Článek
Jeden bojuje v ruské uniformě, druhý pod ukrajinskou vlajkou. Podle dostupných dat pocházejí zejména z Keni, Ghany, Kamerunu, Nigérie, Jihoafrické republiky, Ugandy nebo Zimbabwe. Za jiných okolností spolu mohli pracovat na kávové plantáži nebo v diamantových dolech. Paradoxem osudu stojí proti sobě a výplatu, která je patrně převládajícím motivem, bere ten, který krajana dříve odešle na onen svět. Proč? Většinou pro peníze, někdy také z ideových nebo prostě dobrodružných důvodů a jindy, nebudeme strkat hlavu do písku, protože určitá menšina společnosti zkrátka touží mučit a zabíjet lidi a dělali by to stejně tak rádi zadarmo, hlavně když za to nebude trest.
Černá tvář v ruské nebo ukrajinské uniformě může působit trochu překvapivě, ale bude-li válka pokračovat, bude na obou stranách hlad po lidech a v Africe je málem nekonečno mladých, silných, nezaměstnaných a ze své životní situace silně frustrovaných mužů. Afričan ve válce, která není jeho – nutno připomenout, že Afrika a války se znalcům historie mohou jevit jako spojité nádoby, ale to nyní nechme stranou – může naší válce (dobře, pokud vás naše válka pobuřuje, tak tedy válce našich bratranců) nastavit nepříjemné zrcadlo, a připomenout Waltariho slova pronesená Egypťanem Sinuhetem, že člověk se nikdy nezmění, i když se změní jeho šat i řeč. Faraon dá pokyn (vždyť je to syn boží) a bratři půjdou brát a pokládat životy, vždyť jsou to jen lidé (a poslouchat se musí, nebo ne?).
Společným jmenovatelem Afričanů v ukrajinských zákopech na obou stranách bývá chudoba, nedostatek domácích pracovních příležitostí a naděje, že si v zahraničí vydělají peníze na lepší život, případně získají i občanství (v tom případě spíše ruské).
Na ukrajinské straně, podle západních novinářů, převažují mezi nasazenými Afričany dobrovolníci, kteří tvrdí, že se rozhodli bránit zemi, která se stala obětí agrese. Je to opravdu tak? Nebo spíše chceme, aby to tak bylo? Jak vidí svět mimo Afriku chudý Afričan, který na rovníku nemá vidinu žádné alespoň minimálně rozumné budoucnosti? Ptá se, kdo z těch dvou, kteří stejně vypadají, stejně mluví, stejně žijí a stejně umírají… – stojí na straně dobra? A co když skutečně ano, ale vybere si druhou stranu? Ale ne, do filozofických otázek nepůjdeme, protože na zdánlivě prostou otázku „co je dobro?“ existuje tisíc dobrých, leč zcela protichůdných odpovědí. Připomínám, že na situaci hledím očima extrémně chudého rovníkového Afričana, který byl do bytí vržen v místě a čase, které jej odsoudily k boji hned na startu. Afrika také vidí Evropu ze svého pohledu, který je podmíněn stovkami let mimořádně brutálních zkušeností ze strany roztahovačných kolonizujících evropských mocností.
Západní novináři často popisují, že na ruské straně se vedle dobrovolníků objevují také lidé, kteří podle svých výpovědí odjeli do Ruska za prací ve stavebnictví, logistice nebo bezpečnostních službách a až po příjezdu zjistili, že mají podepsat kontrakt s armádou. Někteří tvrdí, že jim byly odebrány doklady nebo že byli pod silným nátlakem přinuceni smlouvu podepsat. Lze někoho donutit jít zabíjet do první linie proti jeho vůli? Nepochybně ano. Bylo by zajímavé disponovat věrohodnější statistikou, kolik lidí na obou stranách střílí dobrovolně (ať už z přesvědčení, lásky ke zbraním nebo prachům) a kolik je donucených.
Podle množících se zpráv Afričanů, kterým se podařilo přežít a vrátit se do Afriky – otázku, za jakou cenu, nechme opět stranou – bývají Afričané na obou stranách záměrně posíláni do nejnebezpečnějších situací a slovo rasismus je jen slabým odvárkem drsné reality. Opět chceme věřit, že spíše na té druhé straně. (A pro pomaleji chápavé opět připomínám: pískovištní argument „on si začal“ si nechte do diskuze. Dívám se na naši válku očima Afričana, a to je prostě jeden z legitimních pohledů na věc.)
Přesné počty nasazených Afričanů nejsou známy, ale lze očekávat, že porostou. Ukrajinské ministerstvo zahraničí v roce 2026 uvedlo, že identifikovalo více než 1 700 občanů z 36 afrických států sloužících v ruských ozbrojených silách. Na straně Ukrajiny podle dostupných odhadů působí spíše stovky Afričanů, nikoliv tisíce. Různé zdroje uvádějí i více či méně přesné výše žoldu na obou stranách a také kolikanásobek průměrné mzdy to činí v přepočtu na jednotlivé africké země. Ale záleží na číslech? Nestačí prostě fakt, že se střílí za prachy? Nebo má (skoro) každý svou cenu a na ní tedy záleží? Naše válka očima chudého Afričana o nás vypovídá mnohé. Stejně tak o něm. O celém světě. O tom, kdo je člověk… O tom, jak výkvět z onoho jednoho procenta (téměř výlučně mužského procenta) dosáhne faraonství a hraje si s tupou nebo vystrašenou masou, která se zmůže jen čumět a na rozkaz střílet. Nebo jí to střílení zas až tak nevadí? Podle strany kalacha? Takže cena a strana kalacha? Nebo hodnota a strana dobra? Má dobro strany jako kalach?
Příběhy afrických bojovníků mimo jiné ukazují hluboké rozdíly mezi bohatým a chudým světem. V bohatém světě se právě nyní vzájemně vraždí lidé a nabízejí tam na africké poměry velké peníze za střílení. Náboráři v Africe vždycky vykreslí svoji stranu jako tu dobrou, ale hraje to v rozhodování životem tvrdě zkoušeného Afričana zásadnější roli? A nevypovídá to vlastně o celé věci mnohem více? Nenastavuje nám sotva dospělý chlapec z kontinentu, odkud všichni lidé světa svorně pocházejí, nepříjemně vyleštěné zrcadlo? Zatímco my se ptáme na dobro a spravedlnost – aby taky ne, když máme mezi sebou sousedy, kteří prchli po brutálním napadení –, on se ale ptá, jak uživit sebe a rodinu. Ty, kteří k nám uprchli, každý den na vlastní oči vidíme. Ty, kteří umírají kvůli nedostatku pitné vody nebo jídla, nevidíme. Víme o nich, ale… Kdo za to může? Měl Waltari pravdu? Strom se prý pozná po ovoci – ze kterého stromu co padá?
Zdroje:
Africans fighting in the Russia-Ukraine war (článek popisuje Afričany bojující na obou stranách).
How Africans are being drawn into Russia's war in Ukraine (článek popisuje verbování ruskou armádou na základě falešných pracovních inzerátů).
Reuters – More Than 1,700 Africans Fighting for Russia, Ukraine Says (2026).
The Guardian – I Didn't Know How to Shoot: How African Men Have Been Tricked into Fighting for Russia (2026).
The Washington Post – Kenyan Job Seekers Were Lured to Russia, Then Sent to Die in Ukraine (2026).
Le Monde – Ukraine and Russia's great race to recruit fighters (2024). (článek popisuje Afričany na obou stranách)
The Independent – Why hundreds of Africans want to fight for Ukraine's foreign legion (2022). (článek popisuje Afričany na obou stranách)
