Půvabné Nigerijky a jejich tajemné masky Egungun

V jorubském náboženství (o kterém jsem obšírně psal zde), které je vitální zejména v Nigérii, kde Jorubové tvoří asi 15 % obyvatel (což je přibližně 36 milionů lidí), je známá náboženská maska (současně ale i duchovní entita) nazývaná Egungun. Pojem je v jorubštině používán také ve variantě Ará Ọrun, v překladu „všichni mrtví“ nebo doslovně „kolektivní mrtví“. Jde tedy nejen o masku, jejímž účelem je při obřadech uctít předky a umožnit jim vstupovat do maskovaných tanečníků, ale rovněž o samotné zemřelé předky, a to všechny až k zakladateli národa. Egungun zároveň vyjadřuje kolektivní spirituální moc a sílu Jorubů. V některých oblastech Nigérie se používá i zkrácený tvar Eégun. Masky jsem sledoval především v Nigérii, ale tu a tam jsem se s nimi setkal také v sousedním Beninu.

Existuje mnoho typů masek a jeden tanečník při obřadu nebo náboženském festivalu během vystoupení obvykle vystřídá více masek podle přesně daného vzorce. Toto převlékání bývá někdy nazýváno „obřadní vrstvení“. Každá maska má specifický význam, odkazuje na konkrétního významného předka a jeho přínos pro komunitu, a tanečník tak připomíná klíčové události dějin, stejně jako předkovu výjimečnost a spirituální moc, kterou předek při obřadu znovu přenáší na komunitu.

Mezi Joruby existují speciálně vyškolení kněží, kteří jsou odborníky na širokou škálu masek. Někteří z lokálních Egungunů známých jmény a místem působení jsou například: Danafojura a Awodagbese z Ogbomosa, Alapansanpa z Ibadanu nebo Feleru z Iloba. Slyšel jsem v západní Africe tradiční pořekadlo, které v překladu říká, že čím krásnější žena šije masku, tím mocnější potom výsledná maska je.

V tradičním jorubském náboženství slouží každoroční obřady na počest zemřelých předků jako prostředek, jak zajistit předkům nejen příslušnou oběť a vzpomínku, ale zpřítomňující místo mezi živými, tak říkajíc teď a tady. Věří se, že předci mají moc a odpovědnost donutit živé dodržovat etické hodnoty minulých generací svého klanu, rodiny nebo celého národa.

Masky Egungun vystupují kromě menších rodinných či vesnických obřadů také na velkých náboženských festivalech, jako je například Odun Egungun. Menší rodinné obřady, které se slouží na počest předkům v rodové linii a vystupují na nich masky Egungun, řídí stařešina nazývaný Alagba. Větší společenské obřady ale řídí kněží zasvěcení kutu Egungun. Tito kněží jsou znalci kultu předků, jsou vyškoleni v komunikaci s předky, znají správné způsoby obětování předkům, aby udrželi jejich přízeň, a jsou také pověřeni vedením pohřebních obřadů. Zažil jsem opakovaně atmosféru těchto velkých náboženských festivalů a musím říci, že je to patrně to nejzajímavější, co západní Afrika cestovateli nabízí. Zejména uchvácení tanečníka duchem bori je úchvatná podívaná.

Někteří kněží oblékají při obřadech masku Egungun a prostřednictvím divokých rytmů bubeníků a tance v masce dosahují transu, v němž se sami stávají duchem předka, respektive duch předka do nich vstupuje a jejich tělo dočasně ovládá. Jakmile je duch přítomen, očišťuje a žehná celou přítomnou společnost. Duch v těle kněze se v masce projevuje různými pohyby. Ukazuje jimi lidem, co v poslední době dělali špatně a co je třeba napravit. Po ukončení tance kněží jejich pohyby interpretují.

Maska Egungun se vyrábí pouze z nejlepších dostupných látek. Oděv, respektive kvalita jeho materiálu, je totiž pro Joruby velmi důležitý – kvalita šatů odráží společenské postavení. Několikavrstvé šaty na masce Egungun poukazují na význam předka a jeho moc. První vrstva, která se přímo dotýká tanečníka, je vždy z modrobílé pruhované látky aso-oke. Připomíná rubáš a zakrývá rovněž hlavu – na obličeji má mřížovitou strukturu, aby tanečník viděl, ale nebyl viděn. Další vrstvy jsou z těžkých barevných látek.

Když se Egungun roztočí a svrchní vrstvy látky začnou vířit a vytvářet vítr, považuje se to za „vánek požehnání“ pocházející od oriši Oya, manželky oriši bouře Shanga. Maska je zdobená dalšími předměty, mimo jiné magickými a léčivými amulety obsahujícími posvátnou sílu ázě. Kovové ozdoby mají zejména odrážet světlo, jehož záblesky naznačují spojení masky Egungun s duchovním světem.

Masky jsou každoročně po skončení hlavního festivalu opravovány a znovu vybavovány novými amulety. Někdy si předek prostřednictvím věštce a jeho vnuknutí vyžádá zcela novou masku. Na výrobě masky spolupracuje věštec, hlavní kněz, bylinkář a léčitel připravující amulety, stařešina rodu, a konečně švadleny.

Zdroje:

DREWAL, H. T. The Arts of Egungun among Yoruba Peoples. African Arts, roč. 11, č. 3 (1978), s. 18–19.

HAVELKA, Ondřej. Africké náboženské tradice. Praha: Dingir, 2025.