Článek
Když se dnes hovoří o zločinech komunismu, málokteré místo vyvolává takové mrazení jako bývalá věznice v Uherském Hradišti. Vyšetřovací metody, které zde na přelomu 40. a 50. let prováděla Státní bezpečnost, představovaly i v tehdejší temné době naprostý extrém. Realita uvnitř zdejších zdí nepotřebuje žádné zveličování; pouhá historická fakta o fungování této mašinérie stačí k pochopení toho, jak daleko dokáže totalitní režim zajít.
Symbol absolutní brutality a regionálního teroru
Proč se právě Uherské Hradiště zapsalo do historie jako to nejhorší vyšetřovací centrum v Československu? Důvodem bylo specifické složení tehdejšího jihomoravského regionu. Zdejší obyvatelstvo se vyznačovalo silnou katolickou vírou, hlubokým vztahem k půdě a silným odporem k násilné kolektivizaci. Navíc zde operovalo několik aktivních odbojových skupin. Komunistické vedení proto dalo místní StB de facto volné ruce k tomu, aby celý kraj exemplárně zastrašila. Z brutality, ke které se jinde vyšetřovatelé uchylovali jen občas, se zde stal rutinní a organizovaný systém s jediným cílem – zlomit člověka a přinutit ho podepsat cokoliv.
Tváře hradišťského pekla
Za každým systémem stojí konkrétní lidé. Hlavním mozkem a hybatelem teroru v Hradišti byl krajský velitel StB Ludvík Hlavačka. Člověk s neukojitelnou ctižádostí, který byl posedlý zefektivňováním výslechů a vyhledáváním nepřátel státu. (Později svou kariéru korunoval tím, že jako velitel Pohraniční stráže zavedl na hranicích dráty nabité vysokým napětím). Jeho pravou rukou a zástupcem velitele vyšetřovacího oddělení byl Alois Grebeníček. Ten proslul jako sadistický vyšetřovatel, který se osobně a s oblibou podílel na těch nejsurovějších fyzických výsleších. Byli to oni a jejich podřízení, jako Vladimír Zavadilík či Milan Holub, kdo z hradišťské věznice vytvořil místo bez práva a slitování.
Metody, které zdejší vyšetřovatelé používali, překračovaly veškeré meze lidskosti. Unikátem a zároveň nejtemnějším vynálezem Uherského Hradiště byly takzvané „elektrické boty“. Ludvík Hlavačka nechal zkonstruovat speciální zařízení sestávající z transformátoru a vložek do bot opatřených kontakty. Vyšetřovaní museli tyto boty nosit, nebo jim byly kontakty přikládány přímo na citlivá místa na těle, a následně do nich byl pouštěn elektrický proud. Kromě toho bylo na denním pořádku drcení prstů, bití býkovcem s ocelovou vložkou do chodidel (takzvané falangy), odpírání spánku a nucené stání v pozoru dlouhé dny i noci, dokud se lidé nezačali hroutit vyčerpáním a halucinacemi.
Zlomení, ale neporažení: Kdo končil v celách
Oběťmi tohoto soukolí nebyli žádní kriminálníci, ale elita národa. Nejznámějšími případy je likvidace rozsáhlých odbojových organizací Světlana a Hory Hostýnské, proti kterým komunisté nasadili i rozsáhlé sítě provokatérů. StB na jejich členy pořádala doslova hony a po zatčení je v Hradišti vystavila krutému mučení, které končilo vykonstruovanými soudy a tresty smrti. Do cel však ve velkém putovali také katoličtí kněží, představitelé křesťanské tělovýchovné organizace Orel (která byla komunistům trnem v oku stejně jako Sokol) a obyčejní rolníci, kteří odmítali odevzdat svůj majetek do JZD.
Uherské Hradiště tak dodnes zůstává mementem toho, co se stane, když státní moc ztratí jakékoliv zábrany a začne systematicky ničit vlastní občany. Odvaha těch, kteří zdejším utrpením prošli, by neměla být nikdy zapomenuta.
Ondřej Hlaváč
Zapomenutý 3.odboj
Zdroje
Archiv bezpečnostních složek (ABS)
Zdeněk Homola: Světlana. Partyzánská organizace a její konec v osidlech StB
Luděk Navara: Příběhy železné opony
Karel Kaplan: Nebezpečná bezpečnost
Odborné texty a studie historiků ÚSTR
