Článek
Dříve než na území dnešní Nigérie dorazili Evropané s nabídkou, kterou nelze nepřijmout, totiž: Vánoce nebo smrt (což v reálu znamenalo: Vánoce a ups… otroctví za velkou louží), existovalo v oblasti velmi starobylé a komplexní jorubské náboženství. Elementární roli v tradičním náboženství Jorubů hrají duchové či božstva nazývaná oriša. Podle nich se jorubské náboženství často v simplifikující zkratce nazývá prostě oriša, v jorubském jazyce òrìṣà. Samo jorubské náboženství se v jorubštině nazývá Ìṣẹ̀ṣẹ, což je spojení dvou slov znamenající „zdroj tradice“.
Při náboženských obřadech Jorubů je časté malování obličeje
Všechny lidské bytosti mají podle Jorubů své àyànmọ́, což lze chápat jako předurčení, osud. Předpokládá se, že duch každého člověka se po smrti nakonec spojí s Bohem stvořitelem, nejvyšším Bohem v jorubském panteonu, jenž je nazýván Olodumar, jinak též Olorun (s významem „majitel oblohy“). Jorubské náboženství je podle historiků velmi staré, někteří autoři postulují, že jde o jedno z nejstarších náboženství světa.
Jorubové při náboženském festivalu – Osun Osogbo
Nejvyšší Bůh Olodumar (dnešními nigerijským křesťany chápaný jako Bůh Otec) sesílá na zemi oriši, aby propojovali duchovní nesmrtelný svět se světem fyzickým, a těm, kdo vyznávají jorubské náboženství, pomáhají duchovně růst a naplňovat svůj pozemský osud, aby se nakonec s Bohem spojili v jedno. V některých verzích jsou Olodumar a Olorun odlišné božské entity, nejčastěji jde ale o jednoho nejvyššího Boha a pouze odlišná jména. Při rozhovorech s věřícími jsem zaznamenal také verzi, kdy jsou jména Olodumar, Olorun a Ologi třemi tvářemi nebo projevy jednoho Boha. Zde je cítit inspirace křesťanskou misií a importem myšlenky Trojjediného Boha – v tomto případě v modalistické (nebo též sabelianistické) verzi. Nigerijské křesťanství má ale často spíše subordinacionistické tendence, když nahlíží Ježíše jako prostředníka mezi Bohem a lidmi, ovšem nikoli jedné podstaty s Otcem (klíčová partie kréda), ale nižší hierarchické pozice. Snad právě pro tuto subordinaci je nigerijské křesťanství některými tamějšími věřícími synkretizovatelné s islámem, kde Muhammad také plní roli prostředníka Božího poselství lidem. Islám se v Nigérii masově rozšířil až v 19. století, i když mezi vzdělanci a obchodníky byl přítomen již od 11. století.
Svátečně odění nigerijští muslimové po bohoslužbě
Hovoříme-li o islámu a křesťanství v Nigérii, dostáváme se k nigerijskému hnutí chrislam, které v zemi existuje od sedmdesátých let 20. století. A právě toto hnutí je zdrojem unikátních vánočních zvyků a naprosto jedinečných papírových betlémů. Jedná se o náboženské hnutí synkretizující islám a křesťanství. Nigerijský chrislam je označován za typicky jorubský fenomén, i když své příznivce má i mimo jorubskou společnost. Chrislam odmítá vnímat křesťanství a islám jako dvě exkluzivní náboženství a hledá společné rysy, společné cíle a inkluzivní sjednocení. V pozadí vzniku chrislamu bylo rostoucí napětí mezi muslimy a křesťany v Nigérii. Počátek chrislamu bývá datován do roku 1976, kdy jeho zakladatel, pan Tela Tella, vystoupil s tvrzením, že je posel Boží, který přináší nové náboženské hnutí Ifeoluwa (v překladu: mise lásky k Bohu).
Pouliční křesťanský kazatel v Nigérii
Tella byl původně muslimem a nové hnutí vystavěl na pěti pilířích, jimiž jsou: láska, milosrdenství, radost, dobré skutky a pravda. Později Tella předložil jednoduché základní vyznání: Bůh Ježíšův je jeden, Bůh Muhammadův je jeden, lidstvo je jedno – chrislam, chrislam, chrislam. Někteří vyznavači chrislamu potom zejména v posledních letech obnovili úctu k tradičnímu jorubskému náboženství a tradice propojili. Tři velké tradice v jednom vytváří unikátní náboženskou nauku, podepřenou touhou po jednotě, pokoji a míru. Synkretismus plodí rovněž pozoruhodné kulturní jevy a velmi komplexní etiku.
Jorubští bubeníci
Chrislam je ovšem z ryze islámských i křesťanských pozic chápán jako nepřípustná hereze. To však věřícím nebrání v jeho ctění, i když je pravda, že v nejlidnatější zemi Afriky jsou jich „pouhé“ desítky či jednotky stovek tisíc. Takové synkretické Vánoce potom přinášejí zajímavé obrazy černého Ježíška obletovaného jorubskými duchy, zatímco svatý Josef prodlévá v tureckém sedu na koberci s prorokem Muhammadem a pokuřují vodní dýmku. Je snad takový betlém vzdálenější pravdě než naše zasněžené betlémy se středoevropsky vyhlížející Svatou rodinou? Černý Ježíšek v tomto unikátním synkretismu nepřináší množství dárků, jeho zamýšleným darem je tolerance a mír v zemi, kde často teče krev pro mezináboženskou nesnášenlivost. Je to ten největší dar, který může člověk dostat: tolerance, respekt, úcta, porozumění a spása. To jsou synkretické Vánoce v zemi, jejíž tradiční náboženství někteří označují za nejstarší na světě.
Jorubové, Nigérie
Zdroj:
HAVELKA, Ondřej. Africké náboženské tradice: duchovní bohatství nejchudšího kontinentu. Praha: Dingir, 2025.
