Článek
Bavili jsme se o tom, jak bude vypadat Trumpova vláda, do jakých oblastí americké politiky bude radikálně zasahovat, co nebo kdo ho může v rozhodnutích krotit a o Trumpově postoji k Putinovi, Číně, NATO a válce na Ukrajině.
Po 6. lednu 2021 se Trumpova popularita v průzkumech propadla a spoustě lidem se mohlo zdát, že výhra republikánů by byla možná pouze v případě Trumpova odstoupení. Jste si vědom nějakého zlomového bodu, díky kterému začal být Trump opět považován za relevantního kandidáta?
Faktor, který ho navrátil nakonec do Bílého domu, nespatřuji v tom, že by se Donald Trump změnil. Jeho vystupování a rétorika mi přijdou úplně stejné. Do Bílého domu ho dostaly všechny ty okolnosti, ať už to byla válka na Ukrajině, inflační krize, ekonomické problémy Spojených států nebo situace kolem demokratického nominanta. Kombinace všech těchto faktorů způsobila, že většina voličů považovala za nejlepší řešení návrat Donalda Trumpa.
V kampani byly nejviditelnější dva zlomové momenty, jedním z nich byl nepochybně pokus o atentát na v té době exprezidenta Donalda Trumpa. Když se na to teď podíváte s odstupem, střízlivěji, tak do jaké míry to napomohlo republikánům při cestě do Oválné pracovny?
Já si myslím, že ani tolik ne. Možná to mělo ten bezprostřední vliv na dění v nejbližších dnech, čí týdnech. Donaldu Trumpovi mírně stoupla popularita, ale z dlouhodobějšího hlediska to takový vliv nemělo. Zásadní dopad měl konec kandidatury Joea Bidena a nástup Kamaly Harris. Od té doby se ale průzkumy veřejného mínění v podstatě neměnily. Rozdíl mezi těmi dvěma kandidáty tvořily jeden až dva procentní body a až do konce bylo jasné, že ty prezidentské volby ve swing states budou těsné. Takže skutečně si myslím, že význam atentátu pro ty finální výsledky až tak zásadní nebyl.
Týden po atentátu prezident Joe Biden odstoupil z kandidátky, místo něj přišla na scénu Kamala Harris a navenek se mohlo zdát, že se demokraté vezou na vlně podpory. Myslíte si, že by tato vlna byla přerušena, kdyby se chronologicky nejdříve odehrálo odstoupení Bidena a až poté neúspěšný atentát na Donalda Trumpa?
Samozřejmě, že mediální pokrytí, kdykoliv se něco takového stane, bude obrovské. Já bych ale řekl, že z dlouhodobějšího hlediska by to demokratickému entusiasmu a nadšení z toho, že mají novou kandidátku, neuškodilo. Cyklus politických zpráv v poslední době ve Spojených státech funguje tak, že bez ohledu na významnost události je situace pokryta jednotky dnů, většinou to není ani celý týden, a potom se objeví nějaká nová událost, která ji v podstatě naplno nahradí. Souvisí to s tím, jak Američané konzumují politické informace. Doba, po kterou udrží pozornost na jedné události, je krátká, přestože se může být takto zlomová.
Zůstaňme ještě chvíli u médií. Na české scéně to tolik nerezonovalo, ale v té americké byl velmi často skloňován Projekt 2025. Mohl byste nám ho trochu představit a následně říct, zdali budou některé body využity v praxi?
Je to v podstatě soubor doporučení v rámci jednotlivých oblastí veřejných politik. Říká, co by měla nová republikánská administrativa dělat, aby nastavila konzervativnější směr v jednotlivých politikách. Konkrétně si to můžeme představit jako doporučení k tomu, aby se více přecházelo k systému soukromého zdravotnictví, aby americká federální vláda tolik nezasahovala do politiky zdravotnictví, aby se zavedly větší restrikce na možnost obdržení potratu pro ženy nebo případně zkomplikování získání antikoncepce. Dále jsou součástí doporučení na byrokratické a personální obměny administrativy. Jakmile v Americe nastoupí nový prezident, má k dispozici několik tisíc volných postů, něčeho jako politických náměstků, ministrů, a i nižších manažerů. Pokud by se z Projektu 2025 mělo něco realizovat, tak tohle. Donald Trump se od něj v rámci volební kampaně distancoval, protože viděl, že je nepopulární. Řekl, že ti, kdo ho vymysleli, s jeho osobou nemají nic společného, což není pravda. Jsou to lidé, kteří se aktivně podíleli na Trumpově kampani.
Jak na projekt reaguje americká veřejnost?
Pro americkou veřejnost byl velmi nepopulární. Největší pozornost se u něj kladla právě k potratové politice. To je téma, které získává body spíše demokratům, ale volby jim nevyhrálo. Přesto pro ně má projekt potenciál do budoucna. Jak už jsem říkal, Donald Trump se od něj v kampani distancoval, voliči tedy nečekají jeho aplikování v praxi. Pokud by podle něj přesto chtěl pracovat, tak na to mohou demokraté upozorňovat. Je to pro ně asi největší příležitost, jak okamžitě na začátku Trumpova prezidentství srazit jeho popularitu na historické minimum a tím se postavit do výhodné pozice do příštích kongresových voleb.
V současné chvíli víme, že republikáni ovládnou nejen prezidentský post a Senát, ale i Sněmovnu reprezentantů. Co v takovém případě reprezentuje pomyslnou protiváhu?
Tohle má samozřejmě významnou roli. Je potřeba souhlas všech tří institucí, aby prošel zákon, takže je mnohem výhodnější mít všechny pod kontrolou. Významnou protiváhou je blokování Senátu. Senátoři mají možnost obstruovat, podobně jako to známe z české Poslanecké sněmovny, a je velmi těžké tyto obstrukce ukončit. K jejich přerušení je potřeba, až na nějaké výjimky, 60 hlasů, nikoliv pouze 51. Pro republikány tohle bude komplikace při schvalování zásadních reforem sociálního systému či zdravotnictví. V těchto oblastech se jim toho podle mě tolik nepovede. Jednou výjimkou, u které je klidně i těsná kontrola všech tří institucí klíčová, jsou daně. Pokud se schvalují zákony o daních, tak neexistuje možnost obstrukcí v Senátu, což znamená, že stačí prostá většina v obou institucích Kongresu. I proto si myslím, že hlavní změny v zákonech po dobu následujících dvou let budou tvořit daně, v ostatních politikách právě z těchto důvodů zásadní změny neočekávám.
A jak vypadá daňová reforma Donalda Trumpa?
Jeho plán je velmi podobný jako v roce 2017. Tenkrát se obdobná daňová reforma schvalovala, a dokonce i prošla. Jeho cílem je snižovat daně na všech úrovních, u všech příjmových skupin. Podle nezávislých analýz to ale dopadne tak, že nejvíce budou sníženy daně nejbohatším Američanům. A zároveň to bude znamenat, že deficit státního rozpočtu Spojených států se zásadně zvýší, bude prostě schodkový. Ten obrovský státní dluh, který dnes činí nějakých 30 bilionů dolarů, se bude zvyšovat ještě rapidněji. Uvidíme, jak se k tomu postaví republikáni v Kongresu, ale dá se předpokládat, že to nepovede k vyrovnání veřejných rozpočtů ve Spojených státech.
Pojďme zpět k těm pomyslným protiváhám. Nachází se v Trumpově budoucí administrativě někdo, kdo by se mu nebál dělat oponenturu a jeho názory do určité míry tlumil? Mám tím na mysli přesně tu roli, kterou v Trumpově první administrativě plnili například Nikki Haley nebo Kurt Folker.
Z lidí, kteří doposud byli jmenováni, mě napadá jen Marco Rubio, nominant na ministra zahraničí. On taky prošel nějakými názorovými změnami, ale například v roce 2016, kdy Donald Trump kandidoval na prezidenta, byl představitelem té klasické Bushovské zahraniční politiky, tedy Spojených států bránících demokracii napříč světem. Od té doby Rubio své postoje do značné míry upozadil, ale jeho dosavadní působení v Senátu napovídá, že má v zahraniční politice stále respekt jak demokratů, tak republikánů. Jeho hlavní zaměření je třeba na boj proti Číně nebo autoritářským režimům v latinské Americe. Zastává také silnou podporu Izraele, na čemž se s ním shoduje i spousta demokratických senátorů. I proto v něm možná vidím někoho, kdo by se mohl pokusit Trumpa nasměrovat trochu jinam než cestou čistého izolacionismu. Mimo něj jsem zatím neviděl žádné jiné jméno, které by mělo potenciál korektiv tohoto typu vykonávat.
Co výhra Donalda Trumpa znamená pro americkou společnost?
Znamená, že rozdělení americké společnosti, které se zvyšovalo v posledních deseti dvanácti letech, bude pokračovat dál. Donald Trump v prvním projevu po znovuzvolení říkal, že sjednotí společnost, že bude smazávat rozdíly atd. Nic z jeho současných ani minulých kroků tomu nenaznačuje, takže to rozdělení na dva nesmiřitelné tábory, které jsou vůči sobě velice vyostřené jak ideologicky, tak personálně, bude pokračovat. Nevidím tam zatím žádný potenciál na nějaké snižování ideologických rozdílů. Taková rétorika může vést k politickému násilí, extrémistickým ideologiím atd. Ministerstva pod Trumpovou administrativou čekají poměrně radikální změny, protože lidé, kteří jsou nominováni na vysoké posty v oblasti justice nebo zdravotnictví, mají úplně jinou představu o jejich vedení. Doteď platil do určité míry konsenzus mezi demokraty a republikány, byla tam jistá kontinuita, ale současní nominovaní se budou snažit některé politiky od základu překopat, ohýbat pravidla na maximální možnou míru, obecně věci radikálně měnit.
Takže očekáváte ještě silnější polarizaci americké společnosti než doteď.
Já vlastně nevím, kam se ta polarizace ještě může zvyšovat, ona už teď je poměrně vysoká, nicméně rozhodně nečekám její zmírňování.
Nejenže po dlouhých 20 letech získali republikáni poprvé celostátně více hlasů než demokraté, ale také zvítězili ve všech sedmi klíčových státech. Oproti roku 2020 přišli demokraté o skoro 10 milionů voličů, republikáni zůstali na podobných číslech. Kde udělali demokraté chybu?
Ta čísla ještě nejsou finální, hlasy se stále sčítají a myslím si, že ten finální rozdíl mezi těmi dvěma kandidáty nebude zas tak výrazný. Možná je dobré se primárně podívat na swing states, kde získala Kamala Harris podobné, ne-li větší počty než Joe Biden, například v Pensylvánii obdržela dokonce o 40 tisíc hlasů víc. Problém je v tom, že Pensylvánii od té doby přibyli noví obyvatelé a spousta z nich se rozhodla volit Donalda Trumpa. Ten totiž podal skutečně obdivuhodný výkon v silně demokratických státech, kde se mu podařilo získat největší procento hlasů za posledních 20, možná 30 let, jmenovitě například New York nebo New Jersey. Zde sice nevyhrál, ale jeho podpora u Afroameričanů nebo u Latinos byla úplně jinde než před 4 roky. Primárním faktorem prohry demokratů je ale inflace, která se prohnala Amerikou v období Bidenova prezidentství stejně jako všemi ostatními západními demokraciemi za posledních několik let. Vidíme to i z globálního trendu: jakmile se zvýší inflace, tak to voliči neodpouštějí. Tam, kde proběhly za poslední dva roky volby, vládnoucí strany prohrávaly. Viděli jsme to u britských konzervativců v létě, uvidíme to příští rok v Německu, tohle je ten klíčový trend a je jen otázkou, jak moc na tom demokrati mohli něco změnit. Jakmile ta inflace proběhla, tak už s tím nic moc udělat nemohli. Takže je k debatě, jestli proti takovým strukturálním překážkám, které jim ekonomika kladla, měli reálnou šanci vyhrát. Nakonec ty výsledky ve swing states byly poměrně těsné, bylo to o několik procentních bodů, ale tohle je určitě ten hlavní důvod, který demokrati budou teď muset analyzovat.
Do jaké míry je republikánská strana s jejím úspěchem závislá na osobnosti Donalda Trumpa?
To uvidíme až ve chvíli, kdy Donald Trump nebude kandidátem. Oddělit od sebe, čím přispívají republikáni jako instituce, a osobnost Donalda Trumpa nejde. Je důležité zmínit, že personálně, ideologicky i byrokraticky je republikánská strana roku 2024 úplně něco jiného, než byla republikánská strana v roce 2012. Do původního stavu, ve kterém byla při kandidatuře Mitta Romneyho, se ještě dlouho po Donaldu Trumpovi nevrátí. Ta strana je s jeho osobností a ideologií spojena. Pravdou je, že Donald Trump získal pro republikánskou stranu některé voličské skupiny z řad nízkopříjmových pracujících Američanů. Na druhou stranu kvůli němu ztratili některé ty voličské skupiny ze střední třídy nebo bělošské obyvatelstvo s vyššími příjmy. To jsou naopak lidé, kteří do větší míry přeběhli k demokratům. S detailnější analýzou toho, jak voliči hlasovali ve městech, na venkově a po jednotlivých rasových skupinách, si ale musíme počkat až po finálních volebních výsledcích.
Vy už jste to trochu nastínil, ale pokud by tu bylo něco, co by si měla Evropa jako celek odnést z amerických prezidentských voleb, tak co by to bylo? Respektive vidíte nějakou paralelu mezi volbami, které teďka proběhly v USA, a třeba volbami u nás?
Jendo poučení z toho plyne. Pokud jste premiérem ve straně, která v současné době vládne, a ve vaší zemi proběhla inflace, tak bude vaše situace v příštích volbách extrémně těžká. S tím se bude potýkat Olaf Scholz nebo Petr Fiala v příštím roce. Je úplně jedno, jestli je to vláda středopravicová nebo středolevicová. Podle všech analýz je ta situace stejná pro všechny a je velmi málo věcí, které s tím ty strany mohou dělat. Ale srovnání situace mezi Spojenými státy a evropskými zeměmi je velmi komplikované, protože v Americe mají voliči reálně výběr pouze ze dvou stran. V Evropě je to mnohem složitější, tady máme spektrum od středových přes extrémně levicové i pravicové a spoustu jiných stran mezi tím, takže přelévání podpory je o mnoho jiné. Ale jestli ještě v něčem napovídá situace ze Spojených států, tak je to vzestup pravicového populismu, rozhodně se totiž nezdá, že by ztrácel podporu.
A teď k obranným záležitostem. Bude kvůli Trumpovi ohrožena funkčnost Severoatlantické aliance?
Nemyslím si. Nečekám, že by přišly debaty o vystoupení z NATO, jako byly v Trumpově prvním volebním období. Během Bidenova prezidentství byl totiž schválen zákon, který říká, že prezident jednostranně z NATO vystoupit nemůže, a pokud se k tomu rozhodne, tak potřebuje souhlas Kongresu, který realisticky nedostane. NATO se ale určitě bude muset připravit na odlišný přístup. Vše záleží na tom, jestli Trump bude za legitimní podmínku vojenské pomoci považovat zvýšení výdajů na obranu. Všechny ostatní státy NATO proto teď čeká rozhodování. Pokud budou chtít, aby bylo robustní jako do teď, tak budou muset investovat mnohem víc vlastních prostředků do svých obranných rozpočtů a více se snažit vést NATO bez dominantní role Spojených států, protože pro ně hlavní oblastí zájmu v tomhle volebním období pravděpodobně nebude Evropa, ale Asie.
Vy jste zmínil Asii. Jaké kroky má vůči ní naplánovaná administrativa Donalda Trumpa? Vím, že jde o nějaká cla, ale přesná čísla nevím.
Ta čísla nejsou úplně jasná, protože Donald Trump v každém projevu prezentuje jiná. Má to být od 25 % do 100 %. Nebral bych to jako bernou minci, počkal bych si, až tím prezidentem bude, protože v tomhle je velmi nepředvídatelný. Co lze čekat je větší zaměření americké zahraniční politiky na soupeření s Čínou. Bude více konfrontační a zesílí obchodní válku, která během Bidenova prezidenství nepřestala. Pokud však budou nastavena vůči Číně příliš vysoká cla, tak se může v USA zase objevit inflace, protože by zdražovalo zboží. To je určitě riziko, se kterým bude muset Trumpova administrativa pracovat. Co můžeme pravděpodobně očekávat dál je menší důraz na otázku lidských práv. Přístup vůči autokratickým režimům typu Ruska či Severní Koreji bude založen spíše na ekonomickém apelu. Nejspíše také dojde k opakování snah o summity s Kim Čong-unem, které Donald Trump prezentoval jako diplomatický úspěch, přestože neměly skoro žádný politický či ekonomický dopad.
Trump před volbami dnes už nechvalně prohlásil, že ukončí konflikt na Ukrajině za 24 hodin. Vím, že tu otázku nebudete mít rád, protože na ni nejde moc odpovědět, ale přesto: Jakým způsobem očekáváte, že bude mír vypadat, popřípadě nastínil už někdo z Trumpova okolí, co tím prezident zhruba myslel?
Jedna věc, kterou říct můžu, protože je z těch analýz v tuhle chvíli poměrně jasná, je, že pokud by měl být zásadní nátlak na co nejrychlejší mírové řešení, tak to nepůjde bez toho, aniž by se Ukrajina vzdala nějakého území. Jeden z možných scénářů je například zamrznutí situace ve stavu, ve kterém je teď. To by znamenalo, že území, které je teď okupované ruskou armádou, by si ponechalo Rusko, a to, které kontroluje Ukrajina, by zůstalo ukrajinské. Trump by tlačil na prezidenta Zelenského, aby na takové podmínky přistoupil. Zároveň by u toho byla potřeba spolupráce s ostatními členskými státy NATO, protože ten přístup by měl být koordinovaný. Trump NATO nemůže úplně vyignorovat, ačkoliv se bude snažit jednat jednostranně. Nijak blíže ale skutečně ty scénáře analyzovat nemůžeme, je třeba si počkat, až ve svém křesle bude nový ministr zahraničí, až se bude dále rozvíjet zahraniční politika.
Řekl jste, že proti Číně to bude spíš protekcionističtější přístup. Dokázal byste říct, jestli ta politika vůči Rusku z Trumpovy strany bude podobná, nebo se naopak bude zaměřovat na navázání společných vztahů?
Zde se ukazuje Trumpova nepředvídatelnost. Jeho oblíbeným rétorickým nástrojem je říkat, že si s Putinem vždycky dobře rozuměl, a proto by pro něj neměl být problém v tom se domluvit bez zásadní eskalace násilí. Je pravda, že Putina během svého prvního volebního období legitimizoval. Říkal o něm, že je to jeho nejlepší kamarád, volal si s ním. Dokonce si s ním volal i v situacích, kdy už prezidentem nebyl. Tyto hovory ale neprobíhaly přes diplomatické kanály, takže nemáme sebemenší tušení, o čem mluvili. Jestli to bude přátelštější politika vůči Rusku, s tím bych úplně nepředbíhal. Zase musíme počkat na reálné působení americké diplomacie, které její hlasy nakonec převáží. Ale jednu věc, kterou můžeme říct, je, že ta politika bude nepředvídatelnější, možná bych se nebál říct o něco chaotičtější.
Rozhovor byl pořízen 15.11. 2024
