Malgašský pohřební obřad famadihana

V tradičním malgašském náboženství (ovšem prosakujíc i do tamější křesťanské tradice) je známý rituál famadihana — převlékání těla nebožtíka do čisté lamby (tedy ručně vyráběné látky) každých pět až deset let.

Během tohoto obřadu, známého také jako „otáčení kostí“, lidé přinášejí těla svých předků z rodinných hrobek, znovu je balí do čisté látky a přepisují na ni svá jména, aby byla zemřelému připomínána. Poté hosté tančí na živou hudbu. Tělo nebožtíka je následně neseno nad hlavami zpět k hrobce. Před opětovným uložením se hrobka s nebožtíkem několikrát obejde.

Historie obřadu famadihana je na základě pramenů vysledovatelná do 17. století, ovšem může být mnohem hlubší. Vzhledem k tomu, že dnešní Malgaši mají smíšený původ z oblastí Oceánie, Asie a Afriky, uvažuje se také o původu zvyku (daleko na východě) mimo Madagaskar a Afriku. Prvními trvale usazenými lidmi na ostrově byli patrně Austronésané, kteří na ostrov přivezli zvyky až druhé strany světa.

Famadihana je založena na víře, že duchové zemřelých vstoupí mezi předky až po úplném rozkladu těla, nezbytně až po všech příslušných obřadech, které trvají mnoho let. Letitý rituál je nesmírně důležitý, protože spojení s předky je cílem každého žijícího člověka. Pro časovou náročnost a náklady spojené s obřadem ovšem obřad z malgašské společnosti pomalu mizí. První křesťanští misionáři se famadihanu snažili vykořenit a zrušit, ale nepovedlo se. Dnešní tamější katolická církev proti tradici nic zásadního nenamítá – považuje ji spíše za kulturní událost, která tmelí společnost v úctě k předkům.

Podle jednoho z malgašských mýtů patřil ostrov prapůvodně pygmejskému etniku Vazimba. Pověst tvrdí, že tito staří obyvatelé Madagaskaru stále přežívají v nejhlubších oblastech malgašského deštného lesa. Uctívání předků by mělo navazovat na kult nejstaršího předka Vazimbů. Dřívější náčelníci se s hrdostí hlásili k tomu, že jsou s nejstarším Vazimbou spojeni pokrevní linií.

V tradičním malgašském náboženství, lépe řečeno v náboženstvích — neboť variant bylo a je více — je velký důraz kladen právě na kult předků. Předkové jsou většinou nahlíženi jako pomocná duchovní síla pro živé potomstvo, ovšem pokud je předek ignorován, nebo dokonce zneužíván může se stát tzv. duchem smrti — angatrou. Duch angatra přináší nemoc, neštěstí či smrt těm, kdo ho urazili. Zvláštním typem angatry je bytost kinoly, která připomíná člověka, má ale rudé oči a dlouhé nehty. Věří se, že kinoly vyžírá zevnitř živé lidi. Famadihana je rovněž ochranou nebožtíka před kinoly.

Zdroj:

HAVELKA, Ondřej. Africké náboženské tradice: duchovní bohatství nejchudšího kontinentu. Praha: Dingir, 2025.