Půvabné Dogonky a tajemní zasvěcenci. Unikátní dogonský kult Binou v Mali

Kult Binou – slovo kult zde používám ve zcela neutrálním významu jako termín označující určitý aspekt tradičního dogonského náboženství, podobně jako ve vodunu existují stovky konkrétních kultů – je jedním ze čtyř hlavních aspektů praxe dogonského náboženství, které je vázané na etnikum Dogonů žijících v západoafrickém Mali. Jejich náboženství v obecné rovině (i s tehdejším tradičním atmosferickým vyprávěním na závěr) jsem zpracoval v samostatném textu. Nyní se chci zaměřit pouze na kult Binou.

Dogoni jsou etnikem, jehož existence je spjata s útesem Bandiagara, pískovcovým terénním zlomem dlouhým přibližně 150 km, dosahující výšky místy až 500 m. Obývají hliněné vesnice vystavěné na horní hraně útesu, vesnice přistavěné k útesu v jeho spodní hraně, ale i různě vysoko ve stěně, rovněž vesnice rozeseté pod útesem a v neposlední řadě labyrint jeskyní v útesu. Dogonský jazyk tvoří nezávislou větev nigerokonžské jazykové rodiny a není úzce spjatý s žádným jiným jazykem.

Samotný pojem Binou může kromě tohoto kultu odkazovat také k mýtickému vodnímu hadovi, rodovému totemu nebo k významnému předkovi – ochránci rodu. Praxi dogonského náboženství lze rozdělit na čtyři pilíře: 1. kult Binou (uctívání předků a nejvyššího boha Ammy), 2. kult Lebe (uctívaní mýtického předka, který zemřel, ale byl vzkříšen duchem Nommou), 3. kult duchů, a 4. kult tajné společnosti Awa (která se zabývá náboženskými maskami, obřady, tanečními festivaly, obřadním bubnováním atd.).

V dogonských vesnicích cestovatele na první pohled upoutá přístřešek Hogona (dogonský stařešina, náboženský vůdce a někdy zároveň náčelník), který je podpírán vždy několika totemy. Viděl jsem totemy s vyobrazením lidí (významných předků, a to mužů i žen), duchů Nomma a Numma, nejvyššího boha Ammy i přírodních duchů v abstraktnějších podobách. Pokud má rod nebo klan své totemové zvíře, které na totemu bývá obvykle spolu s předkem nebo duchem, toto zvíře je pro rodinu posvátné a je zakázáno jej zabíjet. Samotný pojem binou je odvozen od dogonského slova babinu s významem: zakázané.

Dogoni, kteří ctí totemové zvíře, věří, že dávný předek s tímto zvířetem uzavřel smlouvu. Porušení této smlouvy, například ublížením totemovému zvířeti, tančením v masce, která zvíře zobrazuje nebo dokonce jeho zabitím, by přineslo neštěstí na celý rod. Zatímco dogonská společnost Awa je spojená s náboženskými maskami, kult Binou je spojen s totemy, a těch najde cestovatel na dogonském území nesčetné množství.

Kromě náboženské hodnoty (která se „perichoreticky“ prostupuje s hodnotou kulturní a společenskou) mají dogonské totemy rovněž vysokou hodnotu estetickou, a za sebe musím říci, že mě při návštěvě Dogonů vždy poskytují prolomený průhled do dávné – tajemné a nebezpečné – tradiční Afriky. Na hliněných svatyních, které slouží jako místo kultu Binou, je často vyobrazen krokodýl, který je pro všechny Dogony posvátným zvířetem a symbolem přechodu ze smrti do života.

Obřad Binou by se měl vždy konat ve svatyni a je tajný. Každá vesnice má svůj specifický obřad, který je znám jen kněžím z dané vesnice a vybraným zasvěcencům, kteří slouží obřady za celou vesnici. Úkolem kněze kultu je udržovat harmonický vztah mezi žijícími lidmi, zemřelými předky a přírodními duchy. Nejdůležitější obětí předkům při obřadu Binou je krev zvířat, dnes převážně slepic. Do malé hliněné svatyně, velikosti půdorysu přibližně 2 × 2 metry, by měl vstupovat pouze kněz kultu. Při obřadu polévá vnitřní stěny svatyně zvířecí krví a žádá o dostatek deště, hojnou úrodu a štěstí pro obyvatele vesnice. Na svatyni bývají bílé posvátné symboly.

Stěžejní postavy tradičního dogonské honáboženství jsou božstva Nummo a Nommo. Jsou to hermafroditní vodní tvorové, nazíraní obdobně jako vodní božstva v západoafrickém vodunu. Často jsou znázorňováni s lidským tělem a rybím ocasem. Nommo má být první živý tvor stvořený nejvyšším bohem Ammou. Krátce po svém stvoření se Nommo rozmnožil do čtyř párů ancestrálních dvojčat, přičemž jeden pár se vzepřel řádu založenému stvořitelem. Pro obnovení řádu bůh Amma obětoval dalšího tvora, jehož tělo rozřezal a rozptýlil po celém stvoření. Na každém místě, kam dopadl fragment těla, měla být postavena svatyně.

Dogonský mýtus o stvoření světa říká, že se nejvyšší bůh Amma spojil s bohyní Země, a protože Ammovi překážel při spojení klitoris bohyně v podobě obřího termitiště, zplodil pouze nedokonalého potomka – šakala nebo pouštní lišku –, a proto posléze termitiště odstranil, čímž na zemi zavedl náboženský obřad ženské obřízky. Po odstranění termitiště pokračoval Amma s bohyní Země v plození a konečně zplodili první lidi.

Kult předků je mezi Dogony praktikován jak v kultu Binou, který uctívá všechny významné předky vesnice (a zde musím zdůraznit, že vesnice znamená pro Dogony totéž co klan; vesnice do níž se Dogon narodí je klanovým vyjádřením jeho identity), tak i v rodinných variantách, kdy jsou konkrétní rodinou uctíváni pouze předkové v jedné rodové linii, nikoli z celé vesnice, tedy z celého klanu.

Předkové celého klanu jsou v kultu Binou nejčastěji uctíváni prostřednictvím oběti zakladateli klanu, tedy rovněž zakladateli konkrétní vesnice, který v dávných dobách uzavřel smlouvu s totemovým zvířetem. Zatímco zvíře předkovi poskytlo sílu, rychlost, nebo schopnost vidět očima ptáka, a mít tak přehled o okolí vesnice, předek při uzavření smlouvy zase garantoval ochranu zvířeti, respektive danému zvířecímu rodu.

Přestože Binou se zabývá kultem předků, jeho cílem nejsou sami předkové, ale jejich žehnání živým. Jde o praxi, která cílí na blaho současných obyvatel vesnice. Kult není příliš orientován do budoucnosti, jde mu o blaho živých lidí „teď a tady“.

Zdroje:

HAVELKA, Ondřej. Africká náboženství. Praha: Dingir, 2024 (dotisk 2026).

HAVELKA, Ondřej. Africké náboženské tradice. Praha: Dingir, 2025.