Článek
Torpédoborce třídy Zumwalt měly být budoucností amerického námořnictva. Původně bylo plánováno postavit dvaatřicet jednotek. Neustále rostoucí náklady na projekt spolu s množícími se nedostatky projektu vedly k dramatickému snížení objednávek na pouhé tři lodě. Tento neúspěch odhalil přetrvávající slabiny v systému vojenského zadávání zakázek a především přiměl námořnictvo vrátit se k osvědčeným a nákladově efektivnějším lodím třídy Arleigh Burke.
Krásné, ale vratké
Každý torpédoborec třídy Zumwalt stál přibližně 8 miliard dolarů. Tyto obrovské náklady byly částečně ospravedlněny pokročilou technologií stealth. Lodě mají nízký radarový profil a jedinečný trup typu tumblehome, který se zužuje nad hladinou vody. Navzdory velikosti o 40 procent větší než třída Arleigh Burke, má Zumwalt radarový profil podobný rybářskému člunu.
Právě originální lodní architektura připomínající válečné lodě z časů rusko – japonské války v letech 1904 až 1905 k sobě připoutala na první pohled pozornost. Zejména staré ruské a francouzské lodě s tímto typem tvarování trupu totiž na počátku dvacátého století trpěly až fenomenální nestabilitou. Proto se od tumblehome odstoupilo a vývoj pokračoval jinými směry. Americké námořnictvo svoje rozhodnutí použít tento tvar trupu vysvětlovalo tak, že lodě třídy Zumwalt budou mít malou metacentrickou výšku, a že k jakýmkoliv projevům nestability prostě nemůže dojít.
Kvůli odlehčení nadhladinové části dostaly lodě kompozitní můstek, který ukrýval senzorické a elektronické vybavení a minimalizoval radarovou detekci. Akustický podpis lodí byl také mimořádně nízký, srovnatelný spíše s ponorkou než s tradičním torpédoborcem. Plánovaného snížení váhy nad čarou ponoru se ale nepodařilo dosáhnout, a tak se stalo přesně to, před čím kritici varovali: americké námořnictvo dostalo lodě, které se už při rychlosti kolem 10 uzlů na mírném moři silně kolébaly a pomalu napřimovaly.
Kde udělali admirálové chybu
Přestože vlastnosti torpédoborců třídy Zumwalt vypadají na papíře působivě, v praxi měly jen omezený přínos. Lodě třídy Zumwalt měly poskytovat palebnou podporu při pobřežních operacích, což je prostředí, kde stealth technologie ztrácí na významu – nepřítel může jednoduše použít dalekohledy k vizuálnímu vyhledání lodi. Navíc jakmile Zumwalt zahájil palbu, okamžitě prozradil svou polohu. Jedná se navíc o rozměrné lodě s délkou 183 metrů a výtlakem skoro 16 000 tun – jinak řečeno jsou snadno zasažitelné jednoduchými a levnými sebevražednými drony.
Celkový program Zumwalt stál námořnictvo 24,5 miliardy dolarů. Tato investice byla pro americké daňové poplatníky podle všeho velmi nevýhodná. Kritici označili program za klasické bílé slony podobné bitevním křižníkům třídy Alaska.
Kongres nakonec přinutil námořnictvo program ukončit a obrátit pozornost zpět ke třídě Arleigh Burke. Zkušenosti z masakru, který v operacích proti Ukrajině zažilo ruské námořnictvo navíc přinesly obrovskou výzvu v podobě nutnosti vážné úvahy o směru, kterým se má strategie hladinových plavidel nadále ubírat.
