Článek
Somálská mytologie je souhrnné označení pro tradiční víru, mýty, legendy a mnohé lidové příběhy tradující se ve společnosti etnika Somálců, a to patrně již po tisíciletí. Tato mytologie je součástí identity dnešních Somálců (tvořících 85 % obyvatel Somálska), kteří se v současnosti z drtivé většiny hlásí k sunnitskému islámu. Etničtí Somálci hovoří somálštinou, to jest jazykem kúšitské jazykové větve, afro-asijské jazykové rodiny. Prapůvodní obyvatelé starověkého království Punt jsou patrně součástí etnogeneze Somálců. Kulturní a náboženské odkazy jsou zde mimořádně bohaté a sahají k samému počátku kulturních dějin lidstva. Lidé starobylé země Punt měli úzké vazby se starověkým Egyptem a snad až z této doby zůstaly na území severní oblasti obývané Somálci fragmentární pozůstatky pradávných staveb.
Somálci se dělí na patrilineární klany s velmi dlouhou vlastní tradicí a příslušnost ke klanu je pro člověka mimořádně důležitá, až posvátná. Z toho také pramení brutální meziklanové konflikty, kterými je oblast známá. Klanový vůdce se označuje starobylým pojmem sultán. Nejstarším známým společným předkem všech Somálců je Samaale (nebo též Samali), od jehož jména je patrně odvozen název etnika, i když hypotéz o názvu je více, například odvozenina slov sa maal, v překladu kraví mléko, nebo z arabského výrazu „bohatý“, což by opět odkazovalo na somálské pastevectví. Velkou váhu má stále zvykové právo. Mezi muslimskými Somálci zůstává velmi významný kult předků, zejména významných předků, dávných vládců a mytologických obrů. Vážnosti se mezi lidmi rovněž stále těší tradiční léčitelé, věštci a také astronomové.
Nejhlubší náboženské kořeny
Dovolím si připomenout, že oblast obývaná etnikem Somálců (zejména její severní část, tedy také oficiálně neuznaný Somaliland) se může právem chlubit fascinujícími náboženskými dějinami. A přestože je subsaharská Afrika v průhledu do minulosti výrazně limitována absencí písemných pramenů, můžeme v tomto případě vyčíst mnohé; mimochodem nejstarší dochované (a skutečně fascinující) jeskynní malby v této oblasti jsou staré více než 5 000 let. V těchto jeskyních se vedle obrazů nalezly také tisíce let staré texty doposud nerozluštěného písma. Poměrně košaté pohřební zvyky se zde datují do 4. tis. př. n. l.
Jedny z nejstarších dochovaných náboženských textů lidstva zapsané Hebreji mnohá staletí před přelomem letopočtu vypovídají o královně ze Sáby, která putovala z této oblasti na sever, aby navštívila slavného krále Šalomouna v Jeruzalémě. Královna a její družina přinesly poté zpět do své země víru v jednoho Boha, hebrejského JHWH. O přesné lokalizaci této oblasti se dnes diskutuje, ale patrně se jednalo o severní část dnešní Etiopie, severní Somálsko, Džibutsko, část Eritrei a možná také jihovýchodní část dnešního Jemenu. Do té doby bylo v Sábské říši patrně vyznáváno božstvo Slunce, zatímco v oblasti dnešního Jemenu patrně vládlo božstvo Měsíce. Do severní oblasti dnes obývané etnikem Somálců tak dorazila prastará hebrejská tradice uctívající jediného boha JHWH stovky let před vznikem židovství (až do babylonského exilu hovoříme spíše o hebrejských náboženských tradicích). Vedle kultu Slunce a kultu měsíčního božstva zde patrně existovalo také čarodějnictví a rozličné kmenové náboženské představy.
Ve starověku byli somálští mořeplavci a obchodníci významnými dodavateli kadidla – používaného pro náboženské obřady – pro Egypt. Podle Hérodota byli starověcí předchůdci Somálců v oblasti dnešního Afrického rohu známí jako lidé dlouhověcí, krásní a bohatí, ale také jako nejvyšší lidé na zemi, což koresponduje s tím, že v sousedství Somálců dodnes žijí etnika s nejvyšší průměrnou výškou svých příslušníků, mezi nimiž vynikají jihosúdánští Dinkové, kteří jsou považováni za etnikum s nejvyššími lidmi světa. Připomeňme si také, že podle poznatků současné vědy o člověku pochází naše lidská linie právě z oblasti dnes osídlené (mimo jiné) etnikem Somálců. Ostatky člověka zručného nalezené v lokalitě etiopského Hararu – kde Somálci rovněž žijí – jsou datovány do období přibližně před dvěma miliony lety a slavná Lucy, kostra samice australopitéka, která dnes odpočívá v muzeu v Addis Abebě, chodila po tomto území před více než třemi miliony let.
Také křesťanství se do oblasti, o níž hovoříme, patrně dostalo hned v prvních desetiletích své existence, když došlo k pokřtění etiopského hodnostáře (což podle vlivné názorové linie znamená pokřtění celé skupiny, která přicestovala z oblasti Etiopie, jenž není přesně lokalizována, ovšem patrně jde o oblast pokrývající i severní část dnešního Somálska) a zapustilo zde hluboké kořeny. Dokonce snad šlo o křesťany vzešlé z tamějších Židů.
Rovněž islám byl v této oblasti přítomen od samého vzniku, dokonce snad před jeho oficiálním vznikem, když někteří z jeho prvních následovníků vyslyšeli doporučení, aby místo čelení pronásledování ze strany arabských polyteistů raději opustili mekkánskou oblast, překročili Rudé moře a uchýlili se do tehdejší Aksumské říše, kde v té době vládlo křesťanství. Stalo se tak již v osmém roce před novým islámském letopočtem (8 BH), tedy v roce 614 našeho letopočtu. Muslimská tradice tento přesun nazývá první hidžrou. V přímořském městě Zeila (v dnešním Adenském zálivu na pobřeží Somálska) tehdejší muslimové postavili (snad již) v roce 615 našeho letopočtu malou mešitu, která měla později dvě qibly (tedy dva směry modlitby), neboť byla postavena ještě v době, kdy qibla směřovala k Jeruzalému, což bylo po několika letech změněno na směr k Mekce. Somálci jsou jedním z prvních etnik mimo Arabů, která konvertovala k islámu. Město Mogadišo se později stalo významným islámským městem s křesťanskou menšinou.
Vzhledem k takto hlubokým a pevným kořenům křesťanství (dokonce zde přímo navazující na židovskou víru) a islámu v oblasti dnešního Somálska hovoří tamější myslitelé o tom, že křesťanství i islám jsou – přinejmenším v této oblasti – tradičními africkými náboženstvími. Dnes je v Somálsku islám státním náboženstvím.
Tradiční náboženství
Předpokládá se, že Somálci v předislámském období vyznávali komplexní náboženství s množstvím božstev, později ale nahrazených jediným všemocným Bohem zvaným Waaq. Náboženské budovy pocházející již ze starověku, známé jako taallo, byly centry, kde se konaly důležité obřady vedené knězem zvaným wadaad. Waaq byl již v předislámské době Bůh oblohy spojovaný s deštěm, plodností, posvátnými stromy, zvířaty, přírodou, mírem a harmonií.
Další jméno pro starověkého kušitského boha Waaqa je v oromských jazycích Eebbe. V tradičním somálském náboženství dále figurují duchové – dnes tamějšími muslimy nahlížení jako andělé –, kteří jsou prostředníky mezi Bohem a lidmi a nazývají se ayaanle. Tito duchové jsou chápáni jako dobří a jsou nositeli štěstí a požehnání. Poslem smrti je anděl Huur – dříve nahlížený jako božstvo –, který má v tradicích podobu velkého ptáka a bývá připodobňován Horovi ze starověkého Egypta.
Anděl mstitel se nazývá Nidar a je tím, kdo napravuje křivdu. Tento anděl – dříve spíše duch nebo božstvo – se odráží také v soudobém somálském lidovém rčení „Nidar Ba Ku Heli“ (Nidar potrestá zlobícího). Posvátná dřevěná socha spojovaná s plodností se nazývá wagar.
Legendární vládci a obři
V somálské mytologii existuje množství příběhů o mužích a ženách, kteří se vzepřeli kulturním tradicím nebo získali status hrdinů či svatých. Jedná se zejména o mocné královny jako byly Kola z Abasy, Amel Ali nebo Arraweelo nebo krále jako byl Wiilwaal.
Mytologie zná rovněž obry a démony. Habbad ina Kamas byl legendární krutý obr, který vládl polovině starověkého Somálska. Habbadova utlačovatelská vláda byla naprostým opakem laskavosti a péče, které se dostávalo druhé polovině země, které vládl obr Biriir ina Barqo. Nakonec byl poražen a zabit v bitvě Biriirem, který se dozvěděl o Habbadově tyranii. Biriir ina Barqo byl hrdinský obr známý svou spravedlivou vládou a laskavostí. Žil v jeskyni zvané Shimbiraale (ptačí jeskyně) a nosil těžký prsten, který žádný člověk nedokázal zvednout. Vyslyšel prosby těch, kteří trpěli pod vládou obra zvaného Habbad, a porazil ho v bitvě. Poté obě země sjednotil a zahájil dlouhé období míru. Qori-ismaris byl muž, který se dokázal proměnit v hyenu tím, že se za soumraku třel kouzelnou holí, a opakováním tohoto procesu se mohl před úsvitem vrátit do svého lidského stavu. Dhegdheer byl ženský kanibalský démon lovící v somálských lesích. Oběťmi byly obvykle děti. Buuti byla jedním z dětí Dhegdheer, která riskovala svůj život, aby zachránila nevinné vesničany. Stala se hrdinkou, když zachránila nevinné, ale byla proto navždy prokleta, aby se stala kanibalským stvořením, které mění podobu. Její dcera Fadumo iyo Farax úspěšně prošla sedmi zkouškami a přežila pronásledování své kanibalské matky poté, co zjistila, že zavraždila jejich otce a malého sourozence. Farax se modlila, aby měla svého sourozence zpět, nebo aby byla proměněna ve strom a počkala, až se navrátí, protože již byla stará.
Náboženský život Somálců má nesmírně dlouhou a bohatou historii a zde řečeným se v žádném případě nevyčerpává. Terénní výzkum v oblasti je ovšem velmi náročný, nejistý a poměrně nebezpečný. Nejeden cestovatel zde neplánovaně ukončil svou pozemskou pouť, a právě odtud se vydal za horizont událostí, aby nazřel „jak to skutečně je“.
Zdroje:
HAVELKA, Ondřej. Africká náboženství: religionistika, teologie, afrikanistika. Praha: Dingir, 2024.
HAVELKA, Ondřej. Cesta k branám Damašku východní Afrikou. Praha: Akbar, 2016.
HAVELKA, Ondřej. ČESKÝ ROZHLAS – RADIO WAVE. Amulety s verši Koránu pokapanými kohoutí krví: Afrika s religionistou doktorem Havelkou • mujRozhlas Praha, 2023.
