Článek
V nejlidnatější africké zemi – západoafrické Nigérii – má vedle dominantního islámu a křesťanství (v nesčetných denominacích a naukových liniích) své vyznavače množství dalších náboženství – například bori, oriša, odinala, juju, vodun a další – a také synkretismy, eklekticismy i náboženské či jinak motivované kulty.
Jednou ze současných hrozeb (nejen) pro nigerijskou společnost – kterých, nutno zdůraznit, není právě málo, což vede i ke vzniku smírčích synkretismů jako je chrislam – je kontroverzní kult Black Axe, známý v Nigérii také jako kult smrti, vystavěný původně na pozadí osvobození ze jha kolonizátorů, ovšem jeho hlavní činností je v současnosti mezinárodní organizovaný zločin na nejvyšší úrovni a jeho poznávacím znamením je brutální násilí, jehož výsledkem bývá zem pokrytá těly bez některých částí ve jménu boha Korofa.
Kořeny násilí
Společnost Black Axe (Černá sekyra) vznikla v Nigérii roku 1977. Kultisté – jak se sami nazývají – se záhy začali prezentovat zvláště brutálními násilnými činy, vraždami a terorem. Významněji na sebe upozornili v roce 1999 při masakru na univerzitě Obafemi Awolowo v Nigérii. Univerzitních masakrů bylo ale více a samotný kult vznikl vyčleněním z hnutí Neo-Black Movement (NBM), které se v sedmdesátých letech 20. stol. zrodilo na nigerijských univerzitách jako hnutí černého obrození navazující na antikoloniální boj s touhou obnovit černé sebevědomí, černou mentalitu a očistit tradiční náboženství.
Podobná bratrstva existovala v Nigérii od 50. let, ovšem NBM se vydalo vědomě a záměrně militantnější cestou. Studenti z NBM také vydávali časopis Black Axe; střediskem hnutí bylo Benin City v Nigérii. NBM ve své filozofii očištění od nechutného a brutálního ponížení evropským kolonialismem navázalo mimo jiné na tradiční náboženství juju. NBM je v současnosti mezinárodní organizací oficiálně bojující za práva černochů po celém světě, ovšem v Nigérii je hnutí kritizováno za rozsáhlou korupci ve státní správě a není zcela zřejmé, jak moc se liší od Black Axe a zda se nepodílí na jím páchaném teroru.
Podle některých názorů jsou tato dvě hnutí ve skutečnosti jednou organizací se dvěma různě vyhraněnými proudy. Rozdíl vidím zejména v tom, že za NBM do medií hovoří především krásné Nigerijky, které tak hnutí dávají vlídnou tvář, zatímco za Black Axe hovoří pouze muži, a to rozhodně nikoli takoví, kteří by potřebovali na dva tři roky do Dagestánu. (Myslím, že by potom spíše Dagestánci potřebovali na dva tři roky na psychoterapie.) Každopádně k náboženství juju a s ním spojenému čarodějnictví se hlásí i kultisté z Black Axe, kteří přísahají věrnost bohu Korofovi.
V 80. a 90. letech se z kultu Black Axe postupně vytratila osvobozenecká jiskra a kult se transformoval v násilnou organizaci cílící na vysoký – nutno zdůraznit, že nezákonně dosahovaný – finanční zisk. Zároveň ale platí, že ne všichni členové Black Axe jsou kriminálníci a násilníci, někteří členové stále sledují myšlenku černého obrození a revitalizace tradičních náboženství.
Na samém počátku ustavující myšlenky Black Axe šlo o násilný boj proti útlaku černého člověka, jeho kultury a náboženství, čímž se kult dodnes ideologicky zaštiťuje. Pro celkový obraz je nutné nezapomínat, jaká zvěrstva v oblasti napáchali Evropané za stovky let svého působení zaštiťujíce se rasovou nadřazeností a bohužel též křížem Spasitele. Pokud jde o totální dehumanizaci, zvěcnění člověka a jeho utilitární redukci na věc, na užitečného otroka; rozkradení všeho a zabrání území – bílý dobyvatel to v Africe přímo vyučoval!
Znak Black Axe představuje černou sekyru, která přetíná řetěz, jenž poutá černé ruce. Barvy kultu jsou černá a žlutá. Dnešní skutečnost je však taková, že kultisté organizují mimořádně výnosný zločin a při tom zabíjejí v drtivé většině Nigerijce, kteří s arogantní evropskou nadřazeností a zločiny proti lidskosti, jimiž se Evropané nesmazatelně podepsali na subsaharské Africe, nemají nic společného.
Velekněží, řezníci, oči a plačci
Kultisté, jejichž úkolem je ochrana kultu, pomsta, násilí a vraždění, se nazývají řezníci. Bývají vybaveni solidními střelnými zbraněmi a mačetami. V hierarchii nad nimi se nacházejí velekněží. Kultisté, kteří se zabývají špionáží, se nazývají oči. Dříve byla známa ještě množina plačců, kteří zveřejňovali informace a starali se o ideologii.
Členové kultu při brutální iniciaci přísahají bohu Korofovi. Během náročné iniciace jsou budoucí členové biti i mučeni pálením, topením ve vodě nebo řezáním; neřídkým jevem je i znásilnění. Brutálními technikami se iniciovaní zavazují k absolutní loajalitě kultu. Na závěr iniciace položí velekněz iniciovanému sekyru na hlavu a dá mu nové jméno: často je to jméno některého z velkých historických bojovníků proti kolonialistům. Kolem kultistů se točí mnohé krásky se špatnou pověstí, ale podle mých informací nejsou ženy do kultu iniciovány.
Solidní informace o bohu Korofovi absentují. Řezníci se otevřeně hlásí k uctívání Korofa a tvrdí, že je při násilí a vraždění přímo vede. Někdy se zaštiťují i dalšími tradičními nigerijskými náboženstvími a odvolávají se na předky i boj proti vnější nadvládě a tvrdí, že vraždí zejména pro svobodu a spravedlnost.
Ochranné amulety a žehnání předků
Vzhledem k faktu, že za sebou zanechávají mnoho zohavených těl, vznikají v dnešní Nigérii hnutí domobrany bojující pro kultistům z Black Axe. Nejmocnější je hnutí Onyabo, které se specializuje na vyhledávání členů Black Axe. Předáci těchto domobran často před akcí konají náboženský rituál, kdy volají na pomoc předky, prosí o jejich sílu a podporu a žehnají se; do akce také nosí ochranné amulety, které mají chránit proti kulkám.
Black Axe organizuje velmi úspěšné mezinárodní internetové podvody – také v našem prostředí známé emailové podvody s falešnými vdovami, právníky, dědictvím atd. –, nájemné vraždy, padělání dokladů, obchod s lidmi (Black Axe dodává ve velkém do Itálie mladé Nigerijky k prostituci), mezinárodní obchod s drogami a celou řadu dalších kriminálních činností.
Jakousi esencí běžných nigerijských kultistů je vyžívání se v násilí: oběti kultistů jsou nezřídka nalezeny bez hlavy a genitálií, se kterými se výnosně obchoduje. V Nigérii je ovšem podobných kultů více a řezníci konkurenčních kultistů často na ulicích bojují ve jménu svých bohů proti sobě.
Zdroje:
HAVELKA, Ondřej. Africká náboženství: religionistika, teologie, afrikanistika. Praha: Dingir, 2024.
MARINSKÁ, Eliška. Často jsem toho dobrodruha v sobě proklínal, říká jablonecký cestovatel Havelka. Deník, 3. 10. 2025.
