Článek
Na světě dnes existuje celá řada odborných (či populárně-naučných) článků a publikací, v nichž se můžeme dočíst, že první muslimskou zemí, kde směly ženy volit, je Turecko. Turecká republika je v těchto textech rovněž označována za první sekulární stát muslimského světa.
Podle dalšího hojně rozšířeného názoru lze za počátek muslimské přítomnosti v Evropě považovat rok 711, kdy došlo na Pyrenejském poloostrově k vylodění sil berberského vojevůdce Tárika ibn Zijáda.
Všechna tato tvrzení ale mají jeden malý háček. Ani jedno z nich totiž není po faktické stránce správné. Trocha fact-checkingu proto zajisté neuškodí.
První muslimská země, v níž ženy obdržely volební právo
V Turecku byl sekularismus (v tomto případě laicismus) zaveden roku 1928, kdy proběhla novela ústavy. Z té byl vyškrtnut článek 2: „Náboženstvím tureckého státu je islám.“ V roce 1930 získaly tamní ženy aktivní a pasivní volební právo nejprve na komunální a v roce 1934 i na národní úrovni.
Atatürkovo Turecko ale ve skutečnosti nebylo první muslimskou zemí, v níž ženy získaly právo volit a být voleny. Již v roce 1919 tak učinila Ázerbájdžánská demokratická republika. Prvenství v této záležitosti tedy nenáleží tureckým kemalistům, ale ázerbájdžánským musavatistům.
Turecko není ani prvním sekulárním státem v islámském světě. Tím se stala roku 1912 čerstvě nezávislá Albánie (ta byla mezi lety 1967-1990 dokonce ateistickou zemí). Po ní následoval už zmíněný Ázerbájdžán (1918).
Počátky islámu v Evropě
Příběh Tárika ibn Zijáda je jistě dobře známý. V dubnu nebo květnu roku 711 se za doprovodu 7 000 mužů vylodil na úpatí velké skály, která na jeho počest dostala jméno Džabal at-Tárik (Tárikova hora). Z tohoto názvu se později vyvinula španělská zkomolenina Gibraltar.
Muslimskému tažení do Hispánie přitom předcházelo ještě několik menších vylodění. Již od poloviny 7. století prováděli muslimové loupeživé výpravy na středomořské ostrovy, např. na Sicílii (652, 666-667, 669, 704 a 705), Sardinii (661-662?, 703-704, 705-706, 707-708, 710-711), Rhodos (653-654, 673-680), Kos (653-654) nebo Krétu (653-654, 674-675). V roce 707 nebo 708 podniklo arabské loďstvo útok na Mallorcu a Menorcu.
Kypr leží geograficky v Asii, proto ho ve svém výčtu nezmiňuji.
K vůbec prvním nájezdům na jižní část Pyrenejského poloostrova mělo údajně dojít již v roce 709. V červenci 710 uskutečnil umajjovský velitel Taríf ibn Málik průzkumný nájezd na španělské pobřeží s 500 vojáky (100 jezdci a 400 pěšáky). Od jeho jména je odvozen název zdejšího města (které dobyl), mysu i ostrova. Ostrov Tarifa je totiž místem, kde se ibn Málik vylodil. Jím vedené vojsko dorazilo až do oblasti dnešního Algecirasu.
Mešita Eyüpa Ensarıho v istanbulské městské části Eyüpsultan. Původní mešitu nařídil vystavět turecký sultán Mehmed II. Dobyvatel v roce 1458. Současný svatostánek ale pochází až z roku 1800.
Nemohu vynechat ani ranné pokusy muslimů o ovládnutí byzantské metropole. Při prvním arabském obléhání Konstantinopole v roce 654 či 655 se pozemní síly, vedené pozdějším chalífou Mu'ávijou, dostaly až k maloasijskému Chalkedonu a Chrysopolisu (dnešní istanbulské městské části Kadıköy a Üsküdar). Stejná situace se opakovala v letech 668-669, kdy arabským oddílům velel Mu'ávijův syn (a rovněž budoucí chalífa) Jazíd. Mezi lety 670-671 si Arabové zřídili námořní základnu na maloasijském poloostrově Kyzikos (dnešní Kapıdağ), odkud se svým loďstvem útočili na město. Proti arabské flotile byl tehdy vůbec poprvé použit tzv. řecký oheň. Při dalším obléhání Konstantinopole, jež s největší pravděpodobností proběhlo mezi roky 674-678, zemřel Prorokův vlajkonoš Ajjúb al-Ansárí. Takřka stoletý kmet zemřel buďto na nemoc, anebo padl v boji. Muslimové ho pochovali před městskými hradbami, kde o mnoho staletí později (už za Osmanů) vzniklo mauzoleum s mešitou. V dubnu 674 se na thráckém pobřeží poblíž Hebdomonu (dnešní Bakırköy) vylodily arabské jednotky, které až do září onoho roku sváděly nelítostné boje s Byzantinci mezi předhradím Zlaté brány a Kyklobionem (dnešní Zeytinburnu).
Páteční mešita v Derbentu je nejstarší dochovanou mešitou starého kontinentu. V letech 733-734 ji nechal postavit arabský generál Maslama ibn Abd al-Malik.
To ale není vše. Někteří geografové totiž za součást Evropy považují i Severní Kavkaz. Na území jižního Dagestánu přitom pronikla vojska arabského chalífátu již roku 642 (jiné zdroje uvádějí letopočty 643 nebo 644). Jednotky pod velením generála Abd al-Rahmána ibn Rabíji tehdy ovládly Derbent, který obdržel arabský název Báb al-Abwáb (Brána bran). Stalo se tak v rámci tažení proti Perské říši. První muslimové se tedy do kontinentální Evropy nedostali přes Gibraltarský průliv, ale na starý kontinent pronikli přes hřebeny Kavkazu. V Derbentu se nachází také nejstarší muslimský svatostánek a nejstarší muslimský hřbitov Evropy. Jsou v něm pochována těla čtyřiceti arabských bojovníků-gházíů. Tito mučedníci bojovali ve vojsku Abd al-Rahmánova bratra Salmána ibn Rabíji, které se střetlo s Turkity ze Západoturkutského kaganátu. A právě šest dnů trvající bitva se jim stala osudnou. Tvrdí to alespoň místní legendy.
Muslimský hřbitov Kyrchljar v Derbentu byl založen někdy okolo roku 642. Ve zdejších náhrobcích spočívají ostatky čtyřiceti Prorokových společníků-sahabů (slovo kırk v turečtině znamená 40).
Tolik k domnělým tureckým prvenstvím a údajně zlomovému roku 711. Vyvrátit tyto nepřesnosti přitom není snadné. Na vysokých školách je totiž šíří i mnozí z vyučujících. Snaha o osvětu proto připomíná sisyfovskou práci. Uznávám, že tento text může být chápán jen jako nářek jednoho přecitlivělého a profesně deformovaného islamologa. Záměrné či nevědomé šíření lží a polopravd o islámu a jeho vyznavačích je samozřejmě mnohem závažnějším problémem. To už je ale spíše boj s větrnými mlýny. A námět na jiný článek.
Použité zdroje:
Alexandre Bennigsen, Fanny E. Bryan. Islam: Islam in the Caucasus and the Middle Volga. Dostupné na: https://www.encyclopedia.com/environment/encyclopedias-almanacs-transcripts-and-maps/islam-islam-caucasus-and-middle-volga [cit. 30-10-2025]
Don Eiler. Islam Comes To Europe. In: Aramco World, 27:5 (1976). Dostupné na: https://archive.aramcoworld.com/issue/197605/islam.comes.to.europe.htm [cit. 30-10-2025]
Ian Meadows. Historical Markers. In: Aramco World, 44:1 (1993). Dostupné na: https://archive.aramcoworld.com/issue/199301/historical.markers.htm [cit. 30-10-2025]
