Článek
Při naší první dvouleté cestě napříč Afrikou jsme si nemohli nevšimnout billboardů s reklamou na přípravky zesvětlující pleť. Je pravdou, že si jich všímala moje spolucestovatelka – přítelkyně, dnes manželka – a ta také sledovala různé reklamy a různé přípravky v celé Africe o dost intenzivněji než já. (Jen malá bezvýznamná vsuvka: líbí se mi ženy všech barev kůže, vlasů a očí a v Africe vizuálně preferuji co nejtmavší krásky, takže vybělovací krémy do mého vizuálně-preferenčního paradigmatu zvýraznění krásy úplně nepasují. Ale to jen na okraj, nebo spíš za okraj.) Trend co nejsvětlejší pleti v obličeji je mezi Afričankami v subsaharské Africe v kurzu již desetiletí, a kde je poptávka, tam je i nabídka, a to velmi široká a často zdravotně velmi nebezpečná.
Na první pohled jde jen o kosmetiku. Ve skutečnosti se však jedná o jeden z největších a nejkontroverznějších kosmetických byznysů současného světa. Zatímco naše krásné Středoevropanky, v zimě bílé jako stěny (což, opět na okraj, rovněž velmi pasuje do mých preferencí ženské krásy bělošek) odpočítávají dny do dovolené, kde kůži vystaví co největší náloži fotonů, aby co nejvíce zhnědly (za mě je to vizuálně spíše na škodu krásy, ale proti gustu žádný dišputát a já nejsem předsudečný typ), Afričanky řeší opačný postup.
V mnoha afrických zemích (zejména subsaharské oblasti) se prodávají desítky milionů krémů, mýdel, sér a injekcí slibujících světlejší pokožku. Reklamy zaručují krásu, úspěch, lepší zaměstnání i vyšší společenské postavení. Lékaři však varují, že některé z těchto přípravků obsahují rtuť, vysoké koncentrace hydrochinonu nebo silné kortikosteroidy – látky, které mohou způsobit trvalé zdravotní následky. Ženy rády pro krásu trpí, ale pokud je cílem líbit se mužům (ty další preferenční relace nehodnotím, neodsuzuji, nesleduji a tak dál…), mnozí z nich, například shodou zvláštních okolností také já, preferují přirozenou krásu, kde absolutně nezáleží na barvě kůže, nebo snad na jejím subtilním odstínu. Naopak: extrémy vyhnané těmito kosmetickými nebo šarlatánskými přípravky mě spíše odpuzují. A navíc, opět na okraj či za něj, od určitého věku se mužům líbí jednoduše všechny ženy (kromě Terminátorek, to fakt ne!), takže méně je často mnohem více. Ale zpátky k problematice afrických zesvětlovacích přípravků.
Světová zdravotnická organizace (WHO) upozorňuje, že celosvětový trh s přípravky na zesvětlování pokožky by měl do roku 2032 dosáhnout hodnoty přibližně 16,4 miliardy amerických dolarů. Významnou část tohoto trhu tvoří právě Afrika. Za obrovskou poptávkou nestojí jen móda. Sociologové používají pojem kolorismus – zvýhodňování lidí se světlejší barvou pleti uvnitř stejné etnické skupiny. Opět se to týká především Afriky, kde je rasismus mezi Afričany poměrně velkým společenským problémem a běžnou praxí. Například v Súdánu světlejší Severosúdánci etnicky promíchaní s Araby často otevřeně pohrdají černými Jihosúdánci. Totéž se podle mých opakovaných zkušeností děje v Mauritánii, v Mali, v Nigeru a v mnoha dalších oblastech Afriky. Světlejší pleť v obličeji je pro Afričanku nejen znakem krásy, ale také vysokého společenského postavení. Rasismus se v našem chápání obvykle redukuje a simplifikuje na vztah mezi bělochy a černochy, ale v Africe je rasismus (v tomto případě přesněji nazývaný kolorismus) společenským problémem mezi černochy samými, mezi jednotlivými etniky s různými odstíny tmavé pleti.
V některých afrických společnostech přetrvává přesvědčení, že světlejší pokožka zvyšuje šanci na zaměstnání, sňatek nebo společenský vzestup. Tyto představy mají složité historické kořeny sahající do koloniální éry, ale dnes je dále posilují reklama, filmový průmysl, influenceři na sociálních sítích a slavné africké modelky, které se snaží být co nejsvětlejší.
Příběh, který šokoval
Jedním z nejcitovanějších případů posledních let je žena z Toga, která podle lékařů používala nebezpečné zesvětlovací krémy mnoho let. Dermatologové u ní později diagnostikovali pokročilý spinocelulární karcinom (zhoubný nádor kůže) vzniklý na chronicky poškozené pokožce. Podle odborníků dlouhodobé používání silných bělících přípravků odstranilo značnou část přirozené ochrany před slunečním zářením a přispělo k rozvoji závažných komplikací. Podobné případy byly popsány také v Mali, Senegalu a Jihoafrické republice. Žena z Toga nakonec v souvislosti s komplikacemi zemřela.
Dermatologové však upozorňují, že nejde o běžný důsledek každého zesvětlovacího přípravku, ale o riziko spojené především s dlouhodobým používáním nelegálních nebo nevhodně používaných produktů obsahujících nebezpečné látky.
Málo známá epidemie: rtuť na obličeji
Největší nebezpečí často nepředstavuje samotný hydrochinon. Mnohem větší problém představují padělané krémy obsahující rtuť. WHO řadí rtuť mezi deset chemických látek představujících největší riziko pro veřejné zdraví. Přesto laboratorní testy opakovaně nacházejí rtuť v kosmetických přípravcích prodávaných na černém trhu v Africe, Asii i Evropě. Rtuť se přitom nevstřebává pouze do pokožky. Poškozuje ledviny, nervový systém, může ovlivnit vývoj plodu během těhotenství a po smytí z pokožky kontaminuje odpadní vody i životní prostředí.
Černý trh s injekcemi
Ještě méně známý je rozmach nelegálních injekcí obsahujících vysoké dávky glutathionu nebo jiných látek propagovaných jako prostředek k „celotělovému zesvětlení“. Tyto injekce jsou často aplikovány mimo zdravotnická zařízení bez dostatečné kontroly kvality. Dermatologické společnosti upozorňují, že pro jejich kosmetické používání chybí kvalitní důkazy o bezpečnosti a že mohou být spojeny s vážnými nežádoucími účinky. Některé preparáty navíc vůbec neobsahují deklarované složení.
Influencerky místo dermatologů
Velkou změnu přinesly sociální sítě. Na TikToku, Instagramu nebo Facebooku dnes působí tisíce influencerů propagujících „zázračné bělicí kúry“. Mnohá videa ukazují dramatické proměny během několika týdnů. Dermatologové však upozorňují, že některé fotografie jsou upravené filtry, jiné zachycují pouze krátkodobý efekt. Skutečné následky – ztenčenou pokožku, chronické záněty, poruchy pigmentace nebo nevratné poškození cév – se objevují až po měsících či letech.
Nejvíce postižená země?
Podle údajů často citovaných WHO patří mezi země s nejvyšším rozšířením zesvětlování pokožky Nigérie, kde zkušenost s používáním těchto přípravků uvedl mimořádně vysoký podíl žen. Vysoká prevalence byla popsána také v Togu, Mali, Senegalu, Ghaně či Kongu; přesto se jednotlivé studie metodicky liší a jejich výsledky nelze jednoduše srovnávat.
Méně známá kontroverze: bělení i u dětí
Dermatologové dále upozorňují na znepokojivý trend. V některých afrických zemích byly zdokumentovány případy, kdy rodiče používají zesvětlovací krémy také u malých dětí ve snaze sjednotit odstín pokožky nebo splnit společenské představy o kráse. Pediatři varují, že dětská pokožka je mnohem citlivější a vstřebává škodlivé látky intenzivněji než pokožka dospělých.
Africké modelky říkají dost
Proti kolorismu stále hlasitěji vystupují některé africké modelky a herečky. Keňská supermodelka Ajuma Nasenyana dlouhodobě kritizuje reklamy propagující světlejší pleť a podporuje kampaně za přijetí přirozené tmavé pokožky. Podobné iniciativy vznikají v Nigérii, Ghaně, Jihoafrické republice i Senegalu. Problémem však zůstává, že zatímco hrstka modelek proti kolorismu vystoupila, většina z nich dále zesvětluje svou pleť v touze uspět.
WHO zpřísňuje boj
WHO v posledních letech rozšířila své aktivity zaměřené na odstraňování kosmetických přípravků obsahujících rtuť a vydala nové metodiky, které mají státům pomoci omezit poptávku po nebezpečných zesvětlovacích produktech. Současně pokračuje implementace Minamatské úmluvy o rtuti, která usiluje o odstranění těchto výrobků z trhu.
Přetrvávajícím problémem je po mém soudu zejména to, že navzdory všem doporučením a zákazům Afričanky stále chtějí co nejsvětlejší pleť – a to nejlépe rychle.
Zdroje:
Tulashie, S. K. et al. Changing Skin: The Prevalence, Impact, and Risks of Skin Bleaching Among African Women. Journal of Racial and Ethnic Health Disparities.
Olumide, Y. M. et al. Complications of chronic use of skin lightening cosmetics. International Journal of Dermatology.
Ondřej Havelka. Východní Afrikou. Praha, 2016.
