Článek
Dětství a dospívání
Manuel Delgado Villegas, známý také jako „El Arropiero“ se narodil 25. ledna 1943 v Seville. Jeho matka zemřela při porodu a otec, povoláním prodavač sladkostí, se o svého malého syna a jeho sourozence nezvládl postarat. Poslal je tak do Mataró, města v Katalánsku, za jejich prarodiči.
Do školy se příliš nehrnul, vždycky raději chodil za školu, díky čemuž se nikdy nenaučil číst, psát ani počítat. Většinu dětství trávil na ulici, což přerostlo až k tomu, že se v pouhých třinácti letech začal živit jako prostitut.
Ve svých osmnácti letech se Delgado zapsal do legií. V nich ho to velmi bavilo, ale kvůli rostoucí konzumaci alkoholu, drog a nevhodnému chování byl za nedlouho vyhozen.
První zločiny i vražda
Krátce po propuštění z legií započal svou kriminální „kariéru“. Ze začátku se specializoval na přepadávání lidí, a to především prostitutek. I přes svoji negramotnost dokázal velmi dobře lhát, což využíval pro svůj „plán B“. Byl totiž mnohokrát zatčen, ale pokaždé obratně zahrál epileptický záchvat, takže místo vězení končil v nemocnici. A z ní nebylo tak těžké utéct.
Delgadovi tak bohužel nic nebránilo v cestování po Evropě, zejména po rodném Španělsku ale i Francii nebo Itálii. Netrvalo to dlouho, a z krádeží a přepadávání se dostal k nejhoršímu zločinu.
Svou první vraždu spáchal v roce 1964, ve svých jednadvaceti. Na pláži nedaleko Barcelony narazil na spícího muže. Po chvíli váhání vzal do ruky kámen a praštil ho do hlavy. Tak silně, že byla jeho oběť na místě mrtvá. Následně ho obral o peněženku a hodinky, což ostatně byla motivace jeho činu.
Studentka, klient, kamarád i přítelkyně.
Do jeho vypátrání měla policie daleko, a Delgadovi nic nebránilo v tom, aby páchal další zločiny. Tři roky po loupežné vraždě nedaleko Barcelony zabíjel opět. Tentokrát na Ibize. Tam se vloupal do pokoje teprve jednadvacetileté francouzské studentky, kterou ubodal, a po její smrti jí ještě znásilnil. Z této vraždy byl obviněn americký turista, který se jí v ten samý večer snažil svést. Následně strávil přes rok a půl ve španělském vězení a nechybělo málo, aby byl odsouzen k trestu smrti.
O rok později se v městečku Chinchónu, nedaleko Madridu, zeptal postaršího pána, zdali by neměl něco k jídlu. On mu odpověděl, že je mladý a silný, a že jestli chce jídlo, tak má jít pracovat. To ho bohužel stálo život.
Během následujících let zabil svého stálého klienta (Delgado si stále vydělával prostitucí) kvůli neshodě na částce za provedené služby, svého kamaráda (podle Delgada proto, že se na něj příliš rozkřičel) a nebo postarší ženu, jež shodil z mostu.
Policie ho však ani jednou neodhalila. Teprve po brutální vraždě své přítelkyně, duševně slabé Antonie, v městečku El Puerto de Santa María, byl policisty dopaden.
K vraždě se přiznal, a policisty šokoval tím, že se k tělu své přítelkyně několikrát vrátil a opětovně s ní souložil. Prohlásil, že „živá nebo mrtvá, stále to je má přítelkyně“.
Desítky vražd po celé Evropě
Delgado se postupně začal přiznávat k dalším a dalším trestným činů, zejména tedy vraždám. Celkově jich dle svých slov měl na kontě 48. Na začátku sedmdesátých let však vyšetřovatelé měli velké problémy činy ověřovat. V dobách bez internetu, organizací jako Interpol a Europol nebo různých databází neměla španělská policie jak potvrdit, že se Delgado v Marseille přidal k mafii pro níž zabil několik „obchodních rivalů“, že ubodal ženu v Alicante nebo uškrtil prostitutku v Paříži.
Poté však komisař Ortega, jež dostal vyšetřování na starost, našel způsob. Delgado totiž disponoval fotografickou pamětí. Schopnost vše si detailně pamatovat a popsat, spolu s již zmiňovaným nedostatkem možností, jak vrahovy činy ověřovat, přiměla policisty k poměrně netradičnímu řešení.
Místa vražd spolu s Delgadem začali objíždět, a poté, kvůli obřímu rozsahu, dokonce oblétávat. Stal se tak prvním a doposud možná jediným vrahem v historii, jež na místa svých zločinů létal letadlem.
„Kamarádství“ s vyšetřovateli a Francův zásah
Během ježdění a létání po celé jižní Evropě si Delgado s policisty, a to zejména s náčelníkem Ortegou (kterému také sdělil nejvíce informací) vytvořil skoro až přátelský vztah. Říkali mu „Manolo“ nebo dokonce „Manolito“, na fotkách se s ním drželi za ramena a také společně vtipkovali. (Nicméně Manuelovy vtipy byly přímo úměrné jeho osobnosti - například když v rádiu zaslechl informaci, že na zahradě jistého muže našli 80 mrtvých těl, začal policii žádat o propouštění na 24 hodin. Sliboval že se vrátí, ale že potřebuje dorovnat rekord.)
Díky této netradiční taktice španělská policie potvrdila sedm jeho vražd. Avšak náhle byla donucena své pátrání zastavit. Na příkaz samotného diktátora Franca. Dodnes není jasné, proč došlo tak k radikálnímu řešení. Každopádně však nebylo možné další vraždy ověřit.
Diagnózy a kupa špatných rozhodnutí
Delgado byl podroben mnoha psychiatrickým vyšetřením. Byla mu odhalena schizofrenie, a následně také XYY syndrom, tedy již zmiňovaný syndrom supermuže. Charakteristickým znakem je jeden chromozom Y navíc. Zatímco muži postižení tímto syndromem mají celkově 47 chromozomů, muži bez něj jich mají 46.
Rozhodně však z člověka syndrom neudělá vraha. Některé studie sice mluví o vyšší agresivitě, avšak se stoprocentní jistotou to říci nemůžeme.
Samozřejmě v době, kdy byl Delgado zatčen, se jednalo o něco, s čím se španělská psychiatrie dosud nesetkala. Podle toho se také situace vyvíjela. Delgado nikdy nebyl odsouzen a střídal jednu psychiatrickou léčebnu za druhou, což rozhodně nebylo na místě. Dle vyjádření mnohých psychiatrů totiž do léčeben vůbec nepatřil a místo toho měl být umístěn do běžného vězení.
Dodnes není jasno, co se pod „pokličkou“ léčeben dělo, každopádně dle slov „spřáteleného“ policisty Ortegy, který jel Delgada v devadesátých letech navštívit, se na něm „léčba“ podepsala strašným způsobem. Padesátník Delgado vypadal na devadesát let, byl špinavý, neupravený, kouřil až čtyři krabičky cigaret denně a ztratil veškerý zájem o cokoli, co se dělo v jeho okolí.
V roce 1998 zemřel nedaleko Barcelony na zápal plic.
Nikdy se nepřišlo na to, kolik vražd opravdu spáchal. Nikdy nestanul před soudem. Nikdy se nezjistilo, čemu byl podroben v psychiatrických léčebnách. A tak je osoba dost možná jednoho z nejhorších evropských sériových vrahů opředena mnoha otázkami, na něž nejsou odpovědi.
Zdroje: Podcast Vražedné Psyché, The Olive Press, Epocha, Wikipedia, Reddit
