Článek
Cesta do čela StB.
Jindřich Veselý patřil ke kovanému komunistickému jádru dlouho předtím, než se dostal k moci. Během druhé světové války byl zatčen gestapem a vězněn v koncentračním táboře Buchenwald, což mu po osvobození v roce 1945 zajistilo ve stranických kruzích silnou pozici. Komunisté tehdy v čele s ministrem vnitra Václavem Noskem začali systematicky ovládat bezpečnostní složky státu a Veselý byl u toho. Stal se zástupcem velitele Zemského odboru bezpečnosti a jeho hlavním úkolem bylo proměnit civilní tajnou policii v loajální nástroj komunistické strany, který měl připravit půdu pro definitivní převzetí moci.
Strůjcem teroru StB
Když únorový převrat v roce 1948 strhl poslední masku demokracie, Veselý stanul v čele nově zformované Státní bezpečnosti jako velitel jejího hlavního odboru na ministerstvu vnitra. Právě pod jeho velením se rozjel systematický teror. Byl to on, kdo dirigoval aparát likvidující opozici, politiky, církevní představitele, účastníky třetího odboje a ty co nesouhlasili s novým zřízením. Současně se aktivně podílel na zřizování táborů nucených prací, kam StB bez řádného soudu posílala lidi jen na základě politického rozhodnutí. V té době byl na vrcholu své moci a představoval obávaného pána nad lidskými osudy.
Příjezd sovětských poradců
Zlom nastal na podzim roku 1949, kdy sovětský vůdce Josif Stalin nařídil hledání vnitřního nepřítele i v nejvyšších patrech komunistických stran východního bloku. Do Prahy tehdy dorazili zkušení a obávaní vyšetřovatelé sovětského MGB (nástupnické organizace NKVD a předchůdkyně KGB) Michail Lichačev a Vladimir Makarov. Tito sovětští poradci brzy zjistili, že StB pod Veselého vedením sice úspěšně potírá antikomunisty, ale zdráhá se zatýkat vysoké funkcionáře samotné KSČ. Sověti začali Veselého obcházet, vytvořili si vlastní vyšetřovací struktury a komunikovali přímo s prezidentem Klementem Gottwaldem. Veselý náhle zjistil, že ztratil reálnou kontrolu nad vlastní tajnou policií.
Paranoia a odvolání
Tlak ze strany Moskvy i vlastního vedení strany neustále narůstal a Veselý čelil obviněním z neschopnosti a ochrany zrádců. Pro muže, který přesně věděl, jak krutě fungují vyšetřovací metody, jež sám pomáhal zavádět, to byl jasný rozsudek. Tlak vnitřní paranoie a strachu ho zcela zlomil a 5. března 1950 se pokusil o sebevraždu skokem z okna pražského Muzea dělnického hnutí.
Konec v ústraní
Pád sice přežil, ale po tomto pokusu byl z vedení StB odvolán a nahrazen Osvaldem Závodským. Jeho kariéra v represivních složkách tím definitivně skončila. Komunistický režim ho po uzdravení „uklidil“ do ideologického aparátu Ústředního výboru KSČ. Zastával také diplomatické funkce, když krátce působil jako velvyslanec v Bulharsku, a následně zakotvil jako vedoucí Ústavu dějin KSČ. V tichosti a ústraní zde dožil až do roku 1964. Osud Jindřicha Veselého se tak stal ukázkovou předehrou k temné epoše, v níž totalitní systém bez milosti požíral i své vlastní tvůrce.
Ondřej Hlaváč
Zapomenutý 3.odboj
