
Až na Rusko, Ukrajinu, Bělorusko, Turecko a Velkou Británii tedy můžeme bez pasu procestovat celou Evropu - A co mimo ní? Začněme oblíbenými „dovolenkovovými“ destinace, jako jsou španělské Kanárské Ostrovy, a portugalské Azory a Madeira. Tato území se geograficky nachází v Africe, respektive „uprostřed ničeho“ v Atlantském Oceánu v případě Azor. V Africe, konkrétně v Maroku se také nachází dvě španělská města, Ceuta a Mellila. Všechny tyto ostrovy, respektive města jsou plnohodnotnou součástí svých zemí, a tedy i EU, proto můžeme s klidnou hlavou nechat pas doma.
Zůstaneme-li v Africe, občanský průkaz bude stačit na prokázání na ostrově Reúnion, ležící nedaleko Madagaskaru anebo Mayotte, což je jeden z Komorských Ostrovů. V obou případech se jedná o francouzský zámořský department.
Francie je co se týká vstupu na svá zámořská území celkově „štědrá“. V Jižní Americe občanský průkaz stačí pro vstup do Francouzské Guayany, v Karibiku pak do Guadeloupe, Martiniku nebo Svatého Martina. (U něj je to však jen v teoretické rovině, neboť přímé spojení vede pouze na nizozemskou část, kde už je pas potřeba.)
Nabízí se tak otázka, zdali podobná pravidla neplatí i pro jiná zámořská území evropských států. Avšak není to tak. Na již zmiňovanou nizozemskou část Svatého Martina, jež je součástí Nizozemských Antil, do Francouzské Polynésie, Nové Kaledonie a nebo třeba do Grónska (spadající pod Dánsko) se bez pasu nedostaneme.
„Výjimky“
Na závěr nelze opomenout několik „výjimek“. Již výše padla řeč na mikro státy, a jeden z nich, Andorra, nebyl zmíněn. To proto, že na rozdíl od ostatních mikro států je zde potřeba cestovní pas. Nicméně díky své poloze, kvůli které se do ní nedá dostat jinak než ze státu EU, se v praxi uznává i občanský průkaz.
Zvláštní požadavky pak má Kosovo i Moldavsko - uznávají pouze občanské průkazy se strojově čitelnými údaji a elektronickým čipem. V případě Moldavska se pouze s občanským průkazem nedostanete do Podněstří.
S občanským průkazem toho sice lze procestovat víc, než většina populace ví, ale přesto je lepší být vždy vybaven pasem. Nezapomeňte, že ten náš osmý nejsilnější na světě.
Zdroje: Wikipedia, european-union.europa.eu, cestovni-pas.cz
