Článek
Snídaně pro mě neexistovaly. Den jsem začínal poctivým turkem a k tomu samozřejmě nesměla chybět cigareta. Mé první jídlo bylo kolem páté odpoledne, kdy jsem se vracel z práce domů. A další jídlo pozdě v noci. K tomu sedavé zaměstnání, žádný pohyb a najednou vlezete na váhu a zjistíte, že máte 120 kilo.
Do mých třiceti let jsem mohl sníst celý kamion a na váze jsem nemohl ani za boha přibrat. Na moji výšku 190 cm jsem vážil 80 kg. Do doby, než jsem přestal kouřit. Najednou jsem byl o 30 kilo větší. Jenže v té době stačilo, abych v noci přestal znásilňovat lednici a rázem bylo 20 kilo dole.
Jenže teď jsem o 15 let starší a tahleta taktika už moc nefunguje. Spíše vůbec nefunguje. A cifra 120 na váze se mi vážně nelíbí. Takže co s tím? Je listopad 2022.
Přemýšlím nad nějakým výživovým poradcem, ale dietám nevěřím. Posilovna? Hmm. Mám raději soukromí a prát se tam s činkami před ostatními se mi fakt nechce. Navíc mě trápí plotýnky a od svého fyzioterapeuta mám doporučení činky nezkoušet. A co takhle nejchytřejší strejda „Gůgl“? Ten ví přece všechno.
A taky že jo. Zaručených typů na hubnutí jsem našel snad milion. Od diet, přes nějaké zaručeně hubnoucí pilule až ke sportu. Prášky všeho druhu nemám rád. Protože mám rád dobré jídlo, tak to s dietou v mém případě taky nepůjde, tudíž vyhrává sport. Protože jsem slepej jako patron a nerozeznám schod od roviny, tak jsem hned zezačátku většinu sportů vyřadil ze seznamu. Je pravdou, že fotbálek jsem hrával rád, stejně jako tenis nebo kolo. Jenže když míč nebo výmol v cestě vidíte až když v tom výmolu skončíte, tak to moc dohromady bohužel nejde. Takže vyhrává běhání. Ráno, až děti vystřelí do školy vyrážím. Běžím 5 minut a funím jak parní lokomotiva a začínají mě bolet záda, protože moje záda to mé skákání s mojí váhou nevydrží. Běh vzdávám a tu hodinku, která je dle „Gůglu“ naprosto postačující jsem odchodil.
Domů jsem se doplazil s křečemi v nohou. Mrknul jsem na chytré hodinky, které jsem obdržel jako dárek od své banky a fíha. Za tu hodinu jsem ušel pět kiláků. To jsem nečekal.
Večer jsem tedy opět využil strejdu „Gůgla“, který mi řekl něco o kardiu. A taky, že se sem řadí například i ta chůze. Samozřejmě v pěkně svižném tempu.
Šel jsem tedy do toho. Po několika dnech mě i křeče v nohách ustaly a postupem času jsem tu moji fofrchůzy vytáhl na 6 km za hodinu. Takto každý den, kromě víkendů. Nechci, aby se o mém snažení kdokoliv dozvěděl.
Za 4 měsíce jsem měl 11 kilo dole. Aniž bych se omezoval v jídle. Za tu dobu jsem si 3× zvrtnul kotník a jednou si odřel kolena a frňák, protože jsem přehlédl díru v terénu. Ale ta odměna, kdy si na sebe oblečete tričko, které mi bylo malé za to stojí. A co víc, dost mě to baví, protože si u toho pročistím hlavu.
Zároveň to ale také byla konečná. Po dalším měsíci ani gram dolů. Ba naopak. Půl kila nahoře. Zkouším to ještě 14 dní, ale výsledek naprosto stejný. Vzdávám to. Je léto, pivko, grilovačky.
Léto končí a já jen tak orientačně lezu na váhu. 118 kilo. Jsem skoro tam, kde jsem byl. Dávám „Gůglu“ druhou šanci. Prý mám změnit stravování. Dozvídám se o tom, že existují zdravé a nezdravé tuky, sacharidy, vláknina a hlavně bílkoviny. Věci, které mě nikdy nezajímaly teď začínám hlídat. Já odjakživa masožravec, mám jist zeleninu a obilí? OK. Po 25 letech začínám od října 2023 snídat. Zkouším ovesný vločky, proložím je proteinem, mlékem a přihodím nějaký ovoce. Wau. Ono se to dá docela i jist. Maso jím samozřejmě také. K tomu jsem opět přidal svoji oblíbenou chůzi. Tělo si naštěstí za půl roku neodvyklo a dnes dělám 7 km za hodinu. V půlce prosince jsem na váze 111 kg, ale přichází problém. Necítím nohu od prstů po koleno. Těžce poškozené nervy v noze. Jsem rád, že se můžu alespoň nějak belhat. Teď tedy cvičím nohu a doufám, že ji co nejdříve rozhýbu. Mám cíl 95 kilo. Tak mi držte palce a těm, co se snaží o totéž přeji já úspěšné hubnutí
