Článek
Ženská obřízka – odborně označovaná jako Female Genital Mutilation (FGM) – patří mezi nejbrutálnější formy násilí páchaného na dětech. Nemá žádný zdravotní přínos. Nechrání zdraví, nezvyšuje plodnost ani hygienu. Její jedinou funkcí je kontrola ženského těla a sexuality. Je to drsné a navíc nebezpečné poškozování ženských pohlavních orgánů, které je v mnohých (nejen) afrických společnostech stále společensky zaužívané a přijímané jako „normální“ a dokonce „žádoucí“.
Podle Světové zdravotnické organizace dnes žije na světě více než 230 milionů žen a dívek, které byly podrobeny některé z forem ženské obřízky. Každý rok jsou ohroženy další přibližně 4 miliony dívek, většinou mladších patnácti let. Jedná se zejména o Afriku a Blízký východ. Zastánci ženské obřízky z řad místních lidí ve společnostech, kde tato tradice přetrvává, často argumentují náboženskou svobodou se všemi jejími specifiky. Tento argument beru vážně, ale jako odborník na problematiku afrických náboženství jej musím kriticky rozebrat a z velké části zpochybnit.
Ženská obřízka je zdaleka nejčastěji prováděna v islamizovaných oblastech Afriky a Blízkého východu – budu se držet Afriky, neboť se na ni specializuji. V samotném Koránu není jediný verš, který by nařizoval ženskou obřízku ani ji doporučoval, ani popisoval její provádění, nebo snad stanovoval pravidla pro tento zákrok. Ženská obřízka nemá v koránském textu žádnou oporu.
Muslimští zastánci ženské obřízky se někdy odvolávají na některé hadísy (zprávy o výrocích a činech proroka Muhammada). Nejčastěji citovaný je hadís o ženě, která v Medíně prováděla obřízky. Podle jedné verze jí měl prorok říci přibližně: „Neřež příliš hluboko; je to lepší pro ženu a příjemnější pro manžela.“ Tento hadís je však z hlediska islámské vědy považován za slabý (da'íf) nebo přinejmenším za právně nedostatečný jako základ pro závazné náboženské pravidlo. Mnozí přední muslimští učenci jej nepovažují za spolehlivé vodítko.
Co říkají islámské právní školy?
Názory sunnitských právních škol (které v Africe převládají) nebyly a nejsou jednotné. Je zjevné, že v mnohých oblastech Afriky se ženská obřízka prováděla dávno před příchodem islámu a ten se prostě dané tradice přidržel. Pokud je možné hovořit o islámském zdůvodnění, když tedy klíčový text – Korán – k obřízce nikterak nevybízí, hovoříme nikoli o teologickém zdůvodnění, ale o islámské etice, která je odlišná v různých oblastech a právě v severní a východní Africe je vzhledem k otázkám sexuality velmi rigorózní. Více než zdůvodnění islámem tam ale vidím zdůvodnění prastarou kulturní tradicí.
V posledních desetiletích vydala řada významných islámských institucí stanoviska, že ženská obřízka není náboženskou povinností a že její škodlivé formy odporují islámské zásadě nezpůsobovat újmu (lā ḍarar wa-lā dirār). Například věhlasná Univerzita Al-Azhar v Káhiře opakovaně prohlásila, že ženská obřízka nemá oporu v Koránu a že jde především o kulturní tradici; mnoho předních egyptských, marockých, jordánských i indonéských učenců vydalo fatwy proti této praxi. Organizace islámských učenců spolupracují s WHO, UNICEF a UNFPA na kampaních za její odstranění.
Kromě muslimských oblastí Afriky se ale ženská obřízka provádí také v mnoha oblastech, kde vládne jedno z tradičních afrických náboženství. Při svých opakovaných terénních výzkumech jsem dospěl k závěru, že v těchto společnostech lidé nerozlišují kulturu a náboženství, jedná se o jeden společenský celek, kterým lidé žijí své životy, a proto je velmi obtížné zde vystoupit proti velmi staré zaužívané tradici. Pokusy byly a jsou, ale lidé tam mají k tradici svých předků nezpochybnitelný respekt, a to je jádro problému. Postavit se tradici předků může mít pro člověka velmi nepříjemné důsledky, a tak často lidé tolerují skutečnosti, se kterými osobně nesouzní. Změnit legislativu je možné okamžitě, ale změnit společenský mrav zkrátka nelze nijak bleskově. Vyžaduje to pomalou proměnu postoje celé společnosti.
Co se při ženské obřízce děje?
Na základě dělení WHO existují čtyři základní typy ženské obřízky prováděné dnes v Africe.
Typ I – Klitoridektomie
Typ I spočívá v částečném nebo úplném odstranění klitoridálního žaludu (viditelné části klitorisu) a někdy také předkožky klitorisu.
WHO rozlišuje dvě podskupiny:
- Typ Ia – odstranění pouze předkožky klitorisu (poměrně vzácné).
- Typ Ib – odstranění žaludu klitorisu spolu s předkožkou (nejčastější varianta typu I).
Protože klitoris obsahuje tisíce nervových zakončení, může zákrok vést k velmi intenzivní bolesti, krvácení a dlouhodobému narušení sexuálních funkcí.
Typ II – Excize
Při typu II dochází k odstranění celého klitorisu nebo jeho části a zároveň k odstranění části nebo celých malých stydkých pysků.
Dále se rozlišuje:
- IIa – odstranění malých stydkých pysků.
- IIb – odstranění klitorisu a malých stydkých pysků.
- IIc – odstranění klitorisu, malých i části nebo celých velkých stydkých pysků.
Tento typ představuje velkou část případů v západní a východní Africe.
Typ III – Infibulace
Typ III je považován za nejzávažnější formu ženské obřízky.
Dochází k:
- odstranění klitorisu (často, nikoli vždy),
- odstranění malých stydkých pysků,
- odstranění části velkých stydkých pysků,
- následnému sešití nebo jinému uzavření poševního vchodu.
Po zhojení zůstává pouze velmi malý otvor umožňující odtok moči a menstruační krve.
Při prvním pohlavním styku a před porodem bývá často nutné jizvu chirurgicky otevřít (deinfibulace). V některých komunitách je žena po porodu znovu sešívána (reinfibulace), což WHO považuje za další formu FGM.
Tento typ je nejčastější například v:
- Somálsku,
- Džibutsku,
- Súdánu,
- Eritreji.
Tento typ ženské obřízky je spojen s nejvyšším rizikem závažných komplikací.
Typ IV – Ostatní škodlivé zákroky
Do této skupiny WHO řadí všechny ostatní úmyslné zásahy do ženských genitálií bez zdravotního důvodu.
Patří sem například:
- propichování,
- nařezávání,
- škrábání,
- vypalování,
- vpichy jehlou,
- natahování nebo jiné mechanické úpravy tkání.
Rozsah poškození je velmi různý, ale i tyto zákroky mohou způsobit infekce, krvácení nebo trvalé následky.
Které typy převažují v Africe?
Rozložení se mezi zeměmi výrazně liší:
- Somálsko, Džibutsko a Súdán – převažuje typ III (infibulace).
- Egypt – nejčastější jsou typy I a II.
- Etiopie – převládají typy I a II, ale v některých regionech se vyskytuje i typ III.
- Nigérie – nejčastější jsou typy I a II, přičemž existují značné regionální rozdíly.
- Mali, Guinea a Sierra Leone – převládá typ II, místy se objevuje i typ III.
Ve většině případů zákrok provádějí osoby bez zdravotnického vzdělání, bez anestezie, pomocí žiletky, nože nebo střepu, často na několika dívkách stejným nástrojem. Bezprostřední komplikace zahrnují masivní krvácení, infekce, tetanus, sepse, šok, poranění močových cest, extrémní bolest. Mezi dlouhodobé následky patří chronické bolesti, neplodnost, opakované infekce, komplikace při menstruaci, bolestivý pohlavní styk, porodnické komplikace, posttraumatická stresová porucha, úzkosti, deprese. Analýza WHO z roku 2025 potvrzuje významně vyšší riziko komplikovaných porodů, krvácení i dalších celoživotních zdravotních následků.
Kolik dívek zemře?
To je jedna z nejcitlivějších otázek, na kterou ale není přesnější odpověď. WHO potvrzuje, že smrt patří mezi známé komplikace FGM, ale spolehlivé globální statistiky neexistují. Ve venkovských oblastech mnoho úmrtí není nijak evidováno. Výzkumníci se proto vyhýbají uvádění konkrétních čísel, protože by šlo pouze o spekulace. Jisté je pouze to, že dívky umírají na vykrvácení, na infekce, na septický šok, ale i na komplikace při porodu o mnoho let později.
Poslední dobou v Africe sleduji vzrůstající tendence tuto problematiku řešit. Bude to patrně běh na delší trať, ale ledy se začínají hýbat.
Zdroje:
HAVELKA, Ondřej. Africká náboženství. Praha, Dingir, 2024 (dotisk 2026).
