Článek
Povečeřet s Borisem Johnsonem a dalšími významnýmimi postavami britské kultury, pod tapisériemi vytvořenými Raphaelem, ve Victoria and Albert Muzeum v Londýně, je nepochybně zážitek sám o sobě. O to větší, že je to večeře k projektu, u jehož zrodu jsem stál a stále stojím a který má za cíl pomoci kultuře Ukrajině, zachránit národní identitu, digitalizovat jejich kulturní artefakty. Bylo to 25. 2. 2025 u příležotosti představení a fundraisingu projektu Archa III., které iniciovalo Mininestrstvo kultury, Národní Muzeum a Nadace Karel Komárek Family Foundation.
České projekty na záchranu ukrajinské kultury
Projekty Archa mají dnes už číslovku 3 - 3 kusy: Archa I., pod kuratelou Národní knihovny se zaměřuje na konzervaci a restaurování písemného dědictví, jako jsou knihy a rukopisy. Archa II. nabízí mobilní řešení pro digitalizaci 2D objektů z ukrajinských kulturních institucí, zejména knihoven. Archa III. je pak jednou z prvních digitalizačních jednotek svého druhu, vytvořenou speciálně pro ochranu ohrožených artefaktů.
A právě Archa III. se dočkala této události, kdy její vznik podpořila svou účastí na donorské večeři v Londýně celá řada osobností s britského kulturního a společenského života. Archa III. je tentokrát (na rozdíl od Archy 1. a 2., kde je donátorů více) záležitostí jednoho jediného velkého donátora, Nadace Karel Komárek Family Foundation.
Archa III. se bude pohybovat po celé Ukrajině, kde bude sloužit muzeím a institucím a významně pomůže s efektivní digitalizací bohatého kulturního dědictví Ukrajiny. Jako první zamíří do Národní kulturní rezervace Kyjevsko Pečerská Lavra, která bude Archu III. koordinovat.
Celý projev Borise Johnsona u příležitosti fundraisingové galavečeře českého projektu Archa III. v Londýně:
Zde již slibovaný projev Borise Johnsona, není krátký, při jeho přepisu jsem použil AI na přepsání textu, překlad do ČJ je z velké části vlastní, omluvte prosím případné nedostatky. Originál projevu možno vidět zde na tomto odkaze.
„Je mi obrovským potěšením být zde. Chci všem poděkovat, že jste přišli. Děkuji nadaci Karla Komárka za pozvání a vám všem za podporu této skvělé věci v kritickém čase pro Ukrajinu. Věřím, že nyní skutečně existuje šance na mír. A věřím, že Donald Trump má pravdu, když chce dosáhnout míru. Ale musí to být mír, který je založen na pravdě o tom, co se stalo, a kdo za to nese odpovědnost.
A věřím, že Donald Trump má pravdu, když chce dosáhnout míru. Ale musí to být mír, který je založen na pravdě o tom, co se stalo, a kdo za to nese odpovědnost.
Bohužel je nyní šířeno příliš mnoho lží ze strany Kremlu, které opakují i lidé, kteří by to měli vědět lépe – a pravděpodobně to i vědí. Před několika týdny jsem měl náznak toho, co přijde, když jsem sledoval rozhovor s novým americkým ministrem zdravotnictví Robertem F. Kennedym Jr. Když byl dotazován na původ konfliktu, bylo mi jasné, že je stejně pomýlený v této otázce, jako je v otázce účinnosti očkování. Řekl, že válka mohla být zastavena v dubnu 2022. Tvrdil, že mírová dohoda byla na stole a že Zelenskyj měl podepsat mírovou smlouvu s Putinem. Ale Boris Johnson, řekl, přijel do Kyjeva na příkaz Joea Bidena a nařídil Ukrajincům, aby dohodu nepodepsali.
Sledoval jsem tuto analýzu s otevřenými ústy a úžasem. A to od člena jedné z nejmocnějších vlád na světě a našeho nejdůležitějšího spojence. Téměř každé slovo, které řekl, byla naprostá lež. Jediné, co měl správně, bylo, že jsem skutečně přijel do Kyjeva v dubnu 2022. Neměl jsem však žádnou předchozí diskusi ani s Joe Bidenem, ani s žádným jiným zástupcem americké vlády. Přijel jsem jednoduše, abych vyjádřil solidaritu se svobodnou, suverénní a nezávislou demokracií, která byla v té době stále z 40 % okupována Putinovými silami, jestli si vzpomínáte.
Chtěl jsem ukázat svou víru v právo Ukrajiny na sebeurčení a právo stanovit si své vlastní hranice, chránit svou kulturu a jazyk před brutálním programem rusifikace a vyhlazování ze strany Putina.
Přijel jsem také proto, že jsem byl velmi hrdý na to, že ruční protitankové střely NLAW vyrobené v Belfastu byly pro Ukrajince tak užitečné při vyhánění Rusů z Kyjeva. A byl jsem velmi pyšný, protože po obrovském boji s britskou byrokracií jsme spolu s Benem Wallacem, bývalým ministrem obrany, dostali tyto střely na Ukrajinu doslova v poslední chvíli v polovině předchozího měsíce, v lednu.
Když jsem se v únoru 2022 dostal do Kyjeva, řekl jsem Zelenskému, že jsme plni obdivu k tomu, co dělá, a že ho budeme podporovat za všech okolností. Pokud by se rozhodl uzavřít dohodu, bylo by to zcela na něm a na Ukrajincích. Vždy bylo jasné, že nemůžeme být více ukrajinští než samotní Ukrajinci. Také jsem řekl, že pokud se rozhodne bojovat, uděláme vše, co bude v našich silách, abychom mu pomohli.
Musíte si uvědomit, že v té době bylo stále bolestně obtížné přesvědčit ostatní země, aby poskytly materiální podporu. A to bylo vše, co jsem řekl.
Důvod, proč nemám problém říct toto všechno, je ten, že to, co Robert F. Kennedy Jr. říká, je velká, tlustá a páchnoucí lež.
Nic, co bych mohl v té fázi říct, by nezměnilo rozhodnutí Ukrajinců bojovat dál. Ne, když měl Putin pod okupací tak velkou část jejich země. Ne, když Ukrajinci už věděli, že mají Rusy na ústupu a jsou schopni dosáhnout více. A rozhodně ne, když podmínky dohody nabízené Putinem znamenaly pro Ukrajinu otroctví.
Ukrajinci bojují dodnes, tři roky po invazi, protože vědí, že mají pravdu. Jsou oběťmi zcela nevyprovokovaného aktu agrese. Bojují dál, protože jsou hrdinové. A proto říkám, hanba všem těm, kteří lžou o začátcích této války.
Říkat, že Ukrajina ji začala, je jako říkat, že Amerika zaútočila na Japonsko v Pearl Harboru. Nebo že slavný film Stevena Spielberga, Čelisti, začíná tím, že dívka běží do moře a zaútočí na žraloka. Je to nesmysl.
A mimochodem, je také naprosto absurdní tvrdit, že NATO nějakým způsobem tuto válku vyprovokovalo. To je čisté obviňování oběti. Byl jsem přítomen na všech důležitých schůzkách NATO během šesti let před Putinovou invazí a mohu vám říct, že myšlenka na ukrajinské členství v NATO byla sotva zmiňována. Kdyby bylo formální doporučení ze sekretariátu NATO, bylo by okamžitě vetováno – Francouzi, Němci, Maďary, Američany, Španěly a mnoha dalšími. Putin to moc dobře věděl.
Putin nezaútočil na Ukrajinu kvůli NATO. Nevyprovokovali jsme medvěda. Putin věděl, že Ukrajina pro něj nepředstavuje žádnou hrozbu. Útočil z čistě cynických důvodů. Po dvaceti letech vlády chtěl odvést pozornost svého obyvatelstva od domácích problémů. Chtěl krátké, ostré nacionalistické dobrodružství, aby si získal podporu. Udělal to, protože nenáviděl a litoval rozpadu Sovětského svazu a chtěl obnovit Ruskou říši.
Putin nezaútočil na Ukrajinu kvůli NATO. Nevyprovokovali jsme medvěda. Putin věděl, že Ukrajina pro něj nepředstavuje žádnou hrozbu. Útočil z čistě cynických důvodů.
Putin podcenil ukrajinské odhodlání přežít, jejich vojenskou sílu, prezidenta Volodymyra Zelenského i ukrajinského velvyslance v Londýně (pozn. myšleno současného - já - Valerij Zalužnyj, 2 roky po invazi šéf armády). Podcenil celé obyvatelstvo Ukrajiny. A nejhorší a nejškodlivější lží, kterou dnes slyšíme, je, že Putin tuto válku vyhrává. To není pravda – selhává.
V posledním roce bojů získal Putin méně než 0,5 % území Ukrajiny, a to za cenu 420 000 ruských vojáků, kteří byli posláni na jatka. Stále nedokázal ovládnout strategicky důležité město Bachmut a jeho ekonomika se hroutí. Přesto Kreml šíří propagandu, že čas je na jeho straně. Není. Čas je na straně Ukrajinců. Tohle je válka za nezávislost, a pokud se podíváte na historii, války za nezávislost mají tendenci končit pouze jedním způsobem.
Po mé nedávné návštěvě Ukrajiny jsem přesvědčen více než kdy dřív, že Ukrajina vyhraje a Putin selže. Důvodem je několik zásadních faktorů. Prvním je to, že celé NATO a celý Západ, včetně Washingtonu, stojí za svobodnou, suverénní a bezpečnou Ukrajinou. To nejsou má slova, ale slova dohody, která se má podepsat mezi Volodymyrem Zelenským a Donaldem Trumpem.
Pod touto dohodou se Donald Trump zavazuje k dlouhodobému financování Ukrajiny a k její stabilitě a rozvoji. Spojené státy zároveň správně mobilizují evropské země, aby udělaly více a utratily více na obranu našeho kontinentu a na ochranu Ukrajiny. A pokud chcete důkaz, podívejte se na to, co dnes oznámil britský premiér Keir Starmer v Dolní sněmovně – zvýšení obranných výdajů. I když to není tolik, kolik jsme oznámili před několika lety, je to pokrok.
Je však třeba udělat více. Ostatní evropské země musí také přispět více. Potřebujeme vést ve spolupráci s USA tak, aby Ukrajina byla dostatečně silná a odolná vůči budoucím ruským útokům.
Jedním z návrhů je nasazení 30 000 vojáků z evropských zemí na Ukrajinu, aby pomohli s výcvikem, logistikou a posílením ukrajinské obrany. Tito vojáci by tam nebyli v bojové roli, ale posílili by Ukrajinu tak, aby byla pro Rusko neporazitelná.
Ať už Kreml říká cokoliv o tomto plánu, nezáleží na tom. Klíčem k suverenitě je, že žádná jiná země nemůže rozhodovat o tom, ke kterým spolkům se můžete připojit, nebo které přátelské síly přijmete na své území.
Tato válka neskončí, dokud si všichni – včetně těch v Bílém domě – neuvědomí, že nejde především o území. Není to o kusech země. Každý, kdo zná historii této části světa, ví, že samotné území je proměnlivé. Polsko zmizelo na 123 let, ale znovu se objevilo. Není to o nějakém novém geografickém uspořádání, které by uspokojilo Putina a zároveň Ukrajince. O to tu nejde.
Toto je válka o osud, o svobodu a o identitu. A druhý, nejdůležitější důvod, proč Ukrajinci vyhrají, je, že chtějí být svobodní. Jak řekl John Stuart Mill, jsou milovníky své vlastní svobody.
Včera jsem v Kyjevě mluvil s asi čtyřiceti mladými absolventy o tom, co chtějí ve svých životech. A říkám vám – oni prostě nechtějí být vládnuti z Moskvy. Vědí, že Rusko je ovládáno KGB trénovaným kleptokratem, který střílí nebo otráví své oponenty, nebo je posílá do gulagu. Zatímco Ukrajinu vede demokrat, který neví výsledek voleb, když do nich vstupuje – na rozdíl od Putina. A který se dostal k moci tím, že namluvil hlas Paddingtona medvěda v ukrajinské verzi filmu.
Ukrajinci vědí, jaký druh země preferují, a já to vím také. Také jsem mluvil se skupinou vojáků, někteří z nich byli zraněni, jiní se vraceli na frontu. Nebyli vůbec vyděšení. Navzdory hrůzám, které se tam odehrávají, byli všichni naprosto přesvědčeni o správnosti svého boje a o konečném vítězství Ukrajiny.
Vrátil jsem se z toho dlouhého a hrbolatého vlaku minulou noc plný lásky k Ukrajině. A vím, že každý, kdo zde dnes je, sdílí tuto lásku svou přítomností. A proto vám všem říkám: děkuji vám za to, co děláte. Pomozme jim chránit jejich kulturu, jejich národní poklady, a především jim pomozme zvítězit.
Děkuji vám všem za trpělivé naslouchání. Sláva Ukrajině!“
