Článek
Lidé mají tendenci zjednodušovat svět na ty dobré a zlé. Samozřejmě my jsme ti dobří a oni ti zlí. Pomáhá nám to orientovat se odedávna, kdy jsme žili v tlupách a vesnicích o počtu do 200 lidí, kde každý znal každého. Případně se to postupně rozrůstalo do farností, které obhospodařovaly pár obcí. Každý znal i v tomto systému osobně výrazné osobnosti. Kovář, farář, koželuh, starosta… byli známí lidé. Daly se předpokládat jejich pohnutky a uvažování. Pro lidskou orientaci v úmyslech přehledné.
Globalizace a vzdálené autority
Svět se ale postupně globalizoval a zvětšoval. Dnes přibyly politické strany a zájmové skupiny. Tyto lidi už lidé skutečně neznají osobně. Už je jim pouze něco prezentováno médii. Vzniká iluze kterou představuje veřejnou tvář ke které si vlastnosti dosazujeme dle role kterou si představujeme .To že za nimi stojí mediální poradci už nevnímáme .
- Mluvčí (komunikuje s médii).
- Mediální stratég (určuje, co se bude říkat).
- Spin doktor (určuje, jak se to bude interpretovat).
- Marketér (zjišťuje, co chtějí slyšet voliči).
- Krizový poradce (zachraňuje politika, když je problém).
Syndrom hodného tatínka
Lidé mají tendenci si věci zjednodušovat a ztotožňovat je se známými věcmi třeba z dětství. Táta byl pro dítě ta silná osobnost a myslel to s ním dobře. Takže si lidé spojili tuto funkci s králi, prezidenty jako s hodným, mocným tatínkem, kterému přednesou svou křivdu, a ten silou moci zjedná nápravu. Kdysi se říkalo „přednést supliku vrchnosti“. Přenášejí si to i do roviny v zaměstnání, kdy pan ředitel zjedná nápravu nespravedlnosti.
Moc a krysí závody
Bohužel realita je naprosto jiná a krutá, podléhající pravidlům vládnutí a moci. Moc je droga a té se lidé zbavují jen násilím či prohranými volbami. Umožňuje řídit, ovládat lidi kolem sebe a vymanit se z tzv. krysích závodů. Tento boj probíhá totiž i mezi lidmi na stejné pozici. Boj o jakoukoliv výhodu. Lepší termín dovolené, vyšší plat. Cokoliv. Vždyť jsme přece lepší než kolegové. Vlastní nedostatky jsou snadno zdůvodnitelné a mohou za ně ONI.
Vznik a fungování elit
Vraťme se tedy k vyšší pozici, kdy se třeba na pozici starosty člověk vymaní z krysích závodů. Už může ovlivňovat, kdo dostane jakou zakázku, má přístup k informacím a kontaktům, které nesou finanční a jiné benefity. Hlad roste s mocí. Více prostředků, více moci. Konkurence je veliká a vyšplhají jen nejúspěšnější. Nahoru se dostávají úspěšní obchodníci, starostové, podnikatelé – nazvěme to v každé době zjednodušeně – vznikají elity. Elity se navzájem potřebují a současně bojují o moc všemi prostředky. A tady se spojuje obchod a politika. Jsou nedílně propojeny .Rozhoduje se v nich o státních zakázkách. Politik něco hlásá, křičí, prosazuje, protože za tuto snahu je mu odměnou moc a to, co z ní vyplývá. Čím výš, tím tvrdší souboj. Už tu nejsou jen malí rivalové, ale silné skupiny spojené zájmem o moc, které navzájem spolupracují. Tady už zapomeňte, že ho zajímá nějaká Anička z Horní Dolní. Maximálně pokud mu jeho politický poradce řekne, že mu to přinese body. Idealisté na této úrovni politiky už nemohou dlouhodobě přežít. Tady už se hraje jiná hra.
Geopolitika jako pokračování zápasu o moc
Vztáhněme si to na dnešní geopolitické soupeření. Je hezky vidět, že elity, které dosáhly vrcholu, střídavě a bez skrupulí spolupracují či spolu válčí. Dnes se už věci nezakrývají a ukazují se takové, jaké jsou. Válka je jen pokračováním obchodní války jinými prostředky. Ano, parafrázuji slavný výrok Carla von Clausewitze, pruského generála a vojenského teoretika, z díla O válce (Vom Kriege, 1832).
Závěr
Samozřejmě takto vidět svět nechceme a ani nebudeme. Je to příliš složité. Proto si jej zjednodušujeme. Rozdělujeme lidi na naše a ty druhé, na dobré a zlé. Stejně tak si zjednodušujeme i moc. Krále, prezidenty, premiéry nebo jiné mocné si podvědomě představujeme jako zvětšenou verzi autorit, které jsme znali v dětství. Jako někoho, kdo ví, co dělá, kdo vše vidí a kdo nakonec zjedná spravedlnost. Jenže moc není rodina a politika není rodičovství. Ve vysoké politice rozhodují především zájmy, vliv a soupeření o moc. Přesto budeme i nadále hledat hodné tatínky a zlé protivníky, protože takovému světu se rozumí snáze než tomu skutečnému. A možná právě proto budou vždy existovat ti naši dobří a ti druzí zlí. Ne proto, že by svět takový skutečně byl, ale proto, že jej tak potřebujeme vidět.
Ondrův občasník
Postřehy ze života, které stojí za zamyšlení. A občas i pobaví.
