Ex oriente lux. Ramadánová religionistická procházka po Bahrajnu

Ostrovní země Bahrajn dokonce usiluje o další zápis do kulturního dědictví UNESCO pro svou náboženskou toleranci a otevřenost mezináboženskému dialogu. Podle různých recentních odhadů žije v Bahrajnu velmi přibližně 70 % muslimů (nadpoloviční většina z nich ší´itů, mírná menšina – avšak společensky mimořádně významná – sunnitů), 14 % křesťanů různých denominací, 10 % hinduistů, 3 % buddhistů, minority judaistů, bahá´í věřících, sikhů a ostatních náboženství.

Různé odhady se ovšem dosti liší. To je primárně způsobeno tím, že drtivá většina občanů Bahrajnu jsou muslimové, ale v zemi dlouhodobě žije velká skupina cizinců z Pákistánu, Indie, Bangladéše, Malajsie a dalších zemí. Ti tvoří významné procento dalších náboženství, ale občany nejsou, přibližně polovina z nich jsou také muslimové. A rovněž se zdá, že v recentním čase mírně klesá procento muslimů v důsledku stoupající hinduistické populace přijíždějící do Bahrajnu za prací trvale, a tak získává občanství.

Bahrajnská ústava vypovídá, že islám je oficiálním náboženstvím, a že právo šarí´a je hlavním zdrojem právních principů. Článek 22 bahrajnské ústavy stanoví svobodu svědomí, svobodu a nedotknutelnost vyznání a svobodu vykonávat rozmanité náboženské obřady a pořádat náboženské průvody a shromáždění v souladu se zvyky dodržovanými v zemi. Tyto akce však nesmí být zaměřeny proti islámu a v rámci nich se nesmí porušovat striktní pravidla ramadánu (na veřejnosti platící i pro nemuslimy). Větší náboženská nemuslimská shromáždění musí být nejprve de iure povolena, ovšem povolení bývá vcelku automaticky udělováno. Ius non scriptum má v mezináboženské toleranci v Bahrajnu významnou váhu.

Islám

Procházku pro hlavním bahrajnském městě Manáma, kde od 3. tis. př. n. l. byla vůdčí kulturou dilmunská civilizace s hlavní bohyní Inannou (též Ištar), jsem začal v tamější největší mešitě Al-Fátih, která je součástí komplexu islámského centra, knihovny, mešity a madrasy. Islám se na ostrově objevil záhy po svém zrodu ještě za života proroka Muhammada a začal se rychle šířit. Mešita Al-Fátih je přístupná všem, zdarma se vás ujme průvodce po celém komplexu, který vám podá vyčerpávající informace. Interiér zaujme svou velikostí a velkoryse pojatou kupolí. V menší knihovně, která je součástí mešity, dostane každý návštěvník mešity, který o to stojí, zdarma významový překlad Koránu v jím preferovaném jazyce, ovšem kromě jediného pravého Koránu, tedy Koránu v arabštině. V knihovně může návštěvník kromě četby také pohovořit o islámu s knihovníkem a jeho spolupracovníky. Návštěva je příjemná a již zde jsem naznal, že Bahrajnci jsou k jinověrcům nesmírně vlídní a pohostinní. Ramadán začínal až následující den mého pobytu v Bahrajnu, takže jsem neodmítl nabídku knihovníka na vynikající kávu a datle.

V Bahrajnu spolu žijí většinoví ší´ité – ostrov tedy patří mezi několik málo muslimských zemí, kde mají ší´ité většinu – a politicky i ekonomicky vládnoucí sunnité, mezi něž patří také královská rodina. Ačkoli se snaží vycházet v nejlepším možném souladu, zejména ší´ité si často stěžují na mocenský i ekonomický útlak ze strany sunnitů. Jestliže význam slova islám je „podrobení se (vůli Boží)“, v Bahrajnu nadto platí – a je to samozřejmě nekorektní, avšak výstižná výpověď –, že ší´ité se navíc podrobují mocenské vůli menšinových (ovšem v kontextu celého islámského světa drtivě většinových) sunnitů. Stoupenci Alího – ší´ité – také pořádají poměrně spektakulární náboženská smuteční shromáždění, kdy desátého dne měsíce muharramu na memorativní výročí smrti Hussajna (Hussajn ibn Alí), vnuka proroka Muhammada, přistupují k sebetrýznícím krvavým rituálům, které spolehlivě potěší objektiv nejednoho senzacechtivého poutníka, ovšem bratrskému dialogu ší´itů a sunnitů dvakrát nepřidávají. Ve státních školách je studium islámu povinné, ovšem učební osnovy vycházejí ze studia Málikovského madhabu sunnitské teologie. Opakované návrhy na zahrnutí Džafarovské právní školy ší´itské teologie prozatím nebyly úspěšné.

Komu by nestačila návštěva knihovny, může zavítat do nedalekého muzea Koránů, kde na návštěvníka čeká pestrá přehlídka různě starých a rozličně iluminovaných svatých muslimských písem. V Manámě je pochopitelně mnoho mešit a za prohlídku stojí více z nich – zde jistě nemusím dlouze vysvětlovat, že do mešity vstupuje člověk vždy zutý –, přesto bych ještě upozornil na nejstarší mešitu na ostrově zvanou Khamis, založenou někdy kolem roku 700 (našeho, nikoli islámského, letopočtu) a moji nejoblíbenější mešitu Matam Ajam Al Kabeer obklopenou labyrintem tržiště. Milovníkům kávy by na tržišti neměla uniknout bahrajnská káva (pěstovaná povětšinou v Etiopii a Jemenu, ale také Brazílii), pražená jen mírně, takže není příliš silná, ale je kořeněná kardamonem, šafránem a hřebíčkem. Uprostřed tržiště jen pět minut chůze od modré mešity Matam Ajam Al Kabeer je krásný hinduistický chrám, který je dalším významným bodem religionistické procházky po Bahrajnu. V porovnání s jinými nedalekými muslimskými zeměmi jako je Saúdská Arábie nebo Omán, je Bahrajn mimořádně nábožensky tolerantní zemí.

Hinduismus

Vzhledem k tomu, že v Bahrajnu pracuje mnoho lidí z východní Asie a Bahrajn umožňuje existenci chrámů, templů a modliteben rozličných náboženství, nachází se zde hinduistický Shrinathji Temple. Otevírá se vždy dopoledne a večer, a poutník jakéhokoli vyznání či nevyznání může sledovat bohoslužebné úkony přímo v hlavním sálu templu nebo obdivovat pestrobarevné malby na jeho čelní zdi. Templ byl založen v roce 1817 (čímž je nejstarším hinduistickým chrámem v Perském zálivu) a je zasvěcen Šrínáthovi, který je jednou z manifestací Krišny.

V roce 2019 templ navštívil indický premiér Naréndra Módí. Přímo u templu je několik obchodů s hinduistickými předměty a výborná indická restaurace s nesmírně příjemným majitelem. V Bahrajnu je několik dalších menších hinduistických a také sikhských modliteben.

Pokud rádi chodíte pěšky a nevadí vám nějaký ten kilometr, vaše religionistická procházka po Manámě bude skvělá, zvláště mimo ramadán, kdy se můžete v pravidelných interpolacích dopovat znamenitou kávou. Pokud mezi vzdálenějšími náboženskými místy zvolíte dopravu, doporučuji Uber, který v Manámě funguje rychlostí blesku a je sympaticky levný. Klasické tágo poslouží stejně, ale za zbytečně čtyřnásobné ceny. Doprava je v Manámě katastrofální, takže při cestě autem není od věci „hodit se do tuplovaného zenu“, případně si v onom zenu ještě přečíst nějaký ten al-hadíth al-sahíh.

Křesťanství

V Bahrajnu žije nemálo křesťanů (asi 14 % bahrajnské populace) mnoha denominací. Křesťanství zde má velmi dlouhou tradici, první křesťanští misionáři tady začali působit hned v prvních staletích po Kristu a před příchodem islámu zde byla velká komunita nestoriánů. Stále je tu početná skupina arabských křesťanů, kterým se ale budu věnovat v samostatném článku. O arabských křesťanech v Bahrajnu nacházíme první dochovanou písemnou zmínku ve 12. století.

V Manámě jsem navštívil několik kostelů pravoslavných, katolických, pentekostálních i evangelických církví. Patrně největším je katolický komplex římského ritu Sacred Heart Church, kde jsem jako kovaný „kaťák“ prožil bohoslužbu v malajštině a bohoslužbu v arabštině.

V průběhu celého týdne se zde slouží mše v několika dalších jazycích. Je zde několik větších sálů, z nichž největší se jmenuje Our Lady of Arabia Auditorium, adorační prostor a prostor pro venkovní sloužení mše. V listopadu 2022 se papež František stal prvním katolickým papežem, který přijel do Bahrajnu. V Manámě sloužil mši pro téměř 30 tisíc lidí.

Judaismus

V Bahrajnu žije hrstka Židů (uvádí se několik desítek bahrajnských občanů, další zde ale podnikají, aniž by byli občany), ovšem nejsou nijak ostrakizováni, naopak bahrajnská Židovka Nancy Khadhori se (spolu s jednou bahrajnskou křesťankou) stala v roce 2010 členkou parlamentu. Židé mají v Bahrajnu velmi dlouhou tradici a jejich kořeny zde sahají hluboko do starověku. Ve středověku jich na ostrově žily stovky a povětšinou obchodovali s perlami, které se v Bahrajnu nalézají prvotřídní. V Manámě stojí židovská synagoga z roku 1930, která se nazývá Dům deseti přikázání.

Zatímco v mnoha muslimských zemích platí ramadánová omezení pouze pro muslimy, Bahrajn je v tomto ohledu poměrně rigorózní. Pro všechny nemuslimy platí, že nesmí od kuropění do soumračného klekání nic přijímat ústy na veřejnosti, ale vždy v soukromí nebo v restauracích (které jsou ovšem z drtivé většiny přes den zavřené, pokud však nejsou hotelové či určené většinově pro turisty). Kávoví znalci a závisláci, ke kterým se hrdě (samokvalifikačně) řadím, holt musí po dobu ramadánu v Bahrajnu změnit svůj kávový modus operandi, nebo si s kávou někam zalézt jako jezevec do nory (což nutně nemusí být averzivní zkušenost:). Viva el tejón! Pravověrní kávaři: nejdřív večerní džuz´, potom teprve kahwa. Bo rci či ne?

Je to pouhých pár let, kdy (až pozoruhodně resilientně uzavřená) sousední Saúdská Arábie sundala škrabošku tajemné nedostupnosti a otevřela se cestovatelům. Religionistu velmi potěší výlet z Bahrajnu do blízké saúdskoarabské oázy Al-Ahsa, kde stojí nejstarší mešita ve východní Arábii, která byla postavena ještě za života proroka Muhammada. Podíváme se k ní v některém z příštích článků. Ramadán karím, extra muros! Vivat mater libri!

Všechny fotografie: Ondřej Havelka (březen, 2025 AD – ramadán, 1446 AH)

Zdroje:

HAVELKA, Ondřej. Nový zákon pohledem cestovatele: Bible jako cestopis odhalující směr a smysl Cesty do nebeského Jeruzaléma. Praha: Akbar, 2019.

HAVELKA, Ondřej. Náboženský šok: religiózní otřesy v odlišných náboženstvích a kulturách, mezináboženský dialog a praktická religionistika poutnickou perspektivou. Praha: Akbar, 2021.

HAVELKA, Ondřej. Africká náboženství: religionistika, teologie, afrikanistika. Praha: Dingir, 2024.