Článek
„Prožil jsem zejména světovou válku a uvědomil jsem si, co válka a bojovný militarismus, vedoucí k válce, znamená.“
„Nerozčilujme se otázkami hospodářskými a politickými – problém dneška není jen hospodářský a politický, nýbrž především mravní; v celém veřejném životě, v hospodářském i politickém, musíme se vzdát vší násilnosti.
Světová válka zrodila světovou Společnost národů. Docela správně jsme se tenkrát rozhodli, že lze pokoj a mír zabezpečit po dobrém. Pokládám Společnost národů za dobrý prostředek k utužení vzájemnosti národů. Je-li potřeba nějakých oprav její organizace, dohodněme se o nich odkrytě a mužně. Dělejme konečně všichni politiku rozumnou a poctivou. Znám Oxenstiernovu charakteristiku politiky. Měl pravdu pro dobu starého režimu – dnes, po tolika válkách a revolucích, musíme švédského státníka korigovat uznáním zásad svobody a bratrství platných pro jednotlivce, státy a národy. Nevidím v dnešní době žádného politického problému, který by státníci čestní a rozumní nemohli společným úsilím rozřešit mírně.“
Vánoční projev prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka, jehož přepis je možné nalézt na stránce Masarykovy univerzity a který pronesl k „občanům republiky, Spojených států a občanům ostatních států“ prostřednictvím Filmového týdeníku, je možné zhlédnout na facebookovém profilu videoportálu Archivu ČT24 v příspěvku z 26.12.2018.
Ke vzniku tohoto článku mne inspirovala otázka, kterou si v této zemi nejspíše nekladu sám, když jsem nedávno uvažoval, koho vlastně budu na podzim volit? Koho by v roce 2025 doporučil volit Tomáš Garrigue Masaryk?
Dle Masarykovy společnosti „společným cílem ‚Realistů‘, jak se skupina s Masarykem začala nazývat, bylo hledat ‚poctivou a rozumnou aktivní politiku‘“.
Zřejmě by nějakým z kandidátů byl zastánce pravdy, transparentnosti, kritického myšlení, spravedlnosti a lidských práv. Masarykova filozofie byla založena na myšlence, že demokracie není jen politický systém, ale také způsob života, který vyžaduje aktivní účast občanů a odpovědnost vůči společnosti.
Zda by Tomáš Garrigue Masaryk byl euroskeptikem nebo s transparentem vystupoval proti členství v NATO, si příliš představit nedokážu. On sám přeci ve svém vánočním poselství o Společnosti národů tvrdí: „Je-li potřeba nějakých oprav její organizace, dohodněme se o nich odkrytě a mužně.“
Adolf Černý, československý spisovatel a velvyslanec ve Varšavě, ve svém článku Masarykova slovanská politika v novinách Československá republika ze 7. března 1930 otázku ohledně obrany státu v návaznosti na Masarykovu myšlenku popsal takto: „Ideál ten arci v sobě obsahuje také demokratičnost - ale neobsahuje, jak se falešně vykládává, slabošské neodpírání zlému, nýbrž naopak příkaz, abychom soustavně všude ve všem a vždy odpírali zlému.“
Jakým způsobem by nám Masaryk vysvětlil svůj pohled na nedokonalosti našeho národa, boj s dezinformacemi a podvody asi nejlépe vystihuje text ze stejného novinového výtisku nazvaný Základ Masarykovy politiky od Aloise Hajna.
Zde bych si dovolil citovat o Masarykově příchodu do Prahy v roce 1882, kdy „rozpoznává vady a nedostatky našeho života ať v oboru vědy nebo literatury nebo politiky, zjišťuje kazy na našem národním charakteru, vidí kulturní naší zaostalost, malost a úzkoprsost. Bylo tenkrát mnoho romantismu, citového a mlhavého u nás, rovněž mnoho historismu, který se opájel domněle slavnou naší minulostí, a pro tuto nechtěl vidět méně skvělou přítomnost. Co bylo v našem životě nezdravého, přikrývalo se pláštěm vlastenectví …
Tak o tom svědčily oba Rukopisy, zelenohorský a královédvorský, nalezené Václavem Hankou. Ale oba tyto rukopisy byly - padělky, šeptali si o tom mezi sebou mnozí naši filologové i historikové, leč nikdo z nich si netroufal pronésti své pochybnosti veřejně ze strachu před vlasteneckým tiskem a naší národní společností. Tím způsobem falešné Rukopisy zůstávaly stále základem, o který se opírala naše věda (filologie, historie, literární dějiny atd.), politika, vůbec všechen náš národní život. A tento základ spočíval na podvodu a lži!“
„Masaryk trval na tom, aby o Rukopisech vyšla pravda najevo. „Jejich obhájci vzbouřili vlasteneckou žurnalistiku a ulici, když někteří předáci literárního politického našeho světa vytýkali Masarykovi, proč pravdu o Rukopisech říká veřejně a před cizinou, čímž zneuctívá cit národní a budí pohoršení.“
„Masaryk jim odpověděl těmito klasickými slovy:
Nemůže-li pravda býti projevena bez pohoršení, lépe je přijmout pohoršení nežli opustit pravdu … čest národa vyžaduje, abychom poznávali a hájili pravdu. Je větší odvaha a zásluha přiznat svůj blud nežli hájit podvod, třeba byl sdílen celým národem.
Rukopisný boj Masaryk vyhrál.
Ernest Denis, francouzský historik a profesor na univerzitách v Bordeaux a na pařížské Sorbonně k tomu dodal: „Zásluhou Masarykovou nový duch vznikl v národ. Jednou, až se budou psát dějiny založení nové republiky československé, její první počátek bude se datovati rokem, kdy se rozpoutal boj proti pravosti Rukopisů (1886), protože právě tehdáž počala se tvořit kolem Masaryka falanx mladých lidí, kteří rozbili tradice mdlé blaženosti a neplodného řečňování, jimž se vysiloval národ Žižkův a Poděbradův.“
Faktem je, že Masarykova rétorika byla založena na pravdě, odvaze a schopnosti sjednotit národ kolem vyšších ideálů.
Právě jeho důraz na odvahu k hlubší diskuzi bez emocí nám může být příkladem i dnes.
Na závěr mi nedá necitovat z Masarykova projevu z 28. října 1931, zveřejněném na webu Českého rozhlasu:
„Pokud dovedu pozorovat, a pozoruji bedlivě, neprojevuje se ve voličstvu nespokojenost, neboť není k ní příčiny: ale jsou lidé, kteří veřejnost otravují a anarchizují. … Je docela v pořádku, že elementy rozkladné jsou proti těm, kteří hájí právo a pořádek.
... přeji sobě i vám, aby se vám brzy podařilo učinit v oboru vaší působnosti pořádek a spojit všecky státotvorné živly a zejména strany koaliční k loajální spolupráci. Musíme být pro všechny případy připraveni, vývoj věcí domácích, evropských a světových nesmí nás překvapit. Sám jsem ochoten ke spolupráci se všemi lidmi, jimž doopravdy jde o republiku a demokracii. Byl jsem a jsem ochoten ke spolupráci i s těmi, kdo z důvodu věcných a čestných jsou v opozici. Skoro bych řekl, že nám právě taková pravá, kritická a tím spolutvůrčí opozice schází.“
