Článek
Z tohoto důvodu uzavřela v roce 2024 memorandum o spolupráci se Rwandou v oblasti kritických nerostných surovin. Dohoda měla posílit obchodní vztahy a zajistit Evropě stabilnější přístup k materiálům důležitým pro zelenou transformaci.
Krátce po podpisu se však dohoda stala předmětem ostré kritiky. Řada politiků, odborníků i nevládních organizací upozornila, že Rwanda sama nedisponuje tak rozsáhlými zásobami některých vyvážených nerostů, jaké vykazuje v obchodních statistikách. Kritici tvrdí, že část surovin může pocházet z východní části Demokratické republiky Kongo, kde již řadu let probíhají ozbrojené konflikty s následkem masového zabíjení civilistů. Aktuálnímu zabíjení tamějších křesťanů jsem jinde věnoval samostatný text.
Strategické suroviny pro evropskou ekonomiku
Evropská unie potřebuje stále větší množství nerostů, jako jsou tantal, wolfram, cín nebo zlato. Tyto suroviny jsou nezbytné pro moderní elektroniku, výrobu polovodičů, elektromobilů i pro obranný průmysl. Vzhledem k rostoucí světové poptávce se EU snaží diverzifikovat dodavatelské řetězce a snížit závislost na několika málo zemích.
Rwanda se dlouhodobě prezentuje jako stabilní partner s rozvíjejícím se těžebním sektorem. Memorandum mezi EU a Rwandou proto počítá nejen s obchodem, ale také se spoluprací v oblasti udržitelné těžby, zpracování surovin a investic.
Proč je dohoda kontroverzní?
Největší kritika souvisí se situací ve východním Demokratickém Kongu. Tento region patří mezi nejbohatší naleziště klíčových nerostných surovin na světě, zároveň je však dlouhodobě dějištěm ozbrojených konfliktů a zabíjení civilistů. Organizace spojených národů i některé západní vlády opakovaně upozorňují na obvinění, že rwandská podpora povstaleckého hnutí M23 přispívá k destabilizaci oblasti. Rwanda tato obvinění odmítá.
Kritici tvrdí, že pokud jsou některé suroviny nelegálně převáženy z Konga do Rwandy a následně exportovány jako rwandské, může evropská poptávka nepřímo podporovat konflikt. (Sami máme bohaté zkušenosti s podobně zamlženým plynem, ropou a co si budeme vyprávět – s mnoha dalšími věcmi, které se nám hodí ideologicky prohnat přes jiné země.) Z tohoto důvodu několik poslanců Evropského parlamentu i lidskoprávních organizací vyzvalo Evropskou komisi k přehodnocení nebo pozastavení dohody. Jde o výrobky, které i my denně používáme, a dost možná jsou suroviny před exportem barveny lidskou krví.
Postoj Evropské unie
Evropská komise odmítá tvrzení, že memorandum podporuje nelegální obchod. Zdůrazňuje, že cílem dohody je právě zvýšit transparentnost dodavatelských řetězců, podpořit odpovědnou těžbu a zajistit lepší sledovatelnost původu surovin. Evropská unie zároveň připomíná, že spolupráce zahrnuje technickou pomoc, kontrolní mechanismy i podporu udržitelných standardů v těžebním průmyslu. Podle Komise by přerušení dialogu situaci v regionu nevyřešilo.
Argumenty kritiků
Odpůrci dohody však upozorňují na několik problémů:
- původ některých vyvážených nerostů je podle nich obtížné spolehlivě ověřit,
- obchod může nepřímo (nebo dokonce i přímo) financovat ozbrojené skupiny působící ve východním Kongu,
- Evropská unie podle kritiků riskuje, že ekonomické zájmy převáží nad ochranou lidských práv,
- dohoda může oslabit důvěryhodnost evropské zahraniční politiky.
Možné dopady
Pokud by se prokázalo, že evropské firmy nakupují suroviny pocházející z konfliktních oblastí, mohlo by to vést k přísnějším kontrolám dovozu i k revizi současných obchodních dohod. Zároveň by se zvýšil tlak na vytváření ještě transparentnějších dodavatelských řetězců.
Na druhou stranu Evropská unie upozorňuje, že zajištění stabilních dodávek kritických surovin je nezbytné pro rozvoj čistých technologií a posílení evropské ekonomické bezpečnosti. Dohoda mezi Evropskou unií a Rwandou ukazuje, jak složité je propojit ekologické cíle, hospodářské zájmy a ochranu lidských práv. Evropa potřebuje strategické suroviny pro svou zelenou transformaci, zároveň však čelí otázce, zda jejich získávání nepřispívá k pokračování konfliktů v Africe a zabíjení civilistů.
Budoucnost spolupráce bude záviset především na schopnosti zajistit důslednou kontrolu původu nerostných surovin a přesvědčit veřejnost, že evropský obchod nepodporuje ozbrojené konflikty ani porušování lidských práv. Nemůžu se zbavit dojmu, že když se důsledně podívám na běžné věci, které den co den používáme, mnohé z nich jsou bohužel vytažené z lidské krve (nejen) nevinných Afričanů. A tak se v některých částech světa žije v dostatku až nadbytku, zatímco jinde tento náš dostatek až nadbytek přímo či nepřímo zabíjí. Jsme ochotní s tím něco dělat?
Zdroje:
