Může dotek měnit vývoj mozku? Věda stále překvapuje

Představte si dítě, které má dostatek jídla, teplo, čisté oblečení i bezpečné místo na spaní. Stačí to ke zdravému vývoji? Ještě před několika desetiletími by mnoho lidí odpovědělo ano. Dnes už ale víme, že chybět může něco mnohem méně nápadného. Obyčejné pohlazení, objetí nebo lidská blízkost. Nedávno jsem viděl dokument o významu doteku. Přestože se může zdát, že jde o samozřejmost, některé poznatky mě překvapily natolik, že stojí za sdílení.

Mozek pozná rozdíl

Možná vás překvapí, že lidské tělo nerozpoznává jen samotný dotek. Dokáže vnímat i jeho charakter. Jinak reagujeme na strčení v tramvaji, jinak na lékařské vyšetření a jinak na pohlazení od blízkého člověka. V naší kůži se totiž nacházejí nervová vlákna, která reagují právě na jemné a pomalé hlazení na které náš mozek reaguje.

Proč si po ráně třeme koleno?

Když se udeříte do lokte nebo narazíte koleno, uděláte téměř automaticky jednu věc. Začnete si postižené místo mnout. Není to jen zvyk. Do mozku totiž současně putují různé nervové signály. Některé přenášejí bolest, jiné informace o doteku. A právě signály spojené s dotykem dokážou vnímání bolesti částečně tlumit. Proto nám promnutí bolavého místa skutečně často uleví. Úplně stejný princip lze pozorovat u dětí. Když dítě upadne a rozpláče se, rodič ho instinktivně vezme do náruče. Nejde pouze o psychickou útěchu. Mozek současně dostává signály bezpečí, blízkosti a uklidňujícího kontaktu.

Co se děje v mozku dítěte?

Právě tady začíná být celé téma nejzajímavější. Malé dítě ještě neumí zvládat stres a emoce tak jako dospělý člověk. Když je vystrašené nebo rozrušené, pomáhá mu blízkost rodiče. Při objetí nebo pohlazení se aktivují mozkové systémy spojené s pocitem bezpečí a sociální vazbou. Dítě se doslova učí, že když přijde problém, existuje někdo, kdo mu pomůže.

Když nestačí jen jídlo

Jak důležitý je fyzický kontakt, ukázaly už slavné pokusy psychologa Harryho Harlowa. Mláďata opic měla na výběr mezi drátěnou náhradní matkou, která poskytovala potravu, a měkkou látkovou náhradou bez jídla. Tehdejší vědci očekávali, že budou vyhledávat především zdroj potravy. Nestalo se to. Mláďata dávala přednost měkké „matce“. Když dostala strach, utíkala právě k ní. Ukázalo se, že potřeba bezpečí a blízkosti je mnohem důležitější, než se tehdy předpokládalo.

Smutná lekce z rumunských sirotčinců

Ještě silnější důkazy přinesly studie dětí vyrůstajících v rumunských sirotčincích po pádu režimu Nicolae Ceaușesca. Mnohé z těchto dětí měly jídlo, postel i základní zdravotní péči. Chyběl jim však blízký vztah s dospělým člověkem. Výzkumníci později zjistili, že právě zde se objevovaly problémy v sociálním, emočním i kognitivním vývoji. Dopady byly natolik výrazné, že byly pozorovány i změny ve vývoji mozku. Čím dříve se děti dostaly do stabilního rodinného prostředí, tím lépe se jejich vývoj dařilo nastartovat.

Dotek není bonus navíc

Dlouhou dobu jsme považovali pohlazení nebo objetí za něco příjemného navíc. Výzkumy ale naznačují, že je to jinak. Pro malé dítě není blízkost luxus. Je to jedna ze základních potřeb, podobně jako pocit bezpečí nebo stabilní prostředí. Možná právě proto používáme dotek při bolesti, strachu, smutku i radosti. Najdeme ho v každé kultuře a provází lidstvo od nepaměti.

Dospělá verze v alternativní medicíně: Reiki

Reiki je léčebná metoda pocházející z Japonska, při které praktikující přikládá ruce na tělo klienta nebo těsně nad něj. Zastánci tvrdí, že tím předávají nebo usměrňují „životní energii“ a podporují léčení a uvolnění. Mohu potvrdit, že pokud vám někdo blízký přiloží ruce na bolavá záda, může to přinést úlevu. Nevím, jestli se jedná o působení tepla, nebo o stejný princip, na kterém je založeno Reiki. Každopádně to podle mých zkušeností funguje. Doporučuji vyzkoušet.

Dotek totiž není jen příjemný pocit. Je to jeden z jazyků, kterým lidský mozek rozumí od prvních dnů života.

Ondrův občasník

Postřehy ze života, které stojí za zamyšlení. A občas i pobaví.

Zdroje