Článek
Úvodem několik prostých faktů: 1. Afrika má v mezikontinentálním srovnání nejvyšší porodnost; 2. Evropa má v mezikontinentálním srovnání nejnižší porodnost; 3. obrovské množství Afričanů touží po životě v Evropě; 4. minimum Evropanů touží po životě v Africe; 5. už tak nízkou porodnost v Evropě statisticky zvyšují Afričanky a Arabky; 6. bledá tvář se loučí s existencí a zavírá krám.
V Africe jsem za roky cestování viděl několik klíčových tras, kudy z jihu na sever proudí množství Afričanů toužících po lepším životě. Absolutně se jim nedivím. Důvody jsou politické, ekonomické, environmentální, sociální i náboženské. Navíc důvodů neubývá, ale přibývá. Dnešní Afričan, zejména ten v subsaharské Africe, má vzhledem ke své budoucnosti v zásadě tři možnosti: 1. vykašlat se na to a rezignovaně počkat, až za pár desetiletí dorazí kolektorka s kosou; 2. makat jako blázen a doufat v zázrak, jehož pravděpodobnost je menší než ta, že na něj v průběhu makání spadne meteorit a smázne ho z povrchu zemského; 3. sbalit dvě igelitky a vyrazit do Evropy (jde to zadarmo stopem nebo pěšky, obě metody jsem ověřil a fungují, ovšem za plavidlo přes moře dá úspory rodiny sahající až ke Kunta Kintemu). A když už osvalený chlapík vyrazí, dejme tomu z Konga, na sever, cestou předá svoji po všech stránkách zdravou genetickou informaci nejméně šesti černým kráskám, zatímco jeho bílý protějšek v Evropě svou genetickou informaci – s vlohami snad ke všem moribundům, co jich jen existuje – pečlivě šetří, dokud nebude mít dostatečné postavení ve firmě, finanční rezervu, splacené bydlení, zakoupenou hrobku a předplacené pojištění proti životu.
Demograficko-ekonomický paradox
Průměrná celosvětová porodnost byla loni 17 živě narozených na 1 000 obyvatel, zatímco úmrtnost byla 7,9 na 1 000 obyvatel. Česká republika se řadí mezi státy s vůbec nejnižší porodností na světě – nachází se na 212. místě z 224 sledovaných zemí světa. Příkladem nám může být Francie, která po katastrofálně nízkých počtech porodů v 90. letech zavedla silně motivační prorodinnou politiku a začala podporovat rodiče, což by mělo být snad absolutně samozřejmé, ale není – škvára je prý více potřeba jinde. Větev si pod sebou řežeme sami, a ještě si myslíme, jak jsme rozumní, a plácáme se po zádech, jak hezky plánujeme. Ve chvíli, kdy Francie konečně začala solidně motivovat, už francouzské porodnice ovládly ženy s africkými a arabskými kořeny. Jejich apetitus naturalis je zkrátka silnější. Viva élan vital!
Zatímco Afrika má jednoznačně nejvyšší porodnost a je zároveň ekonomicky nejchudší, Evropa s nejnižší porodností je ekonomicky nejbohatší. Odborníci se přitom domnívali, že chudí lidé budou mít méně dětí než bohatí, protože si je prostě nebudou moci dovolit. Opak je pravdou a nazývá se demograficko-ekonomickým paradoxem. Průměrná Afričanka má 4,1 dítěte, přičemž průměrná obyvatelka Nigeru má dokonce 6,7 dítěte. Oproti tomu průměrná Evropanka má 1,4 dítěte, přičemž v ČR je to 1,37.
Subsaharská Afrika rodí jako o život: země, jako jsou Niger, Mali, Uganda, Zambie a Burundi, mají nejvyšší porodnost na světě. Evropa rodí, jako by nové přírůstky snad ani nepotřebovala. Vlastně má pravdu, oni dorazí z Afriky, takže klid, lidi budou. Jen Evropa holt změní barvu, kulturu a náboženství. Zaslouží si bledá tvář zavřít krám? Jistě, udělala si to přeci sama. Zavíráme. Bylo to fajn. Ale bude to ještě lepší! A kdo prská (s vizitkou 1,37) do piva, že tady ty strašáky v nočních košilích (s vizitkou 6 a víc) nechce, tak šupky dupky do ložnice, Afrika jasně dokládá, že to jde i bez peněz.
Zdroj:
HAVELKA, Ondřej. Africké náboženské tradice: duchovní bohatství nejchudšího kontinentu. Praha: Dingir, 2025.
