Nejúchvatnější přírodní skvost naší planety Tsingy de Bemaraha a nádherné úsměvy malgašských žen

Z bujné zeleně tropického lesa vystupují tisíce šedých kamenných jehel – některé jsou vysoké jen několik metrů, jiné ale přesahují sto metrů. Tento mimořádný útvar je součástí rezervace Tsingy de Bemaraha, jedné z nejpozoruhodnějších přírodních lokalit naší planety. Vápencová struktura připomínající zkamenělý les vznikala desítky milionů let a dodnes fascinuje geology, biology a cestovatele z celého světa.

Název místa je odvozený z malgašského slova tsingy a lze jej volně vyložit jako „místo, kam nelze vstoupit bosou nohou“ nebo „místo, kde se chodí po špičkách“. Výstižně popisuje ostré vápencové útvary, jejichž hrany jsou místy natolik tenké a ostré, že dokážou snadno proříznout i kvalitní trekovou obuv.

Krajina zrozená z dávného moře

Před přibližně dvěma sty miliony lety byla značná část dnešního západního Madagaskaru zaplavena mělkým mořem. Na jeho dně se po miliony let ukládaly schránky mořských organismů bohaté na uhličitan vápenatý. Z těchto usazenin postupně vznikly mocné vrstvy vápence, které místy dosahují tloušťky několika set metrů. Když se vlivem tektonických pohybů (spojených s rozpadem superkontinentu Gondwana) mořské dno vyzdvihlo nad hladinu, začal dlouhý proces tzv. krasovění. Dešťová voda, obohacená o oxid uhličitý z atmosféry i z půdy, vytvořila slabou kyselinu uhličitou. Ta pomalu rozpouštěla vápenec, pronikala puklinami a během milionů let je rozšiřovala. Vznikla mimořádně členitá síť hlubokých roklí, jeskyní, podzemních řek a ostrých skalních škrapů a hřebenů. Tento proces označují geologové jako karstifikaci neboli krasovění. Výsledkem je jeden z nejextrémnějších a nejkrásnějších krasových reliéfů na světě. Z ptačí perspektivy připomíná zkamenělý les.

Jedinečný krasový ekosystém

Na první pohled působí Tsingy jako nehostinné místo bez života, ovšem ve skutečnosti jde o mimořádně bohatý ekosystém. Hluboké skalní štěrbiny vytvářejí vlastní mikroklima: zatímco vrcholky skal jsou vystaveny intenzivnímu tropickému slunečnímu svitu a vysokým teplotám, dna roklí zůstávají po většinu dne ve stínu, s vyšší vlhkostí a nižší teplotou. Rozdíl mezi jednotlivými mikrostanovišti může činit i více než deset stupňů Celsia.

Právě tato rozmanitost umožnila přežití mnoha specializovaných druhů rostlin. V puklinách rostou kapradiny, orchideje, sukulentní druhy i drobné stromy, jejichž kořeny pronikají hluboko do skalních trhlin za vodou. Některé rostliny se dokázaly přizpůsobit dlouhým obdobím sucha tím, že ukládají vodu do ztloustlých stonků nebo listů.

Útočiště vzácných živočichů

Madagaskar je známý mimořádně vysokým podílem endemických druhů: odhaduje se, že více než 80 procent zdejších rostlin a živočichů nežije nikde jinde na světě. Tsingy de Bemaraha představuje jednu z nejvýznamnějších oblastí této jedinečné biodiverzity. Žije zde několik druhů lemurů, například sifaka Deckenův, který se dokáže s překvapivou lehkostí pohybovat mezi ostrými skalními škrapy a výběžky. Díky silným zadním končetinám dokáže přeskočit několikametrové vzdálenosti nad hlubokými propastmi. Vedle lemurů zde žijí také šelmy z čeledi madagaskarských promykovitých, desítky druhů netopýrů a stovky druhů ptáků.

Velmi bohatá je také populace plazů. Chameleoni, gekoni i drobní hadi využívají skalní pukliny jako úkryt před horkem. Mnoho druhů je natolik specializovaných na místní podmínky, že se nevyskytují nejen v jiných zemích světa, ale ani v jiných částech ostrova. Pozoruhodná je rovněž fauna jeskyní. Podzemní prostory obývají kolonie netopýrů, jejichž trus vytváří základ potravních řetězců pro množství bezobratlých živočichů. Některé jeskynní organismy ztratily během evoluce pigment i zrak a orientují se pouze pomocí hmatu nebo chemických podnětů.

Přírodní laboratoř evoluce

Izolovanost jednotlivých skalních masivů vytvořila podmínky podobné ostrovům uprostřed pevniny. Populace rostlin i živočichů byly od sebe po tisíce až miliony let odděleny hlubokými soutěskami, což vedlo ke vzniku nových druhů. Biologové označují tento jev jako alopatrickou speciaci, tedy vznik druhů v důsledku geografické izolace. Právě proto zde vědci stále nacházejí organismy, které nebyly dosud popsány. Téměř každá nová profesionální expedice přináší poznatky o dosud neznámých bezobratlých, plazech nebo rostlinách.

Světové dědictví

V roce 1990 byl park zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Důvodem byla nejen mimořádná geologická hodnota území, ale také jeho výjimečně zachovalé tropické lesy, rozsáhlé jeskynní systémy a vysoký počet endemických druhů. Oblast je rozdělena na národní park na jihu a přísnou přírodní rezervaci na severu.

Tsingy de Bemaraha je učebnicovým příkladem toho, jak dokáže příroda vytvořit skvost, který nemá na světě obdoby. Kamenné jehly, hluboké kaňony, spletité jeskyně i mimořádně bohatý život dokazují, že největší přírodní divy často vznikají tam, kde příroda dostane miliony let klidu na svou práci. Přestože tento národní park navštěvuje jen zlomek cestovatelů mířících na Madagaskar, patří bez nadsázky mezi nejúchvatnější geologické a biologické lokality celé planety.

Zdroje:

Veress, M., Lóczy, D., Zentai, Z., Tóth, G., & Schläffer, R. (2008). The Origin of the Bemaraha Tsingy (Madagascar). International Journal of Speleology, 37(2), 131–142.

HAVELKA, Ondřej. Východní Afrikou. Praha: Akbar, 2016.