Článek
Putoval přes Derbe a Lystru do Antiochie v Pisídii, dále do Galácie a do Troady, aby místní církve seznámil s výsledky Jeruzalémského sněmu a podpořil v dalším růstu. Poté se přeplavil do Neapole v Makedonii, odkud pokračoval do Filip (dnes tam najdete ruiny římských staveb). Pavel cestou vyhnal z jisté otrokyně zlého ducha, ale protože ona posedlá otrokyně byla zdrojem příjmu mocných lidí z vedení města, když ji za peníze vystavovali, byl Pavel za tento čin veřejně zbičován. Jeho právo římského občana bylo opakovaně pošlapáváno, neboť římský občan nesměl být kamenován, ukřižován ani veřejně zbičován. Římští občané měli nárok na „mírnější“ tresty, jako třeba setnutí hlavy.
Nakonec Pavel skončil ve vězení, kde ovšem paradoxně došlo k obrácení vrchního dozorce ke křesťanství. Půlnoční zemětřesení totiž vězňům nečekaně nabídlo únik, ovšem Pavel a jeho společníci možnost útěku nevyužili, což věznitele inspirovalo k zájmu o jejich víru. Nakonec, po Pavlově oslovující a inspirující katechezi, věznitelé přijali Krista a propustili je sami a nejen to, hlavní dozorce je hostil ve svém domě jako své bratry v Kristu. Misijní cesty byly mimořádně náročné a dobrodružné, ale nesly plody a Kristovo učení již nebylo možné zastavit.
Z Filip putoval Pavel přes Amfipoli a Apolónii do Soluně a dál do Beroje v horní Makedonii. Všude jej pronásledovali horliví Židé. Po problémech s Římany i Židy z Beroje uprchl do uvolněnějších Athén. Krásné Athény byly založeny už ve 3. tis. př. n. l. a kolem roku 1400 př. n. l. byl na Akropoli vybudován první královský hrad; později vznikl na Akropoli chrám zasvěcený panenské bohyni Athéně, dobudován poté na slavný Parthenón. Socha Athény byla 12 metrů vysoká a budila velký obdiv tehdejších poutníků. Kultu bohyně Athény sloužil chrám téměř tisíc let, než byl ve 4. stol. n. l. vysvěcen jako křesťanský chrám Panny Marie.
Za časů svatého Pavla byly Athény filozofickým centrem světa: právě tady se vzdělávali ti nejnadanější. Pavel neměl mezi filozofy valného úspěchu, jejich propracované platónské a aristotelské myšlenky zaměřené na neměnné statické dokonalé božstvo se neslučovaly s trpícím Bohem, který chodí po světě, jedná, žije jako pouhý člověk a nakonec dokonce umírá. V Athénách Pavel naprosto neuspěl. Město pro něj neznamenalo kolébku vzdělanosti a demokracie, ale prohnilé místo plné falešných model. Řecké myšlení epikurejců a stoiků se s hebrejským myšlením Pavlovým absolutně minulo. Jeruzalém a Athény byly zkrátka dva propastně odlišné myšlenkové světy. V dalších desetiletích a staletích však mnozí církevní otcové a athénští filozofové našli společnou řeč a helénsko-křesťanský myšlenkový proud nakonec zvítězil.
Athény, Afroditin chrám a tisíc prostitutek
Z Athén Pavel odplul lodí do Korinta (většina bývalého města je dnes pod hladinou), hlavního města Achaje, důležitého města dvou klíčových přístavů, kde pobyl asi dva roky. Korint byl vyhlášený jako město hříchu, jen v Afroditině chrámu bylo na 1000 kněžek/prostitutek provozujících kultický bohoslužebný sex. Bylo to také město značně multikulturní. Pavel tam založil církevní společenství a právě z Korintu napsal své první dva listy Soluňanům (první list napsal v roce 50 nebo 51, druhý následoval). Tak se stalo, že první texty Nového zákona napsal velký cestovatel, a to právě na své dlouhé a dobrodružné cestě. Číst Nový zákon (a jak jsme ukázali také Starý zákon) jako cestopis je tedy více než legitimní přístup, a čím více studujeme novozákonní texty pohledem cestovatele, zjišťujeme, že dlouhá pomalá pouť patří k pochopení Bible jako celku. Klidné pěší putování je skvělý způsob jak nazírat cestopisné texty Písma a sytit se Knihou knih s velkým duchovním užitkem. Cesta a Písmo k sobě nerozlučně patří a představují pro člověka dokonalou kombinaci.
Soluň neboli Tessalonika bylo město založené roku 315 př. n. l. Kassandrem, generálem Alexandra Velikého (jehož učitelem byl mimochodem Aristotelés). Římané město roku 146 př. n. l. povýšili na hlavní město Makedonie. Velké přístavní město dnes leží v Řecku na území tzv. Řecké Makedonie. Najdete tam římské památky, zajímavou architekturu i příjemnou řeckou přímořskou atmosféru. Rozhodně stojí za to pár poklidných hodin posedět v jedné z přístavních hospůdek, ochutnat plody moře, slušnou kávu a nechat myšlenky odplout spolu s loděmi křižujícími obzor.
Pavel napsal listy soluňské církvi, protože ani tam nemohl kázat tak dlouho, jak by chtěl, neboť jej znovu ohrožovali Židé a musel pokračovat v cestě. Tento poutník ve svém niterném nasazení pro Krista a jeho dílo neměl nikde klidu – nové učení působilo mezi Židy jako třaskavina.
Pavlův Kristus jako střed dějin a svoboda jako elementární charakteristika křesťana
Pavlova teologie byla výrazně christocentrická: celé jeho hlásání bylo postaveno na Kristu, který podle Pavla přišel jako slíbený mesiáš, ovšem nikoli proto, aby zachránil lidi z římského područí, ale aby je zachránil z hříchů. Pavlův Ježíš je Pán, Syn Boží, poslaný Otcem pro spásu lidí. Pavlova soteriologie (nauka o spáse v Kristu) vyznávala, že ten, kdo přijal Krista, stal se účastníkem spásy a skrze křest žije v Kristu a Kristus v něm. Ospravedlněný člověk se musí držet Krista a nechat se vést Duchem Svatým, aby jej tělo nestrhlo zpátky do hříchu. Pavel striktně trvá na tom, že Boží ospravedlnění jsme dostali zcela zdarma. Mojžíšův zákon je v otázce ospravedlnění podle Pavla neúčinný, bezvýznamný. Pavel zdůrazňoval gratuitní (zdarma daný) charakter Boží milosti.
Novozákonní list Jakubův naopak klade podobný důraz na dobré skutky: podle Jakuba se má pravá víra vyjevovat ve skutcích. Později se v této otázce rozhořel spor mezi Augustinem a Pelagiem. Pavel také zdůrazňuje svobodu, jako základní charakteristiku života křesťana. Ježíš je pro Pavla středem, ke kterému máme v životě všechno vztahovat. Dělením na dogmatické a parenetické části, strukturou a vlastním teologickým poselstvím jednotlivých listů se nebudeme blíže zabývat, neboť na toto téma má čtenář k dispozici skvělé monografie a nás zajímá hlavně Pavel jako poutník a celá Bible jako cestopis odhalující smysl Cesty. Svatý Pavel se z Korintu vrátil lodí a pěšky do svého domovského Jeruzaléma, a ukončil tak druhou velkou cestu.
Zdroje:
Bible
HAVELKA, Ondřej. Nový zákon pohledem cestovatele: Bible jako cestopis odhalující směr a smysl Cesty do nebeského Jeruzaléma. Praha: Akbar, 2019.
