Článek
Efíkové jsou bantuskou etnickou skupinou žijící především v jižní Nigérii a západním Kamerunu. Hovoří vlastním jazykem nazývaným efik, který patří do benue-konžské jazykové podskupiny nigero-konžské jazykové rodiny. Badatelé zabývající se tradičním náboženstvím Efíků vypovídají, že neexistuje žádná konkordantní nauka systematizována do pevné ortodoxie. Jde mnohem spíše o rozličné praktické činnosti, jako je uctívání nejvyššího boha, uctívání předků, iniciační, očistné, přechodové a pohřební rituály. Zároveň chybí primární literatura efíkské provenience.
Tradiční náboženství Efíků je možné chápat jako náboženství etické, neboť pilířem náboženské praxe je projevování úcty bohu stvořiteli prostřednictvím vyhýbání se neetickým činnostem jako jsou vraždy, krádeže, cizoložství, křivé svědectví a rovněž práce v den vyhrazený bohoslužbě, a naopak aktivní činění dobra bližnímu (zejména rodině, klanu a kmeni) a pomoc všem, kdo nejsou nepřátelé kmene a ocitli se v těžké nouzi.
Mravní a morální zrání člověka je v synergii s klíčovými přechodovými rituály nezbytnou podmínkou pro získání ontologického statutu plnohodnotné osoby, která má vůči okolí svá práva, povinnosti a je hodna úcty. Druhým významným pilířem ortopraxe je kult předků v rodové linii, přičemž předkem se nestává automaticky každý zemřelý, ale jen ten, kdo prožil mravně bezúhonný a morálně dobrý život, dožil se vysokého věku a nebyl zabit čarodějem.
Bůh Abasi
Nejvyšší bůh stvořitel se mezi Efíky nazývá Abasi. V širším regionu, kde Efíkové žijí, jsem zaznamenal také alternativní jména pro boha Abasiho jakými jsou Obase, Ovase a Obassi Nsi. Kromě nejvyššího boha věří Efíkové také v nižší božstva a vodní duchy známé jako ndem sídlící hlavně (nikoli však výlučně) ve vodě.
Bůh Abasi sídlí na nebi a je původcem života i smrti. Zdá se, že již před rozšířením křesťanství v oblasti obývané Efíky zde ctili jeden den v týdnu jako den odpočinkový, věnovaný bohu. Nesmělo se prát prádlo, prodávat výrobky, rybařit, lovit ani bubnovat. Lidé zůstávali uvnitř hliněných domků a odpočívali, případně hodovali a navštěvovali přátele. Abasi byl uctíván před Isu Abasi, což byla malá hliněná chýše uprostřed dvora, v níž byl oltář, na který se pokládaly oběti. K předkřesťanské víře Efíků se ale velmi obtížně proniká pro neexistenci tehdejších písemných pramenů. Ústní tradice nicméně pokládá jeden den v týdnu zasvěcený Abasimu za zvyk prastarý a rozhodně předkřesťanský. Efíkové v Guinejském zálivu mi svorně zdůrazňovali, že křesťanské svěcení neděle plynule nasedlo na jejich starší zvyk.
Abasi jako jeden z křesťanské Trojice
Křesťanství se mezi Efíky velmi efektivně rozšířilo zejména během 19. století a dnes mezi Efíky v několika denominacích vládne. Do příchodu křesťanství byli Efíkové de facto polyteisté s vírou v nejvyššího boha Abasiho vládnoucího nižším božstvům, vodním duchům, zemřelým předkům, lidem a celému stvoření. Božstvům dříve Efíkové přinášeli pravidelné lidské a zvířecí oběti. Jména některých nižších božstev byla Akpa Uyok, Ikot Obutong, Iboku Anwan, Esiet Ebom Nsidung a Sunku Monko. Za hojnou a pravidelnou oběť dopřávala božstva lidem plodnost, úrodu, bohatství a štěstí.
Dnes je Abasi ztotožňován s křesťansky chápaným Bohem Otcem, přesto ale nelze jednoduše říci, že by Efíkové zcela přepsali svůj zažitý polyteismus a jednoduchým naukovým krokem učinili z trojičního monoteismu pevný etalon. Nemálo afrických autorů zdůrazňuje, že jednoduchý dualismus polyteismus – monoteismus je pro vyjádření víry mnohých Afričanů příliš simplifikující a nedostatečný.
Ženy, které dosáhnou hlubokého spirituálního vhledu a znalostí jsou i v dnešní křesťanské epoše označované jako iban ndem – ženy božstva. Podobně zasvěcení muži jsou iren ndem. Různá božstva ndem mají stále své kněze a kněžky zvané awa ndem, a ti jsou zodpovědní za správnou oběť. Hlavní kněz či kněžka se nazývá oku ndem. V populaci Efíků se ovšem ryzích vyznavačů tradičního náboženství dnes udává jen několik málo procent.
Obětní místa vodních duchů – kde samotní duchové rovněž sídlí – se nazývají iso ndem. Oběti, zejména zvířata, pokrmy, alkohol a peníze, se přinášejí ve speciálně tkaném koši známém jako ekete. Různí duchové mají rádi specifické oběti: například Anansa Ikot Obutong preferuje tabák, zatímco Afia añwan (krásná paní) má ráda kus bílé látky, Asari Anyando miluje kozu, kuře, vejce, víno a bílou, žlutou a červenou křídu. Lidské oběti – největší sílu měly mít albínské dívky – ustaly s rozšířením křesťanství a byly oficiálně zakázány zákonem v roce 1878. Obětování albínů ale zcela neustalo ani po tomto datu. Spolu se zesnulými vládci a náčelníky muselo na onen svět putovat četné služebnictvo, a tak se v den pohřbu panovníka obětovalo množství otroků, panovníkovy manželky, několik krásných dívek a nejvěrnější sluhové. Mezi důležité obřady patří Ndok, Anko Ebekpa a Ekpa.
Ndok
Ndok je očistný náboženský festival, který se koná v prosinci. Jeho účelem je vyhnání zlých duchů ze země Efíků. Před zahajovacím dnem festivalu jsou přede dveřmi domů postaveny podobizny zvířat z klacků, slámy a látky zvané nabikim. Předpokládá se, že zlí duchové se během několika dnů v těchto podobiznách usídlí. O sváteční noci lidé dělají co největší hluk – střílí ze zbraní, tlučou do hrnců, bubnují a zvoní na zvonce. Hluk má zastrašit zlé duchy a vyhnat je z oblasti. K ránu jsou podobizny nabikim vrženy do řeky, a zlí duchové jsou definitivně pryč.
Anko Ebekpa
Anko Ebekpa byl očistný rituál, který se obvykle prováděl po válce, aby se předešlo další katastrofě. Tento rituál prováděla tajná mužská společnost Anko, a to kvůli množství prolité krve. V bojích se používaly také čarodějnické amulety jako Okpata, Nyom-Itim a Ekpinon. Válka a čarodějnické amulety ovšem znečišťovaly energii země, a proto se prováděl tento očistný taneční rituál. Obřadní tanec probíhal o půlnoci. Rituál se prováděl i v případě náhlých či jinak zvláštních úmrtí. Mrtvola byla v rámci obřadu pohřbena v rohoži, a to o půlnoci během očistného tance. Efíkové věří, že rituál je tak mocný, že kdyby se nezasvěcený člověk díval, jak rituál probíhá, onemocněl by a brzy zemřel.
Ekpa
Ekpa je očistný tanec, který provádějí pouze ženy. Účelem tohoto tance je očistit společnost od zla, nemocí a zajistit mír a plodnost. Ženy tančí vždy nahé a vždy v noci. Součástí náboženských festivalů jsou ovšem také obřadní masky zvané ekpa, ve kterých tanečnice a tanečníci zahání zlé duchy. Variant těchto masek je více a liší se také podle oblastí.
Čarodějnictví a obětování
Lidé, kteří zemřeli při čarodějných rituálech nebo byli před smrtí podezíráni z čarodějnictví, nebyli nikdy pohřbeni. Jejich oči byly vydloubnuty a kolem hlavy byla uvázána černá látka zakrývající otvory po očích. Na hlavu zemřelého se nasadil děrovaný hliněný hrnec známý jako eso ntibe a mrtvola se pohodila do křoví.
U Efiků je každá významná společenská událost dodnes spojena s obětováním a prosbou k předkům. Při obřadech se tradičně popíjí palmové víno. Dnes se většina Efíků hlásí ke křesťanství v rozličných směrech a tradiční náboženství patří spíše ke kulturnímu dědictví. Minuciózním křesťanským misionářům se postupně podařilo zakázat a vykořenit téměř všechny obřady tradičního náboženství, nahlížené jimi jako čarodějnictví. Kult předků je ovšem stále praktikován a tradiční festivaly se těší značnému zájmu.
Zdroje:
HAVELKA, Ondřej. Africké náboženské tradice: duchovní bohatství nejchudšího kontinentu. Praha: Dingir, 2025.
HAVELKA, Ondřej. Africká náboženství: religionistika, teologie, afrikanistika. Praha: Dingir, 2024.
