Odhalené ženy, labrety, skarifikace a mocná magie. Kongové a jejich originální světonázor

Kongové jsou bantuským etnikem žijícím v západní části střední Afriky. Hovoří vlastním jazykem kikongo, jejich počet je odhadován na dvacet milionů osob. Nejvyšším bohem v tradičním náboženství etnika Kongo (plurál BaKongo) je Nzambi Mpungu, jehož protějškem je bohyně Nzambici. Bůh Nzambi Mpungu stvořil vesmír, nižší božstva, duchy i lidi. Klíčový význam má v náboženství Kongů kult předků, neboť předkové jsou prostředníky mezi lidmi a nejvyšším bohem. Kongové rozdělují kosmos do dvou sfér — sféry materiální (ku nseke) a sféry duchovní (ku mpèmba).

Dnes se většina Kongů hlásí ke křesťanství v mnoha denominacích. Poznatky o původním náboženství je nutné hledat v historii (s významnou překážkou v podobě absence primárních písemných pramenů), případně extrahovat z rozličných synkretismů tradice předků s křesťanstvím.

Protože Kongové donedávna používali unikátní tělesné modifikace a zdobení, doplňuji článek historickými fotografiemi, které tyto zaniklé jedinečnosti zachycují. Téměř všechna zajímavá specifika Kongů spálili na prach predátorští evropští kolonizátoři, kteří nápadité tradiční šaty a venkovskou nahotu aktualizovali bezcharakterními vyřazenými hadry. Dříve brutální kolonizace, dnes rafinovaně zákeřná neokolonizace. Pojďme raději zpátky ke Kongům.

Jejich náboženská filozofie je schematicky vyjadřována pomocí několika unikátních kosmogramů, na které se blíže podíváme. Nejzkušenější léčitelé — ngangové — dokáží podle Kongů komunikovat se zemřelými předky a hledat u nich pomoc v léčbě, odhalovat příčiny nemocí či věštit. Náboženství Kongů se díky velkému vlivu někdejšího Království Kongo rozšířilo i mezi sousední etnika (Chokwové, Ambundové a další).

Božstvo hromu se jmenuje Nzazi a je v úzkém vztahu s božstvem blesku Lusiemo. Duchovní mistři zasvěcení božstvu Nzazi se nazývají nganga Nzazi a nejčastěji přivolávají sílu božstva v období sucha. Ngangové přivolávají božstvo pomocí sošek nkisi (jejichž podmnožinou jsou rovněž nkisi nkondi). Úderem dvou sošek nkisi o sebe ngangové simulují zvuk hromu a přivolávají božstvo. Kongové se domnívají, že nganga tak disponuje silou božstva hromu.

Božstvo Slunce a času se nazývá Ntangu, jeho bratrem je božstvo měsíce Ngonde. Božstvem moří a oceánů je Chicamassi-chinuinji. Božstvo deště a sklizně je Mpulu Bunzi. Napříč oblastmi, které Kongové obývají, mají tato božstva různé varianty jmen. Velký význam má posvátný háj zvaný mfinda. Zde tajné společnosti organizují své iniciační rituály, zde je podle Kongů nejvyšší koncentrace duchů předků i rozličných božstev, zde se setkává materiální svět se světem duchovním.

V původní kosmologii Kongů hraje klíčovou symbolickou roli Slunce. Kongové chápou realitu jako čtyřsektorovou křížovou skutečnost, která odpovídá čtyřem fázím pohybu Slunce po obloze: vycházení, vrcholení, zapadání a absentování. Podle toho kreslí Kongové kosmologický kruh protnutý křížem dikenga, a rozdělený tak na čtyři sektory. Sektory pohybu Slunce odpovídají pohybu života v kosmu: početí, narození, zralost, smrt. Vše existující (dokonce včetně myšlenek) prochází podle Kongů těmito fázemi. Člověk stojí v symbolickém kosmogramu zvaném yowa uprostřed, kde se protíná vertikální a horizontální linie.

Na počátku všeho byla podle náboženského systému Kongů prázdnota (mbûngi). V kosmogramu je mbûngi znázorněna jako kruh prázdnoty. Bůh stvořitel do této prázdnoty přivolal jiskru ohně (kalûngu), která sílila, až prázdnotu zaplnila. Stala se obrovským zdrojem energie, z níž vzešlo Slunce, hvězdy a planety.

Energie bylo tolik, že se roztrhala a vrhla hmotu také mimo mbûngi. Jakmile obrovský žár zchladl, počal se ve stvoření rodit život. Kalûnga je proto považována za původce života a pohybu. Protože zdrojem kalûngy je bůh Nzambi Mpungu, je nazýván také bohem změny. Kongové věří, že život nutně potřebuje neustávající pohyb a změnu. Nzambi je proto bohem změny.

První fáze vzniku naší Země je často znázorňována bíle – fáze prázdnoty; druhá červeně – fáze žáru; třetí šedě – fáze ochlazování; čtvrtá zeleně – fáze života. Plnost stvoření se nazývá lunga. Stvoření člověka (muntu) koresponduje se čtyřmi fázemi vývoje života. Musoni je početí, kala je narození (v kosmogramu východ Slunce), tukula je zralost, luwemba je úmrtí a přechod k předkům (bakulu). Při narození a smrti člověka přenášejí lidskou duši z duchovního do materiálního světa a opačně duchové simbi.

V náboženském systému Kongů existuje ještě jedna varianta čtyřsektorového kruhového kosmogramu yowa, který nazírá horní polovinu kružnice jako svět materiální a dolní polovinu jako svět duchovní, horizontální středová čára potom symbolizuje hladinu vody. Kruh symbolizuje celý vesmír. Čtyři póly znázorňují zemi, vzduch, oheň a vodu, ve středu je potom symbol Slunce. Čtyři sektory zároveň poukazují na početí, narození, zralost a smrt a také na čtyři roční období.

Středoafričtí Kongové se donedávna zdobili výraznou skarifikací, a to rovněž v obličeji. Ženy některých klanů zdobily svá ústa retními labretami v horním rtu, případně v horním i spodním rtu. Tyto labrety lze dodnes vidět u etiopských sumrických kmenů, kde jimi ženy zdobí spodní ret.

Zdroj:

HAVELKA, Ondřej. Africké náboženské tradice: duchovní bohatství nejchudšího kontinentu. Praha: Dingir, 2025.