Článek
Příběh Milušky Havlůjové (rozené Pomplové) začal už za druhé světové války. Pocházela z rodiny, která měla „vlastenectví“ hluboko v krvi. Její otec, Jaroslav Pompl, působil v odbojové organizaci na Rožmitálsku. Musel uprchnout před gestapem a do konce války se skrýval, zatímco její matku nacisté uvěznili v Malé pevnosti v Terezíně. Přežila jen díky konci války.
Rodina si myslela, že s pádem nacismu přijde svoboda. Jenže v roce 1948 zaklepalo na dveře zlo s rudou hvězdou.
Z válečných hrdinů třídními nepřáteli
Pomplovi vlastnili velkou pilu ve Voltuši pod Třemšínem, kde zaměstnávali téměř stovku lidí. Pro komunisty to byl jasný terč. Hrdinské zásluhy z protinacistického odboje byly přes noc smazány a z jejího otce se stal „vykořisťovatel“. Hned v březnu 1948 na pilu vtrhla národní správa a rodině zabavila veškeré úspory. Miluščin dědeček z toho dostal infarkt a zemřel.
Její otec se ale odmítl sklonit. Dál veřejně mluvil pravdu – mimo jiné tlumočil vzpomínky ukrajinského vojáka o tom, jaká zvěrstva páchali komunisté na Ukrajině. Odplata přišla rychle. Těsně před Vánoci 1948 ho lidový soud poslal na rok do tábora nucených prací.
Svědectví z lágru, které nemělo zůstat utajeno
Když se otec po odpykání trestu vrátil z lágru, nepřišel s prázdnýma rukama. Přinesl s sebou tajné zprávy (motáky) o katastrofálních podmínkách v uranových dolech a naexponovaný filmový materiál o těžbě na Příbramsku. Tyto materiály předal své tehdy devatenáctileté dceři s tím, že zprávy musí zamířit na Západ.
Miluška se v práci spojila s kadeřníkem Oldřichem Trávníčkem. Do jeho vyhlášeného salonu běžně chodily manželky západních diplomatů. Plán byl jasný: Trávníček materiály od Milušky převezme a předá je diplomatům, kteří je za železnou oponu dostanou v diplomatické poště.
Tento odvážný pokus ale skončil tragicky. Zprávy se do zahraničí nikdy nedostaly. StB zachytila jejich stopu a síť rozkryla.
Křik batolete v Bartolomějské
V lednu 1953 spadla klec. Estébáci si pro Milušku nepřišli domů, ale sebrali ji nečekaně přímo na ulici i s jejím tehdy čtrnáctiměsíčním synem Tomáškem. Odvezli je rovnou do vyšetřovny v Bartolomějské ulici. Cíl tohoto prvního výslechu byl jasný: donutit ji, aby prozradila další jména lidí zapojených do sítě.
Během výslechu seděla Miluška na židli a malého Tomáška měla na klíně. Na Milušku nastoupili čtyři dospělí chlapi a začali řvát. Dítě se v neznámém a agresivním prostředí pochopitelně vyděsilo a usedavě se rozplakalo. Miluška ale mlčela – jak později sama vzpomínala, požadovaná jména lidí navíc ani neznala. Jeden z estébáků na pláč dítěte nakonec zareagoval slovy: „Dejte toho spratka pryč!“ Následně jí Tomáška vytrhli z náručí a odnesli do vedlejší místnosti, kde dál zoufale plakal. A výslech pokračoval…
Žena s kočárkem a obrovská vnitřní hradba
Tlak na mladou matku ale neustal. O něco později přišla další fáze výslechů, při které StB změnila taktiku. Vyšetřovatelé se z ní rozhodli udělat konfidentku. Dovedli ji k oknu, ukázali jí dolů na ulici cizí ženu s kočárkem a zahájili brutální vydírání: „Podepište spolupráci a můžete jít hned za svým Tomášem.“ Miluška to ale nepodepsala. Ve vzpomínkách později přiznala, že v té chvíli u okna jí nesmírně pomohla víra. Začala se vnitřně modlit, zvedla se v ní obrovská hradba a celému tomu psychologickému teroru dokázala odolat.
Trest pro otce i dceru
Za to, že se nenechala zlomit, tvrdě zaplatila. V listopadu 1953 ji Krajský soud v Praze odsoudil za pokus o pobuřování a vyzvědačství k 5 letům těžkého žaláře. Společně s ní byl souzen i její otec, který dostal nekompromisních 10 let. Její malý syn musel vyrůstat s otcem a babičkou.
Miluška si svůj trest odpykávala mimo jiné ve Svatém Janu pod Skalou, kde komunistický režim zřídil věznici a pracovní tábor v prostorech bývalého kláštera. Byla propuštěna po dvou letech, v březnu 1955, díky podmínečné milosti pro matky malých dětí (tzv. akce "M"). Vězení si ale vybralo krutou daň – vrátila se s těžkou tuberkulózou a lékaři jí dokonce hrozili amputací nohy. Svého otce, který prošel Bory, Valdicemi a Leopoldovem, viděla na svobodě až po jeho propuštění v roce 1960. Zemřel s podlomeným zdravím o pět let později.
Nezlomená do konce života
Komunistický režim jí i nadále ničil život drobnými ústrky, ale nikdy ji nepřinutil rezignovat. Skutečné satisfakce se dočkala až po roce 1989. Ihned se zapojila do politiky za Občanské fórum a mezi lety 1992 a 1998 sloužila jako starostka města Rudná. V roce 2011 získala za svou statečnost Cenu Paměti národa.
Miluška Havlůjová zemřela 15. června 2022 ve věku 93 let.
Čest její památce, nezapomeneme.
Ondřej Hlaváč
Zapomenutý 3.odboj
Zdroj: Paměť národa
