Článek
Potopení křižníku Moskva na začátku ukrajinsko - ruského konfliktu ukázalo, že námořní síly ruského agresora stojí na stejně hliněných nohách jako ostatní složky ozbrojených sil. Spektakulární úspěch ukrajinských raketových zbraní ostrým světlem odhalil to, co se v odborných kruzích všeobecně vědělo: většina ruského námořnictva nesplňuje taktické, technické, technologické ani dovedností požadavky kladené na tento typ zbraně v jednadvacátém století. Dokonce i plavidla, která v současné době vstupují do služby, jsou koncepčně zastaralá. Jejich konstrukce zohledňuje zkušenosti britského námořnictva z války o Falklandy - ta se ale odehrála před čtyřiceti lety a vývoj od té doby učinil obrovský kvalitativní skok. A abychom byli přesní, dokonce ani ponaučení od Falkland si Rusko nevzalo příliš k srdci. Ruské lodě po zásazích hoří stejně nekontrolovatelně, jako nešťastný torpédoborec Sheffield…
Porážka v neviditelné bitvě
Ruská agrese na Ukrajinu je příliš komplexní řadou událostí, než aby bylo možné říct, jak nakonec skončí. Rusko však utrpělo celou řadu porážek. Některé byly takřka online přenášeny do celého světa, jiné jsou na první pohled neviditelné. Právě takovou porážkou je rána, kterou důsledky agresivní politiky kremelských vládců zasadila rozvoji ruského námořnictva.
Nikolaj Patrušev, tajemník ruského výboru pro obranu, opakovaně konstatoval, že rozvoj ruského válečného námořnictva je závislý na dostupnosti zahraničních technologií. Prosákly informace o tom, že v oblasti pokročilých technologií je ruské námořnictvo soběstačné jen z pěti procent. Začátek války na Ukrajině přinesl zpřísnění sankcí, a to se záhy projevilo i na beztak snížené schopnosti ruského námořnictva získávat pokročilá technická zařízení. V časech SSSR bylo tento deficit možné do jisté míry kompenzovat průmyslovou špionáží. Ty časy jsou ale dávno pryč.
Zaostávání ruského námořnictva je dobře vidět na snaze postavit letadlovou loď. Pokud odhlédneme od otazníků vznášejících se nad technologickou náročností takové konstrukce, je tu ještě jeden bod. Všechny dosavadní letadlové lodě Sovětský svaz respektive Rusko stavěli v nikolajevských loděnicích. Ty se po rozpadu Sovětského svazu staly součástí Ukrajiny. Zhruba do roku 2015 je Rusko za určitých okolností mohlo používat, nejpozději od loňské agrese se ale tato možnost zcela uzavřela.
Náhradní loděnice mohou vzniknout v Murmansku a Vladivostoku. Postavit moderní loděnici schopnou postavit tak velké a složité plavidlo, jako je letadlová loď, je ale konstrukčně i finančně nejméně stejně náročné jako samotná stavba letadlové lodi. Rusko tvrdí, že facilita ve Vladivostoku bude schopna zahájit provoz v roce 2024, ale je zjevné, že se spíše než o realistický odhad jedná o zbožné přání.
Za zmínku stojí, že v neexistující loděnici by měla vzniknout letadlová loď podle projektu 23000E. Jedná se o plavidlo s konstrukčním výtlakem přes 100 000 tun, vybavené raketami S-400 a schopné nést sto letadel, nacházejících se opět pouze na papíře. Když byl projekt v roce 2016 nabídnut Indii, byl odmítnut jako nerealistický a s pochybnou bojovou hodnotou. Na papíře 23000E vypadá dobře, ve skutečnosti ale nejde o nic jiného než zvětšenou verzi lodí třídy Admiral Kuzněcov pocházejících koncepčně ze sedmdesátých let minulého století.
Pochybná velmoc
Rusko se snaží udržovat dojem, že jeho loďstvo představuje sílu, s níž je třeba počítat. Nic proti - ruské námořnictvo bezpochyby disponuje celou řadou lodí s účinnou výzbrojí. Není ale na místě podléhat dojmu, že se jedná o neporazitelnou sílu. Stávající lodě stárnou a nové?
Vývoj torpédoborců projektu 23650 se táhne už patnáct let, aniž by byl byť jen položen kýl první lodě. Ruská média o projektu referují s odkazem na slavné lodě druhoválečného období jako na „liděry.“ Když se na projekt 23650 podíváme nezkreslenou optikou, uvidíme lodě, které jsou zbytečně rozměrné, se sníženými manévrovacími schopnostmi. Rozměrná nástavba by tvořila vynikající cíl pro rakety a současně by zvyšovala viditelnost torpédoborců radary.
Analogicky můžeme jít projekty ruských fregat, korvet a dalších typů hladinových lodí. Kromě toho, že fyzicky neexistují, a hned tak nejspíše ani existovat nebudou, mají společné ve srovnání s moderními typy jiných loďstev velké rozměry. Rusko v námořní architektuře nadále žije v dávno překonaném omylu, že velikost lodě představuje pozitivní taktický a technický parametr. Čím větší, tím lepší je heslo, které v moderním válčení spíše neplatí.
Rusko si s sebou i v roce 2023 nese stigma národa, který se chtěl stát námořní velmocí, ale z mnoha různých důvodů se mu to trvale nikdy nepodařilo. Stále znatelná je také stopa stalinské megalomanie. Bolševický diktátor (to měl mimochodem společné s německým blížencem Adolfem Hitlerem) byl posedlý válečnými loděmi, a to co největšími, bez ohledu na to, zda bylo vůbec v silách loděnic takové lodě stavět.
Stalinův duch je, přinejmenším v myšlení ruských mocipánů, stále živý.
