Elli: Den, kdy Řecko vládlo vlnám

V roce 1912 nedávno obnovený řecký stát, toho času pod vládou Jiřího Prvního z dánského královského rodu, čelil vážné existenční hrozbě. Upadající Turecko se po desetiletích úpadku zmohlo k poslednímu pokusu o záchranu alespoň zbytků své někdejší středomořské říše. Boje se odehrávaly v nepřehledném archipelagu ostrovů a ostrůvků. Hlavní role tak připadla námořním silám obou států.

Balkánská válka mezi Řeckem a Tureckem patří mezi poněkud zapomenuté konflikty. V obecné rovině lze říct, že ji zastiňuje Velká válka, která regionu přinesla ikonickou vojenskou, historickou a svým způsobem mytologickou zkušenost Gallipoli. Jako převážně námořní střet je potom konflikt nastupujícího Řecka a rozklížené otomanské říše ve stínu rusko - japonské války (1904 - 1905) a opět Velké války.

Z hlediska vývoje taktiky a testování technologického vývoje však rok 1912 v námořních doktrínách sehrál podobnou roli jako před Druhou světovou válkou španělská občanská válka - nebo jako nyní sehrává rusko - ukrajinský konflikt. Šlo o střet, ve kterém řecké námořnictvo pod velením jednoho z největších velitelů moderní éry Pavla Kountouriotise nadzvedlo oponu budoucnosti. Měla patřit taktické aktivitě a samostatnosti, vyspělosti spojení a manévru, rychlosti a přesnosti dělostřelby.

Není divu, že se bitva u Elli, k níž došlo 16. prosince 1912, byla předmětem podrobného zkoumání tehdejších námořních autorit. Pro zajímavost: na britské straně se o průběh řecko - turecké války na moři zajímal David Beatty, u Jutska velitel bitevních křižníků. Na německé straně se o konflikt zajímal zejména Franz Hipper, budoucí Nemesis právě Davida Beattyho a Wilhelm Souchon, asi nejlepší z mnoha brilantních taktiků loďstva německého císaře Viléma.

Bitva u Elli se odehrála v časech technologické a taktické revoluce v námořních bojích. V půl století zhruba od roku 1862 se námořní boj změnil k nepoznání. Slavný souboj Monitoru s Virginií dokázal, že budoucnost patří železným lodím s děly v otočných věžích. Následující konflikty pomohly rozvinout nové bojové prostředky, s nimiž se setkáváme dodnes: torpéda, miny, ponorky, letadla startující z palub lodí. Roku 1912 byla revoluce dokončena a čekalo se na něco, čemu bychom dnes řekli nejspíše ostrý test.

Strategickým cílem námořních operací během První balkánské války bylo na řecké straně osvobození, obsazení a zajištění klíčových dodekanéských ostrovů. Konkrétně šlo o Lemnos, Lesbos, Chios a Samos. Řecké loďstvo pod velením již zmíněného Pavla Kountouriotise bylo papírově slabší než turecké. Skládalo se z vlajkové lodě Georgios Averoff, obrněných lodí Hydra, Spetsai a Psara a tří torpédoborců. Turkové měli v Dardanelách trojici bitevních lodí podporovaných obrněnou lodí, chráněným křižníkem a čtyřmi torpédoborci.

Turecké velení bylo paradoxně v odhadu sil realističtější než velení řecké. Kapitán Ramiz Bey na turecké vlajkové lodi Barbaros Hayreddin opakovaně dostával varování před přímým střetem s Řeky. Turecké bitevní lodě měly nad řeckým loďstvem papírově výraznou palebnou převahu. Georgios Averoff, řecká vlajková loď, ale byl moderním typem lodě, stojícím už na pomezí pancéřového a bitevního křižníku. Nesl silnou dělostřeleckou výzbroj, současně byl rychlý a snadno manévrovatelný a navíc byl vybaven moderně koncipovaným systémem pancéřování.

Tuto výhodu si naopak neuvědomovalo řecké velení, které Kountouriotise bombardovalo téměř až zákazy aktivity.

Dobrého námořního velitele ale dělá výjimečným schopnost neposlouchat rozkazy, pokud je přesvědčen o nadřazenosti vlastního úsudku. Právě takovým velitelem byl Kountouriotis. Znechucen pasivitou přesunul svoje lodě k ústí Dardanel (nebo jak by řekl Řek Hellespontu) a odtud vyslal tureckému kapitánovi pozoruhodnou depeši v otevřené řeči: „Obsadil jsem Tenedos. Očekávám, že vaše loďstvo vypluje k boji. Pokud nemáte uhlí, poskytnu vám ho.“

To byla výzva, kterou Ramiz Bey nemohl oslyšet. Jeho loďstvo zvedlo kotvy a vyplulo z Dardanel směrem k nepříteli.

Hned na začátku střetnutí se ukázala převaha taktického myšlení řeckého velitele. Vyslal totiž do předsunutých pozic rychlé torpédoborce, které mu hlásily pohyby nepřítele. Oproti tomu Ramiz Bey si svoje torpédoborce ponechal u sebe. Kvůli tomu nezjistil přítomnost nepřítele a jeho pozici a kurz dříve, než okolo jeho lodí začaly dopadat 234milimetrové granáty z hlavních děl Georgia Averoffa.

Řecká vlajková loď se do boje s nepřítelem vrhla osamocená. Pavlos Kountouriotis byl natolik znechucen nízkou rychlostí svých obrněných lodí, že nařídil vyvěsit vlajku Z, znamenající nezávislou akci, a vrhnul se do osamělého boje. Útok pancéřového křižníku, ženoucího se maximální rychlostí 23 uzlů proti kýlové řadě tureckého loďstva ale nebyl žádnou zbrklou akcí. Kountouriotis si dokázal domyslet, že pomalejší turecké lodě nebudou schopné efektivně reagovat na jeho manévry.

Nemýlil se. Díky své vysoké rychlosti dokázal Georgios Averoff tureckému loďstvu klasickým manévrem nasadit čárku na T. V praxi Averoff plul bokem kolmo k přídi čelní lodě turecké eskadry. Averoff mohl pálit plnými bočními salvami. Čelní turecká loď Barbaros Hayreddin mohla odpovídat jen děly z přední dělové věže, přičemž sama překážela v palbě lodím plujícím za ní.

Turecká vlajková loď soustředěnopu palbu pancéřového křižníku vydržela jen několik minut. Aniž by sama svou nepřesnou a pomalou dělostřelbou na řeckém křižníku způsobila větší škody, byla značně poškozena. Přední dělové věž měla zničený mechanismus otáčení, v přídi Hayreddina zel rozšklebený otvor, kterým prolétl 234mm granát a kterým do lodě pronikala voda.

Hayreddin provedl ostrý obrat a začal se vzdalovat z bojiště. Turečtí kapitáni neměli jiné instrukce než následovat vlajkovou loď. Po jejím ústupu z bojiště se turecká linie rozpadla a jednotlivé lodě hledaly záchranu v útěku mezi dardanelské ostrůvky a mělčiny. Tam je v následujících hodinách pronásledovaly řecké torpédoborce, dokud je nezahnaly zpět na Bosporu.

Bylo to fenomenální vítězství a Pavlos Kountouriotis si toho byl vědom. Sám ostatně shromážděné posádce Georgia Averoffa po bitvě řekl, že napsali dějiny.

Bitva u ostrova Elli připravila Turecko o strategickou iniciativu a zlomila jejich morálku. Řekové si význam bitvy uvědomovali prakticky bezprostředně. Nejen že jméno Elli nesly hned tři lodě řeckého válečného námořnictva. Křižník Georgios Averoff je zachován jako památník v athénském přístavu. Pavlos Kountouriotis se roku 1926 stal prvním řeckým prezidentem.