Článek
Církev sjednocení (úplným názvem Federace Rodin za světový mír a sjednocení, založená jako Společenství Ducha Svatého pro sjednocení světového křesťanství) je nové náboženské hnutí založené 1. května 1954 Son-mjong Munem (v anglickém přepisu Sun Myung Moon), který se narodil v Severní Koreji v roce 1920. Církvi se často říká krátce Moonisté (anglicky Moonies).
Son-mjong Mun v roce 2010
Hnutí se hlásí ke křesťanským kořenům a klade důraz na učení a výroky reverenda Muna, které jsou shrnuty především v knize Boží Princip. Církev sjednocení dnes působí ve stovce zemí celého světa. Nejrozšířenější je v Jižní Koreji, v Japonsku a USA. Odhady počtu stoupenců se různí, hovoří se o několika milionech věřících. Po smrti reverenda Muna v roce 2012 (ve věku devadesáti dvou let) vede církev jeho manželka Hak-ča Han.
Munovo zjevení
Mun tvrdil, že se mu o Velikonocích v roce 1936 při dlouhé modlitbě na jedné korejské hoře zjevil Ježíš a vyvolil ho, aby se stal jeho nástupcem a dokončil dílo, které Ježíš započal. Podobným způsobem měl Mun později komunikovat s Abrahámem, Mojžíšem i Buddhou. Své učení poté shrnul v knize Boží Princip.
Prapočátky hnutí sahají až do roku 1940, kdy začal Mun svou misionářskou činnost v Severní Koreji, ovšem vzhledem k tomu, že jeho nauka byla silně antikomunistická, byl severokorejskými komunisty uvězněn a na dva a půl roku odeslán do pracovního tábora. Později se mu podařilo vycestovat do Jižní Koreje, kde začal hlásat své učení. Církev byla založena v roce 1954 v Jižní Koreji a její dosah vzrostl teprve s rozšířením na Západ, zejména do USA, kam se Munovo učení dostalo v roce 1959 prostřednictvím misionářky Young Oon Kim, a kam v roce 1971 přicestoval také Mun.
Munovo učení navazuje na křesťanskou nauku, proto ji zde velmi zhuštěně připomenu: Podle křesťanské ortodoxie byl člověk stvořen Bohem, a to zcela záměrně, zcela dobrovolně (v kontrastu s novoplatónskou nutnou emanací přetékajícího dobra) a jako zcela dobrý, nesmrtelný, neporušený, celistvý a v blízkém přátelství s Bohem. Nejenže jej Bůh povolal do bytí, ale navíc jej postavil do rajské zahrady, kde mu nic nechybělo, a dostal zahradu, aby ji spravoval a radoval se z bytí a společenství s Trojjediným Bohem. Člověk ovšem podle křesťanské nauky zatoužil po bohorovnosti, nechtěl respektovat limity své stvořenosti a stav dokonalosti ze své vůle opustil. Bůh jej stvořil jako svobodného a jeho svobodu respektoval i v jeho chybách.
Po pádu se člověk stal smrtelným, a jeho další vývoj zachycuje slovo Boží ve slově lidském, zapsaném v Písmu svatém Starého a Nového zákona. Když nastala plnost času, Bůh Otec poslal svého jednorozeného Syna, aby člověka zachránil a spasil, opět jej pozvedl do blízkosti a přátelství s Bohem a vymanil jej z područí zla. Základním textem je Bible, Písmo svaté, které i po tisících let stále projevuje svou věčně čerstvou potencionalitu při osobním setkání se čtenářem jakékoli doby, místa, jazyka či kultury. Křesťanství je zjevené náboženství: Trojjediný Bůh se zjevuje v dějinách spásy (historia salutis), mirakulózně intervenuje ve prospěch člověka, sklání se k člověku, pomáhá mu, vede jej ke spáse. Vrcholem Božího zjevení a jeho spásonosné činnosti je Ježíš Kristus, Pán a Spasitel, inkarnovaná druhá Božská osoba. Další vývoj křesťanství je všeobecně známý – smyslem křesťanství se zdá být následování Krista, který je cestou, pravdou a životem, skrze něho se věřící stává účastníkem Boží přirozenosti a znovu se stává Božím přítelem a synem.
Mun se ovšem prohlásil za druhý příchod Ježíše Krista a své učení vydával za kompletní dotažení jediné pravé nauky. To však ostatní křesťanská společenství označila za flagrantní herezi a odpad od víry. Domnělé mesiášství mu stouplo do hlavy natolik, že jej začal zneužívat k saturaci své vášně pro mladé stoupenkyně.
Kontroverze
Církev pořádá kontroverzemi provázené hromadné svatby, kdy novomanžele k sobě párují představení církve. Vzniklá manželství mají být pokud možno rasově smíšená, což odpovídá církevnímu principu sjednocení. Mezirasová, mezinárodní a mezikulturní manželství jsou podle stoupenců církve nejlepší cestou ke světovému míru. Mezirasová manželství mají být nástrojem boje církve proti rasismu a národním identitám, které jsou podle Moonistů překážkou žádoucího světového sjednocení. Církev sjednocení striktně odmítá jakékoli homosexuální praktiky. Mun neváhal označit homosexuály, kteří praktikují homosexuální pohlavní styk, za „špinavé psy, kteří žerou exkrementy“. Změnu pohlaví absolutně odmítal. V této otázce se křesťanská společenství napříč světem a denominacemi významně liší.
Hromadná svatba v Církvi sjednocení
Kritika ze strany rozličných křesťanských církví cílí především na Munovo prohlášení se za mesiáše (z hebrejského mašíjach – pomazaný, řecky christos, latinsky christus se stejným významem). Další kritika se týká mrhání finančními dary, které církev ve velkém přijímala a dále přijímá. Mun a jeho nejbližší prohráli v kasinech v Las Vegas mnoho milionů amerických dolarů. Nikoli nezajímavé bylo také nařčení amerických úřadů, že církev byla založena kvůli sběru zpravodajských informací pro jihokorejské zpravodajské služby.
V roce 1982 byl Mun v USA odsouzen a uvězněn na 13 měsíců za falšování daňových přiznání a zločin spiknutí. Později Mun daroval vysoké finanční částky severokorejskému vedení a tyto peníze měly být využity k vývoji balistických raket. V mnoha zemích byla církev obviněna z rozsáhlé korupce v politické sféře.
Sexuální skandály a rituál p’ikareum
Mnohé investigativní reportáže popisují praxi, kdy měl lídr hnutí sexuálním aktem „očišťovat“ ženy, ačkoliv obhájci církve upozorňují, že konkrétní důkazy pro její provádění v Církvi sjednocení jsou nejasné. Svědectví syna zakladatele však obsahuje závažná obvinění Muna a jeho nejbližších spolupracovníků ze sexuálního predátorství. Jednalo se zejména o sexuální rituály, které pro napadané ženy skončily trvalými traumaty, mimo jiné rituál p’ikareum.
P’ikareum (korejsky 피가름 nebo 피갈음, v doslovném překladu „krevní očista“ nebo „výměna krve“) je kontroverzní náboženská rituální praxe, která se objevila v některých náboženských hnutích (nejen) v Koreji. Praxe spočívá v tom, že nová členka má rituální pohlavní styk s vůdcem hnutí. Účelem je očistit ženu od „prvotního hříchu“ a obnovit její sexuální čistotu. Tato praxe vychází z přesvědčení, že prvotní hřích Adama a Evy byl sexuální povahy (o čemž ovšem Bible nic neříká) a přenáší se krví. Rituál má za cíl přenést „čistou“ krev vůdce na ženu, která pak může zplodit děti bez dědičného hříchu. S rituálem bylo nejčastěji spojováno právě Munovo hnutí, ale i mnohá další náboženská hnutí ve východní Asii. Navzdory mnohým svědectvím o rituálu p’ikareum v Munově hnutí Církev sjednocení praxi vytrvale popírá.
Zdroje:
HAVELKA, Ondřej. Náboženský šok. Praha: Akbar, 2021.
