Půvabné Senegalky, chlapecká i dívčí obřízka, duchové hor. Unikátní kultura a náboženství Sererů

Západoafričtí Sererové jsou třetí nejpočetnější etnickou skupinou v Senegalu, kde tvoří 15 % populace, což odpovídá přibližně třem milionům osob. Minorita žije také v severní Gambii a jižní Mauretánii. V průběhu 20. století přijala většina Sererů – uvádí se kolem 85 % – sunnitský islám (podepřený Málikovskou právní školou, tzv. madhabem); menšina Sererů přijala křesťanství (v několika denominacích s většinou katolíků římského ritu) a další menšina zůstala u původní sererské víry, která se nazývá Fat Roog – v překladu Cesta božství.

Mezi Serery ovšem není nijak výjimečná vícečetná náboženská identita, kdy se formálně hlásí (většinou) k islámu a zároveň ctí náboženství svých předků. V sererské společnosti se stále tradují staré mytologické písně a básně, hojně se obětuje předkům i rozličným duchům, ve společnosti zůstávají důležité iniciační obřady a úcta k tradičním léčitelům. Sererští muslimové silně inklinují k tamějšímu mystickému súfismu a charakteristickým znakem je mezi nimi používání ochranných amuletů, které vykazují synkretické vlivy.

Původní sererské náboženství vyznává jednoho Boha nazývaného Roog, ovšem díky jazykové rozmanitosti sererských klanů je v jiných sererských jazycích či dialektech nazýván také Kooh nebo Koope. Jen připomenu, že Afrika je jazykově a etnicky nesmírně bohatá, žijí tam mluvčí více než patnácti set jazyků! V duchovním světě Sererové dále rozeznávají Bohu podřízené duchy a zemřelé předky, ovšem Bůh je podle jejich přesvědčení jeden, a snad také proto bylo přijetí islámu pro mnoho Sererů možné i bez opuštění původního náboženství předků. Striktní islámský monoteismus korespondoval se sererským vyznáváním jednoho Boha a víra v duchy s islámským chápáním džinů.

Bůh Roog je v sererském náboženství chápán jako milosrdný stvořitel. Sererská mytologie má bohatou kosmogonii a kosmologii, v poetických, ústně tradovaných verších se zabývá různými dimenzemi lidského života, stvořením světa, prostorem i časem a komunikací s duchy a předky. V některých oblastech Senegalu byla mezi Serery rozlišována také nižší božstva jako Mendiss – bohyně moře, Thiorak – bůh bohatství, Takhar – bůh spravedlnosti a pomsty. Někdy jsou tato nižší božstva chápána jako polobožstva. Také jim ovšem vládne nejvyšší Bůh stvořitel Roog.

Oběti předkům se přinášejí k domácím oltářům nebo k posvátným baobabům (v Senegalu je baobab velmi rozšířený strom a statné kusy staré tisíc i více let nejsou nijak výjimečné). Komunikace s vševědoucím, ale do běžného života lidí nezasahujícím, Bohem Roogem je vyhrazena zasvěceným kněžím a kněžkám. Do života lidí mohou zasahovat nižší božstva nebo duchové a také zemřelí předkové. Duše člověka je podle sererské víry nesmrtelná, po smrti těla se odebírá do věčného božského klidu, ovšem člověk žijící v rozporu s etikou a morálkou sererské společnosti je po fyzické smrti potrestán.

Výjimečně se může duše zemřelého člověka reinkarnovat, nejčastěji v rodové linii, když se právě v okamžiku jeho smrti narodí novorozenec. Pokud je zemřelý potrestán tím, že není přijat mezi předky, Sererové věří, že jeho zavržená duše věčně bloudí a nenalezne klid. Možnost reinkarnace lidské duše připouští i některá další západoafrická náboženství, například jorubské náboženství. Ale méně se reflektuje, že s takovou možností pracuje také židovská mystika i některé směry islámu a křesťanství. Touto problematikou se zabývám v připravované třetí knize o afrických náboženstvích a mystikách, na kterou tímto zájemce o téma odkazuji.

Nejčastěji jsou modlitby Sererů adresované předkům, kteří jsou nejsnadněji dosažitelnými prostředníky mezi světem pozemským a božským. Každá sererská rodina má rodinný totem většinou znázorňující zvíře, často například antilopu. Totemové zvíře je pro rodinu posvátné a nesmí se mu ubližovat. – V sererské společnosti existuje tajný řád Saltigue, do něhož mohou být zasvěceni muži i ženy. Podobné tajné řády nebo společnosti jsou pro tradiční západoafrická náboženství běžná – v beninském vodunu je to například společnost Zangbeto, u sousedních Mendů společnosti Poro a Sande.

Sererové dodnes pořádají náboženský festival Raan, který se tradičně koná ve vesnici Tukar. V tradičním sererském náboženství je dnem odpočinku pondělí, kdy se nesmí konat kulturní či společenské aktivity jako jsou svatby nebo rozličné oslavy. Jedním z nejdůležitějších náboženských symbolů sererského náboženství je pěticípá hvězda Yoonir symbolizující Sirius. Na základě četby hvězd také Sererové věští.

V dřívějších dobách bylo běžné mumifikování zemřelých, zejména náčelníků nebo jinak významných jedinců; ti nejvýznamnější byli rovněž pohřbíváni v pyramidových hrobkách. S králem se dříve kromě dalších rituálních předmětů a šperků pohřbíval také jeho královský buben. V původních afrických kulturách je buben primárním a vůdčím hudebním nástrojem a rovněž symbolem síly a moci. Bubnování je kruciálním elementem afrických kultur, tmelem afrických společenství, dorozumívacím prostředkem, uměleckým nástrojem, ale i specifickou africkou filozofií.

V některých afrických jazycích je výraz „převzít vládu“ vyjádřen slovy „převzít buben“. Bubnování provází iniciační rituály, oslavy narození, sňatky, přechodové rituály i pohřby. Sererové bubnování milují, buben je jejich primárním hudebním nástrojem a uměleckým výrazem. Bez bubnování se neobejde žádná sererská společenská událost.

Klíčovým přechodovým rituálem pro sererské chlapce je obřízka nazývaná ndut. V rámci přípravy se chlapci učí řemeslům i boji a jsou zasvěcováni do tradice kmene. Chlapecká obřízka se týká všech Sererů – muslimů i vyznavačů Faat Roog. U dívčí obřízky je situace odlišná. Zatímco v severní a východní Africe je dívčí obřízka mezi tamějšími muslimy velmi rozšířená (a týká se prakticky všech dívek), mezi Serery tomu tak není, a to i navzdory tomu, že dříve Sererové dívčí obřízku praktikovali při iniciaci do tajné společnosti. Zatímco sousední Mendové obřazávají prakticky všechny dospívající dívky, u Serereů je to podle dostupný zdrojů jen jedno až dvě procenta dívek. Záleží tedy na klanu a jeho postoji k dívčí obřízce. V západní Africe existuje více typů dívčí obřízky: od odstranění předkožky klitorisu, přes úplné odstranění klitorisu a dalších částí ženských pohlavních orgánů, až po následné téměř úplné zašití. Jedná se o závažný zásah s nevratnými následky. Mnohé západoafrické lidskoprávní organizace proti dívčí obřízce protestují, volají po jejím zákazu a navrhují ji nenazývat obřízkou, ale mrzačením ženských pohlavních orgánů.

Na území Sererů v současném Senegalu byly v minulosti také vztyčovány kamenné menhiry, většinou vystavěné v kruzích, které jsou dodnes v Senegalu k vidění, například ve známé lokalitě Sine Saloum. Ty jsou ale pozůstatkem společnosti, která oblast obývala před Serery. Hroby objevené u těchto megalitů jsou datovány do 9. až 2. stol. př. n. l. Megality mohou pocházet ze stejné doby. Sererové území obydleli až po nositelích této megalitické kultury.

Zdroj:

HAVELKA, Ondřej. Africké náboženské tradice: duchovní bohatství nejchudšího kontinentu. Praha: Dingir, 2025.