Článek
Černá teologie se zrodila v Jihoafrické republice (JAR) mezi křesťany v období apartheidu (oficiálně 1948–1994, fakticky již dříve), kdy byla jihoafrickým černochům nejen pošlapána, ale podle mnohých jihoafrických autorů doslova odebrána lidská důstojnost. Jihoafrická černá teologie není nepodobná americké černé teologii nebo latinskoamerické teologii osvobození, je však svébytným hnutím reagujícím na problémy černochů v období nesvobody v JAR. Bývají rozlišovány čtyři fáze (nebo také vlny) jihoafrické černé teologie. – První fázi popsal Steve Biko jako černé probuzení, v němž černý člověk – ze kterého se stala pouhá skořápka, pouhý stín skutečného člověka, totálně poražený, podřízený a spící – procitl k vědomí. Iniciativa černého procitnutí mu postupně navracela ztracenou identitu. Černá teologie začala probuzením černého sebevědomí, aktualizovaným sebepřijetím, sebepotvrzením a předefinováním vztahu k bělochům v kontextu křesťanského života. Šlo o návrat identity a důstojnosti, které byly černému člověku v apartheidu ukradeny. John S. Mbiti považoval černou teologii za ryze americký fenomén aplikovaný do Jihoafrické republiky, ovšem teologové jako Biko, Boesak nebo Moor shledávají v americké černé teologii spíše inspiraci a chápou jihoafrickou černou teologii jako zcela svébytné hnutí teologie osvobození v kontextu problémů JAR. Podle nich Keňan Mbiti – jinak skutečný odborník v oblasti africké teologie – jednoduše neznal jihoafrický kontext. Zotročení a ponížení černého člověka dosáhlo v Jihoafrické republice bohužel řádově vyšší úrovně než v ostatních zemích Afriky.
Druhá fáze jihoafrické černé teologie byla patrně nejlépe zpracována v díle Allena Boesaka, který zastává postoj, že zatímco americká černá teologie byla vystavěna na explicitní opozici černochů a bělochů, jihoafrická černá teologie nebojuje primárně proti bílému člověku, ale pro návrat lidské důstojnosti a lidských práv pro každého člověka, tedy pro člověka černého, člověka rasově smíšeného a ve výsledku nevylučuje ani člověka bílého. Rodí se sice jako boj proti zotročení černochů bělochy, ale jde dál a snaží se po znovuzískání identity černochů o nalezení teologie soužití všech ras. Boesak, jako jeden z nejvlivnějších leaderů hnutí, kritizoval americkou černou teologii pro přílišné propojení se zcela sekulárním hnutím Black Power, které americkou černou teologii křesťansky v podstatě vyprázdnilo. Jihoafrická černá teologie podle něho nemá zapomínat na lásku k bližnímu jako základní křesťanské východisko, dokonce i tehdy, když je bližním běloch, který černému člověku dlouhodobě odcizoval jeho lidskou důstojnost. Černá teologie je a musí být černá, ovšem je a musí být křesťanská.
Třetí fáze přišla jako „Projekt černé teologie“ výborně vystižený v článku Mokgethiho Motlhabiho Black Theology and Authority. Americká černá teologie byla podle jihoafrického myslitele příliš úzká, příliš sebevědomě diktovala postoj všem černochům na celém světě, aniž by chápala jejich situaci ve zcela jiném kontextu. Jihoafrická černá teologie si nekladla za cíl pouze osvobození černého člověka z diktatury (strukturálního hříchu) apartheidu, ale v dalším kroku také předefinování společenských vztahů a vybudování nové JAR. Černá teologie poté rovněž promluvila do přetváření a vývoje africké teologie. Zatímco latinskoamerická teologie osvobození byla orientována negativně, vymezováním se a opozicí, jihoafrická černá teologie chce být orientována pozitivně, znovu přinášet křesťanskou naději všem v zemi, kde byla naděje většině sebrána. Nejde ploše o porážku bílého nepřítele, ale obnovení lidských práv a lidské důstojnosti pro všechny Jihoafričany bez ohledu na rasu; pozitivní křesťanský přístup tam, kde se dlouhodobě strukturálně hřešilo vůči jedné rase. Takzvaná třetí fáze jihoafrické černé teologie se již pohybuje nad nespravedlností apartheidu, nad rasovými otázkami a bolestmi minulosti: dále jde o lidské naplnění a plnost lidské důstojnosti v postapartheidu. Jednou z viditelných tváří třetí fáze byl také Itumeleng Mosala.
V současné době se hovoří o čtvrté fázi černé teologie, která reaguje na překotné sociální, ekonomické i politické změny v JAR. Zastřešujícím hermeneutickým východiskem jihoafrické černé teologie je podle tamějších myslitelů kontextuální čtení Písma svatého. Jako centrální poselství pro černou teologii vnímají tamější teologové starozákonní exodus, kdy Bůh nejenže Hebrejce vysvobozuje z egyptského otroctví, ale navrací jim identitu a důstojnost, ba co víc, v této těžké zkoušce se jim zjevuje a dává se poznat. Černá teologie v tom vidí obraz vysvobození černého člověka z otroctví apartheidu, návrat identity a důstojnosti a rovněž nezatrpknutí a přiznání lásky k bližnímu všem, tedy i bělochům.
Zdroje:
HAVELKA, Ondřej. Africká náboženství: religionistika, teologie, afrikanistika. Praha: Dingir, 2024.
HAVELKA, Ondřej. ČESKÝ ROZHLAS – RADIO WAVE. Amulety s verši Koránu pokapanými kohoutí krví: Afrika s religionistou doktorem Havelkou • mujRozhlas Praha, 2023.
