Článek
V současné hebrejštině livjátan znamená velryba. Jako mořskou příšeru livjátana představuje Tanach, Talmud a další židovské spisy: Talmud předpokládá, že původně byla tato vodní příšera stvořena Bohem jako pár (tak jako ostatní stvoření), ovšem poté co Bůh poznal nebezpečí plynoucí z jejich množení, zasáhl likvidací samice livjátana. Z její kůže měl Bůh vytvořit světelný oděv pro člověka, který se po lidském hříchu změnil na oděv kožený. Otázka je, zda lze vyvodit, že livjátan je původně světelnou bytostí později zkaženou do materiální podoby. Její maso (anebo její záři) má Bůh podle Talmudu uchovávat pro budoucí hostinu spravedlivých v mesiášské době.
Livjátan, behemot a Lotan
O livjátanech hovoří také jiné židovské spisy, např. Abrahamova apokalypsa: suchozemským protějškem livjátana je podle ní, ale také podle Tanachu, behemot (Job 40,15). Apokryfní Kniha Henochova hovoří o livjátanovi jako o samici příšery žijící na dně vod, zatímco behemot je představen jako samec příšery žijící na souši (Henoch 60,7–9). Behemot a livjátan mají být hlavním chodem eschatologické hostiny spravedlivých (Henoch 60,24). Livjátan je také spojován se světlem, září a ona eschatologická hostina může být vyložena nikoli jako pojídání masa livjátana, ale jako osvícení jeho září, která by se rovnala plnosti eschatologického pochopení. Tento židovský výklad z livjátana činí mimořádně zajímavého tvora, jehož záře má až zarážející moc.
Postava livjátana v židovských Písmech mohla být inspirována kanaanejským Lotanem, služebníkem boha moře Jama, kterého porazil bůh bouře Hadad. Komparace s podobnými příběhy v dalších kulturách se přímo nabízí. Lotan (LTN) znamená stočený. Po ugaritském Lotanovi byla pojmenována významná řeka Litani, důležitý vodní zdroj v dnešním Libanonu, tedy v biblické oblasti. Řeka byla považována za materializaci vodního božstva Lotana. Septuaginta překládá slovo livjátan jako drak. Vzhledem k tomu, že Lotan byl chápan také jako sedmihlavý had, může být zajímavé experimentální propojení se sedmihlavým drakem v Janově Zjevení.
Livjátan v Tanachu
S livjátanem se setkáváme ve třetí kapitole knihy Jób (mimochodem knihy nesmírně inspirativní) v kontextu Jóbova proklínání svého narození a chválení smrti (Job 3,8), ovšem ve čtyřicáté kapitole začíná skutečná hra (Job 40,25–28): hovoří se o uzavření smlouvy s livjátanem. Nemylme se, smlouva je klíčovým termínem Tanachu, na jehož základě je židovský Bůh také nazýván Bohem smlouvy (El-berít). Smlouva mezi Bohem a člověkem, Bohem a národem, Bohem a lidmi je vrcholem meziosobního vztahu, který prezentují židovská Písma jako cosi do té doby nevídaného a nemyslitelného. Smlouva je klíč k židovským Písmům. A nyní zaznívá cosi provokativního a jistě vícevrstevného: Jób hovoří o smlouvě s livjátanem.
Barvitý popis livjátana nabízí následující čtyřicátá první kapitola knihy Jób, kde se svatopisec s livjátanem literárně skutečně pomazlil: „Hle, čekat na něho je ošidné, při pohledu na něho se člověk hroutí. Není odvážlivce, který by ho dráždil. Kdo potom obstojí přede mnou? Kdo mi napřed něco dal, abych mu to splatil? Pod celým nebem všechno je mé. Nemohu mlčet o jeho údech, nemluvit o jeho bohatýrské síle a jeho výborné stavbě těla. Kdo odkryl jeho oděv a přistoupil k němu s udidly dvojitými? Kdo otevřel vrata jeho tlamy? Strach jde z jeho zubů. Jeho hřbet je jako řady štítů těsně uzavřených pod pečetí, dotýkají se jedny druhých, vítr mezi ně nevnikne; jeden přiléhá k druhému, jsou pevně sevřeny, nelze je oddělit. Jeho kýcháním se rozžehává světlo, jeho oči jsou jak řasy jitřenky, z úst mu vycházejí pochodně, unikají ohnivé jiskry, z nozder mu vystupuje kouř jak z hrnce nad ohněm z rákosí rozdmýchaným, jeho dech rozžhavuje uhlí, z tlamy mu šlehá plamen, v jeho šíji dříme síla, před ním se každý zkroušeně chvěje, laloky mu přiléhají k tělu jak ulité, netřesou se, jeho srdce je slité, tvrdé jako kámen, slité jako spodní žernov. Když se zvedne, sami bohové se leknou, při tom hrozném třesku jsou bez sebe strachy, meč, jenž by ho zasáhl, tu ránu nevydrží, ani kopí, vržená střela či hrot šípu. Železo má za slámu, bronz za trouchnivé dřevo, šíp z luku ho nezažene na útěk, kameny z praku se před ním mění v stébla slámy, kyj má jen za slaměné stéblo, posmívá se, když přiletí chvějící se oštěp. Vespod má ostny podobné střepům, vleče se blátem jako smyk na obilí, způsobuje, že to v hlubině vře jako v hrnci, moře je pro něj jak kelímek na masti, nechává za sebou světélkující dráhu, až se zdá, že propastná tůň zšedivěla. Na prachu země mu není podobného, kdo by byl prost všeho děsu. Na všechno vysoké pohlíží svrchu, nad všemi šelmami je králem.“ (Job 41)
Tolik představení livjátana v knize Jób. Podívejme se společně na další místa Tanachu, kde ke čtenáři livjátan promlouvá: „Bůh je můj Král odedávna, on uprostřed země koná spásné činy. Svou mocí jsi rozkymácel moře, drakům na vodách roztříštils hlavy, rozdrtil jsi hlavy livjátana, dals ho sežrat hordě divé sběře…“ (Ž 74,12–14)
„Jak nesčetná jsou tvá díla, Hospodine! Všechno jsi učinil moudře; země je plná tvých tvorů. Tu je veliké a širé moře: hemží se v něm nespočetných živočichů maličkých i velkých, plují po něm lodě. Vytvořil jsi livjátana, aby v něm dováděl.“ (Ž 104,24–26)
„V onen den Hospodin ztrestá svým tvrdým, velkým a pevným mečem livjátana, hada útočného, livjátana, hada svinutého; zabije draka v moři.“ (Iz 27,1)
Další nepřímé narážky na mořské draky nebo obludy nalezneme napříč Tanachem (např. Gn 1,21 nebo Ez 29,3–4 a další). Viděli jsme, že livjátan je v některých verších představen zcela neutrálně jako vodní tvor, který dovádí v širém moři, jindy ale – a nutno říci, že v převažující míře – negativně, jako tvor útočný a nebezpečný, kterého Hospodin rozdrtí.
Pokud bylo řečeno, že livjátan bývá znázorňován jako mořský drak (nebo obří had) se sedmi hlavami, je třeba dodat, že drak se v židovských i křesťanských Písmech vyskytuje častěji. Křesťanská Bible potom končí velkolepým textem Janova Zjevení, kde dochází ke ztotožnění sedmihlavého draka se Satanem a jak vidíme ve dvanácté kapitole, drak je svržen do moře a popisován jako obří mořský had, který chrlí oheň, ale jindy také vodu. Ztotožnění tohoto draka s livjátanem už je spíše experimentem. Na druhé straně ale Talmud představuje livjátana jako zářnou obludu a nezapomeňme, že Satan je v Tanachu také představen titulem Zářný (Iz 14,12). V příští epizodě se společně podíváme na tajemného Abadona.
Zdroje:
Bible
HAVELKA, Ondřej. Temné postavy svatých Písem 2/2: livjátan a Abadon. Náboženský infoservis – Dingir, 16. 4. 2022.
