Článek
A přesně tento výrok jsem vypustil z úst, když jsem dorazil domů a manželka se mě zeptala, kde jsem byl, že jsem tak uhnaný. Žena na mě s nepochopením koukala a já si uvědomil, jaký nesmysl ze mě vypadl. Svůj výrok jsem tedy opravil na ten správný. Právě jsem se vrátil z lékárny. Tento boj jsem ovšem prohrál.
Když člověk onemocní
Asi týden před Vánoci jsem po probuzení zjistil, že necítím nohu od chodidla po koleno. Noha mne brněla, nemohl jsem hýbat prsty a v koleně se mi podlamovala. Jak já říkám začala si dělat, co se jí chce. Vzhledem k tomu, že má práce spočívá v jednání s lidmi na pracovních schůzkách, a tudíž hodně cestuji, tak to pro mě je značný problém. Nemohl jsem si obléct kalhoty, nazout botu. Problémem byla i samotná chůze, protože si zakopávám o svoji druhou nohu či jiné předměty, o řízení vozidla ani nemluvě, protože když ve vozidle nesešlápnete pedál, tak toho moc nenajezdíte.
Upřímně kromě pravidelných prohlídek k lékaři moc nechodím, ale v této situaci musím. Dobelhal jsem se tedy ke svému praktickému lékaři, který mi po důkladné prohlídce doporučil návštěvu neurologa. Sestřička po vysvětlení situace usoudila, že se jedná o vážnější věc, takže jsem už po čtyřech dnech seděl na neurologii v ordinaci, kde proběhlo další kolečko vyšetření. Výsledek těžké poškození dvou nervů v noze. Doporučení. Protože je riziko, že by mi problém mohl zůstat doživotně, tak okamžitě intenzivní rehabilitace a magnetická rezonance.
Na termín, co znamená slovo okamžité jsem se neptal. Nicméně k lékaři ohledně rehabilitace jsem se dostal ihned po novém roce. Na magnetickou rezonanci mi byl pro vážnost situace nabídnut termín na konci ledna, kdy se sestřičce podařilo vměstnat mě mezi již objednané pacienty. Jinak bych musel čekat až do dubna.
Na začátku roku mi byly dány termíny rehabilitaci na měsíc únor a březen. Před tím musím odkapat během ledna několik infuzi, které mi lékařka předepsala s tím, že si je mám vyzvednout v lékárně.
Klopýtání po lékárnách
Z domnění, že zajdu do první lékárny, vyzvednu si léky a vyrazím domů jsem se vyléčil po návštěvě asi třetí lékárny. Potom už začal boj s tím, kde by se mohla ještě nacházet nějaká lékárna další. Nakonec mi bylo řečeno, že je dlouhodobější výpadek tohoto léku, přičemž jsem si vzpomněl na slova pana ministra zdravotnictví, který se v loňském roce kasal tím, že k této situaci už určitě nedojde. Byl jsem poražen.
Začal jsem obdivovat lidi, jejichž zdraví závisí na určitém léku
Tímto příspěvkem nechci znehodnocovat a stěžovat si na práci lékařů. Právě naopak. Sestry i lékaři byli všichni milí, vstřícní a evidentně se snažili mi pomoci. Lékárnice v jedné lékárně dokonce sama komunikovala s mojí lékařkou a lék se jí nakonec sehnat podařilo. I když bude až za další týden. Nechci si stěžovat ani na čekací doby těchto vyšetření. Nepotřebuji je jen já.
Spíše jsem se pokusil vžít do situace, kdy se zjistí, že je člověk opravdu vážně nemocný, ale tato nemoc se prokáže až při daných vyšetřeních. Stále slyším, že při vážné nemoci je důležitý včasný záchyt. Je při tříměsíčním čekání na ono vyšetření tento záchyt nemoci opravdu včasný? Stejně tak jsem pochopil člověka, který je závislý na nějakém léku a tento lék není k dispozici, případně ještě hůř, kdy pacient ví, že na jeho nemoc existují v zahraničí léky, které u nás ovšem nejsou schválené. Tento člověk se pak musí handrkovat se svojí zdravotní pojišťovnou o úhradu tohoto léku. Jako by neměl už tak dost stresu ze své nemoci.
