Článek
Když se řekne komunistický teror v armádě, málokteré jméno vyvolává takový mráz po zádech jako Bedřich Reicin. Muž, který se stal absolutním vládcem nad osudy tisíců československých vojáků. Jeho zbraní nebyl samopal, ale udání, intriky a podpora sovětských tajných služeb. Vybudoval zrůdný aparát, který systematicky vraždil vojenskou elitu našeho národa - 5. oddělení Hlavního štábu Ministerstva národní obrany (OBZ).
Temná minulost: Od zrady na gestapu do náruče Směrš
Reicinův příběh je učebnicovou ukázkou toho, jak totalitní režimy vynášejí na vrchol lidi s nejhorším morálním profilem. Už za protektorátu, když byl jako levicový novinář zatčen gestapem, ukázal svou pravou tvář. Aby si zachránil vlastní kůži, prozradil německým vyšetřovatelům jména svých spolupracovníků z ilegálního vedení KSČ. Někteří z nich za to zaplatili životem.
Reicinovi se následně podařilo uprchnout do Sovětského svazu. Tam velmi rychle pochopil, co pro něj bude dobré, a navázal kontakty s tajnou policií NKVD. Během formování československých jednotek v Buzuluku se stal osvětovým důstojníkem (politrukem) a přešel přímo pod křídla Směrš – obávané sovětské vojenské kontrarozvědky. Právě agenti Směrš ho vycvičili a vyhlédli si v něm dokonalého, amorálního, všehoschopného přisluhovače pro ovládnutí poválečné armády Československa.
Kdo tvořil Reicinovu armádu strachu?
Když se na konci války rozhodovalo o tom, kdo bude řídit vojenskou zpravodajskou službu ve svobodném Československu, londýnská exilová vláda neměla šanci zasáhnout. Reicin nedostal svou funkci od legitimních československých velitelů. Do čela nově zřízeného Obranného zpravodajství -OBZ (po 15. dubnu 1946 přejmenováno na 5. oddělení Hlavního štábu Ministerstva národní obrany)- ho přímo dosadili Sověti. Byl to jejich kůň. Účel byl jasný – Moskva potřebovala mít absolutní kontrolu nad naší armádou ještě předtím, než komunisté definitivně převezmou moc ve státě.
Aby Reicin tento úkol od svých sovětských zadavatelů splnil, potřeboval personálně vybudovat zrůdný aparát. Kdo ale tvořil páteř této organizace? Byla to smrtící směsice tří skupin lidí:
Fanatičtí komunisté: Mladí, často nevzdělaní a nezkušení straníci, kteří byli pro ideologii ochotni udělat naprosto cokoliv a slepě plnili rozkazy.
Agenti z Východu: Lidé vyškolení přímo sovětskými instruktory ze Směrš už během bojů na východní frontě, absolutně loajální k Moskvě.
Zkompromitovaní kolaboranti: To nejtemnější tajemství OBZ. Díky Sovětům se Reicin dostal k ukořistěným archivům gestapa a SD. Našel v nich jména mnoha Čechů a vojáků, kteří za války donášeli nacistům. Místo aby je postavil před soud, dal jim brutální ultimátum: „Buď pro nás budete dělat, nebo vaše složky od gestapa zveřejníme a skončíte na oprátce.“
Absurdní generál, který likvidoval skutečné velitele
Právě v této době se naplno projevil Reicinův obrovský komplex méněcennosti. Povýšenecky a s nenávistí pohlížel na muže, kteří skutečně bojovali – na hrdiny od Tobruku, letce z RAF nebo i zkušené velitele z východní fronty. On sám sice po únoru 1948 stoupal strmě vzhůru a získal hodnost brigádního a posléze dokonce divizního generála (a stal se náměstkem ministra národní obrany), ale uvnitř věděl, že vojenské řemeslo neovládá.
Nahrazoval to naprostou brutalitou. Reicin stál u zrodu vykonstruovaných procesů s vojenskou elitou. Byl to on, kdo systematicky připravoval vraždu generála Heliodora Píky a kdo plnil vojenské mučírny skutečnými vlastenci.
„Architekt“ na šibenici
Bedřich Reicin si myslel, že je nedotknutelný. Vytvořil systém, který fungoval na udavačství, falešných obviněních a fyzickém mučení. Jenže mašinérie stalinistického teroru potřebovala neustále novou krev – a nakonec se otočila proti svému hlavnímu architektovi.
Na počátku 50. let sovětští poradci zaveleli k hledání „vnitřního nepřítele“ v nejvyšších patrech samotné strany. V únoru 1951 byl všemocný generál Reicin zatčen svými vlastními lidmi. Vedení KSČ se ho s chutí zbavilo, protože i samotní komunističtí pohlaváři se ho k smrti báli. Během vyšetřování poznal na vlastní kůži metody, které předtím sám schvaloval. V prosinci 1952 byl v procesu s Rudolfem Slánským odsouzen k trestu smrti a na nádvoří pankrácké věznice oběšen.
Zemřel jako zrádce systému. Systému, který z něj předtím udělal pána nad životem a smrtí.
Tento člověk si nezaslouží žádné slzy ani smutek.
Ondřej Hlaváč
Zapomenutý 3.odboj
Zdroje:
archivy ABS
prof. PhDr. František Hanzlík, CSc.-Bez milosti a slitování. B. Reicin – fanatik rudého teroru
