Obnažené obřady, nejstarší světová víra a spravedlivý boj za svobodu. Africký návrat ke kořenům

V subsaharské Africe je poslední dobou zjevný zájem o obrodu tradičních náboženství. V Jihoafrické republice vzniklo „nové náboženské hnutí“ (uvozovky promptně vysvětlím) The Revelation Spiritual Home (dále TRSH). Jeho zakladatel a aktuální vůdce IMboni uZwi-Lezwe Radebe prohlašuje, že tradiční africká spiritualita, mimochodem podle něho nejstarší na světě, byla vědomě, cíleně a zákeřně vymýcena v průběhu staletí křesťanstvím a islámem prostřednictvím misionářů, koloniálních armád a ekonomické nadvlády mocných vetřelců.

To málo, co z původní africké spirituality zbylo, často přežívá v pokroucené podobě v synkretismech s křesťanstvím či islámem. Jediným řešením je podle Radebeho vrátit se v přístupu k náboženství o staletí zpět do bodu, než se Afrika podřídila hanebným cizím roztahovačným a ziskuchtivým mocnostem a jejich náboženstvím, a obnovit autentickou africkou domorodou spiritualitu.

Nové náboženské hnutí?

Ačkoli je TRSH ve světové literatuře běžně označováno jako nové náboženské hnutí, představitelé takové označení striktně odmítají. Za prvé nesouhlasí s pojmem nové, neboť se vracejí ke kořenům a navazují podle svého mínění na nejstarší světovou víru. Dále odmítají pojem náboženství a místo něho pro sebe zdůrazňují pojem spiritualita. Konečně odmítají pojem hnutí jako západní jazykový konstrukt, který je jejich chápaní cizím elementem. V otevřenosti kategorizaci pro sebe používají označení domorodá spiritualita. Sami pro sebe představitelé TRSH razí označení Africká domorodá spirituální instituce TRSH.

Vůdce IMboni v leopardí kůži

Zakladatel TRSH se narodil jako Samuel Mbiza 8. listopadu 1977 a vyrůstal v Gugulethu v provincii Western Cape nedaleko Kapského Města v Jihoafrické republice. Od útlého dětství byl podle svých tvrzení uchvacován spirituálními vizemi, které na okolí působily jako záchvaty duševního onemocnění. Znalci afrických tradičních náboženství se však podle zakladatele TRSH shodují, že právě tak se rozezná jedinec předurčený k věštění, léčitelství nebo duchovnímu vedení ostatních. Když bylo Samuelovi šest let, navštívila rodinu významná léčitelka a věštkyně známá v oblasti Kapského Města a ujistila rodiče, že nejde o duševní nemoc, ale o projev duchů, kteří si Samuela vyvolili a začínají jej uvádět do hlubokého spirituálního vhledu. V dětství přišel o oba rodiče a jako mladík se přestěhoval do Johannesburgu, kde se na krátký čas připojil k brazilské letniční církvi známé jako Univerzální církev Božího království. Tato církev ovšem ospravedlňovala kolonialismus a tvrdila, že Afrika je zřídlem zla a Afričany je nutno křesťansky převychovat a zničit jejich původní démonické náboženství.

Mladý Samuel měl již v době působení v Univerzální církvi Božího království pověst zázračného léčitele. Zde začal vystupovat jako Samuel Radebe. Postupně si uvědomoval, že učení nejen této církve, ale všech křesťanských a rovněž islámských společenství jsou v přímém rozporu s jeho přesvědčením. V roce 2006 se mu u řeky Vaal dostalo (za hluboké mystické synestézie) zjevení, kde jej bytosti s obřími hlavami, které se náhle vynořily z vody se zlatým svícnem se sedmi různě barevnými svícemi, vyzvaly, aby zahájil svou veřejnou činnost a založil africkou domorodou spirituální instituci. Radebe ovšem nejprve založil instituci s názvem The Revelation Church of God. Pořádal velká shromáždění, kde sice ostře kritizoval všechny neafrické spirituální směry, ale na shromážděních byli vítáni věřící všech vyznání. Teprve později se úplně distancoval od jakéhokoli spojení se slovem církev a v roce 2020 přejmenoval instituci na The Revelation Spiritual Home.

Zatímco instituce The Revelation Church of God měla své kostely, kněze a biskupy, instituce The Revelation Spiritual Home má duchovní centra a spirituální vůdce. Radebeho křesťanské období není zatajováno či popíráno, je ale bráno jako mezistupeň před plným pochopením vlastního poslání. Na svou cestu byl Radebe podle svých slov vyslán přímo nejvyšším Bohem stvořitelem. Na veřejných vystoupeních Radebe, kterému se běžně říká IMboni (s významem nejvyšší vůdce), obvykle sedí na trůnu pokrytém leopardí kůží. Další leopardí kůži včetně hlavy leoparda má pod trůnem a kolem hlavy ovinutou čelenku, také z leopardí kůže. Leopardí kůže je starobylým africkým znakem majestátu a moci, na níž Radebe vědomě a hrdě navazuje. Svým oděvem se IMboni zjevně vymezuje proti importovaným liturgickým rouchům kněžích a biskupů, nebo i prostých věřících (například v případě církví jako je beninská Nebeská církev Kristova), i západním oblekům pentekostálních kazatelů, které nemohou být africkému vkusu vzdálenější. – V oblasti Jižní Afriky již v běžném životě domorodá nahota vymizela, ovšem při náboženských a kulturních událostech se k ní Jihoafričané rádi vrací. Typickým příkladem jsou každoroční velkolepé oslavy narozenin svazijského krále.

Nutno dodat, že nejen v oblasti jižní Afriky, ale v celé subsaharské Africe již působí více podobných hnutí, jejichž cílem je obnova tradičních afrických náboženství a vymezení se proti nadvládě křesťanství a islámu. Některá hnutí odmítají křesťanství a islám celkově, jiná tolerují původní africké církve a křesťanské směry jako je například konžský kimbanguismus.

Kořeny obrody

Pro studium náboženství a spirituality v Africe byl významným milníkem rok 1967, kdy holandské akademické nakladatelství Brill založilo časopis Journal of Religion in Africa, který vychází dodnes. První číslo otevřel průkopnický článek Harolda W. Turnera A Typology for African Religious Movements. Turner byl presbyteriánský pastor a autor děl o náboženských hnutích v „primitivních“ (pozn. tento pojem se v dané době běžně používal, ač se nám to dnes zdá za všemi hranami) společnostech. Turner dobře vystihl, že africkým náboženstvím byl vnucen západní náhled, který od základu měnil přístup z afrického na západní a tradiční náboženství reinterpretoval do pokroucené podoby. Turner se ale zabýval zejména novými náboženskými hnutími reagujícími právě na západní diktát. Zároveň začal upozorňovat na rozšířené synkretismy tradičních náboženství s křesťanstvím jako např. náboženství déima v Pobřeží slonoviny nebo bwiti v Gabonu.

Náboženstvím bwiti se zabýval James W. Fernandez, který sledoval jeho synkretické prvky s křesťanstvím a ostře odsuzoval užívání pojmů jako pohanská náboženství, předkřesťanská náboženství, primitivní náboženství atd. Tyto pojmy byly ve druhé polovině 20. století ve vztahu k tradičním africkým náboženství hluboce zakořeněné, ovšem byly velmi hodnotící, pejorativní a dehonestující. Další klíčovou postavou pro obrodu afrických náboženství byl prorok Gbahié Koudou Jeannot, který tvrdě odsuzoval křesťanství, islám, západním stylem organizované náboženství a ekonomickou nadvládu bělochů a kázal návrat k africké spiritualitě. Dokonce i afričtí katoličtí kněží a teologové jako Kizito Chinedu Nweke a Ikenna Paschal Okpaleke, publikovali v roce 2019 vlivný článek o obnovení afrických spiritualit.

Nweke také zdůrazňuje, že původně výhradně ústně předávaná nauka tradičních náboženství byla při příchodu křesťanství prvně zapsána Evropany, ovšem nikoli objektivně a nezaujatě, ale přes křesťanské předporozumění a skrze optiku křesťanského hodnocení, čímž ona náboženství nutně pokroutila a často dezinterpretovala. To znamenalo pro africká náboženství citelnou ztrátu autenticity. Nweke a Okpaleke popsali několik důvodů, proč africká spiritualita opět nabývá na síle. Mezi nimi byl „afrocentrický trend“ a „afrooptimismus“ po rozpadu kolonialismu, hledání řešení ztráty tradičních morálních hodnot, skepse vůči odosobněné západní medicíně a preference holistických přístupů, touha potvrdit africkou identitu a přesvědčení, že na rozdíl od náboženství africká spiritualita nabízí „bezprostřední a proveditelná řešení individuálních problémů“. Viděli „duchovní renesanci“ Afriky, která odvrátila riziko, že ztrátou africké spirituality by Afričané ztratili svůj jedinečný světonázor, který po staletí kolektivně udržoval, obohacoval a dával smysl kontinentu prostřednictvím své epistemologie, metafyziky, historie a praxe.

TRSH ovšem odmítá myšlenky afrických křesťanských a islámských teologů, byť by byly vzhledem k tradičním spiritualitám smířlivé a otevřené, protože právě tato importovaná náboženství téměř zcela zadusila původní africké spirituality. TRSH se nebrání mezináboženskému dialogu, ale pouze jako zcela rovnocenný partner, nikoli jako partner méněcenný, natož pak „pohan“, jak bývají často nahlíženi z pozice západních křesťanů i arabských (a rovněž západních) muslimů, ale také některých afrických křesťanů a muslimů. Myšlenku tradičních afrických náboženství jako smysluplných, ale pouze velmi nedokonalých náboženství, která byla pro Afričany jen přípravou na přijetí evangelia, v subsaharské Africe masivně rozšířili afričtí teologové a myslitelé jako byl slavný John S. Mbiti.

Hora Bohů

Hnutí za obrodu tradičních afrických náboženství poukazují na archeologické lokality jako je Tsodilo Hills v Botswaně, tzv. Hora Bohů, kde se v jeskyních nacházejí jedny z nejstarších, patrně snad i vůbec nejstarší dosud objevené malby znázorňující náboženskou iniciaci mladých mužů a vyobrazují božstva a přírodní duchy. O přesné dataci se vedou bouřlivé diskuse, ovšem někteří vlivní archeologové hájí tezi, že jde skutečně o nejstarší dochované malby tohoto druhu na světě.

Právě na takováto místa v Africe upozorňuje IMboni a zakládá na nich tvrzení, že tradiční africká náboženství jsou nejstarší na světě. Poukazuje na skutečnost, že navzdory velké rozmanitosti afrických náboženství obecně existuje prastará víra v nejvyššího Boha stvořitele, který vládne nižším božstvům, duchům a lidem. Tuto náboženskou koncepci chápe TRSH jako vůbec nejstarší. Předává se po nesčetné generace ústně, ale to není zdaleka vše, protože ona prastará víra zároveň sama existuje v srdcích lidí a předává se spolu s životem. Ústní tradice ji tedy spíše obnažuje, vyjevuje, interpretuje, ale sama víra je Afričanům vrozená.

Víra osvobozuje člověka, poskytuje mu duchovní sílu a odolnost vůči problémům všedního dne, posiluje soudržnost komunity a upevňuje kontinuitu a posvátnou vazbu s předky. Dále TRSH připomíná, že již sám o sobě problematický pojem náboženství má v západním světě a v Africe poněkud odlišný význam. Představitelé zdůrazňují, že spatřují propastný rozdíl mezi označeními tradiční africká náboženství (anglicky ATR) a africká domorodá spiritualita (AIS), ke které se sami hlásí. Dále se TRSH vymezuje proti zahrnování mezi tzv. nezávislé africké církve, nebo mezi tzv. původní africké církve, neboť ty všechny nějak vycházejí z křesťanství, které je podle nich neafrického původu.

Zde si dovolím malou vsuvku: mnozí významní afričtí myslitelé považují křesťanství za původní africké náboženství. Nemám zde prostor pro verifikaci či falzifikaci tohoto tvrzení, a proto si dovolím zájemce o toto téma – mimochodem svým soukromým soudem s tvrzením souhlasím – odkázat na příslušný text. Křesťanství jako původní africké náboženství ovšem vychází z první, tzv. apoštolské, fáze christianizace, zatímco TRSH ostře kritizuje zejména druhou, tzv. paternalistickou, fázi christianizace Afriky ve druhé polovině II. tisíciletí – a s tím soukromě rovněž souhlasím, neboť nezměrné zlo napáchané Evropany na Afričanech je neomluvitelné, nehumánní a naprosto šílené. Na každý pád, TRSH se vymezuje proti všem křesťanským církvím, jak těm neafrickým, tak těm (původním či nezávislým) africkým.

Nadto také IMboni vypovídá, že mnohé mimořádné africké osobnosti v nedávné minulosti vykročily směrem k revitalizaci africké spirituality, ale byly dezinterpretovány, a nakonec použity jako základní kameny pro genezi nových afrických křesťanských církví, a posmrtně pokřesťanštěni, což ale vůbec nebyla jejich původní intence. TRSH hovoří například o Simonu Kimbanguovi, který se zpočátku ostře vymezoval proti západnímu křesťanství, později byla jím založená církev chápána jako původní africká křesťanská církev, a nakonec byla přijata do Světové rady církví a získávala své věřící i mezi bílými Evropany, což bylo přímo proti Kimbanguově prvotní motivaci k založení hnutí. Proto radikální hlasy TRSH zdůrazňují: žádná církev s africkou tváří, žádný černý Ježíš, žádná tradiční náboženství jako příprava na evangelium – nikoli. Obroda původní africké spirituality z doby před příchodem moci, otroků a zlata chtivých cizinců. Obroda nejryzejší a nejstarší víry, pravé africké spirituality, tedy té spirituality, kterou zde nechali vyrůst nejstarší lidé a jejich přímí předchůdci na planetě Zemi. Stejně odmítavý postoj zaujímá TRSH k islámu jakožto neafrickému náboženství.

Svaté jeskyně a hory

Stoupenci TRSH mají svá poutní místa. Jedná se zejména o jeskyně, kde podle tradice působili význační věštci nebo přímo lidé, kteří jsou považováni za inkarnaci některého z božstev. Známé jsou například jeskyně v oblasti Modderpoort v horách na hranici Jihoafrické republiky a Lesotha. Lidé věří, že v těchto jeskyních čerpají duchovní sílu předků tryskající z nejstarších časů. Někteří věřící vypovídají, že je na pouť do takové svaté jeskyně přímo poslal předek ve snu. V duchovním světě nauka TRSH rozeznává nejvyššího Boha stvořitele, který vládne nižším božstvům či duchům. Pod nimi jsou duchové průvodci, kteří mohou vést člověka v duchovním životě. Dále jsou tu živí lidé, kteří jsou v hierarchii nejníže a samozřejmě předkové, kterým náleží rodinná úcta. Nejvyšší duchovní vůdce zde na Zemi je IMboni. Jemu jsou podřízeni lokální spirituální vůdci a léčitelé.

Významným poutním místem, kam sám zakladatel putuje každý rok 5. prosince, je hora Ekuphumuleni, zvaná také Hora odpovědí. Zde si poutníci připomínají tzv. smlouvu o obnově. Další poutní místo je na pláži nedaleko Durbanu, kde měl Radebe významná zjevení. – Sídlo společnosti je v Johannesburgu, kde TRSH koupila zchátralou synagogu, kterou velkoryse opravila a přesunula sem centrum administrativy. Stoupenci TRSH si rovněž připomínají významné bojovníky proti kolonizaci, které přijali mezi největší předky. Dekolonizace byla nezbytným krokem k obnovení afrického sebevědomí, a konečně k revitalizaci jejich spiritualit. Afriku ale nyní znovu ohrožuje rafinovaná neokolonizace.

Zdroj:

HAVELKA, Ondřej. Africké náboženské tradice: duchovní bohatství nejchudšího kontinentu. Praha: Dingir, 2025.